Milá Šárko,

to víš, při hádkách a naštvanosti toho lidi napovídají. Někdy je to pak dost mrzí.
Určitě bylo fajn, žes za kamarádkou šla a nenechala ji samotnou s bolestí.
Na druhé straně, můžeš s ní někdy v klidu o tom, co řekla, popovídat.

Jsi ve věku, kdy se stavíš na vlastní nohy. Proto i Tvé víra potřebuje rozmach. Že by Bůh neexistoval? A kde by se vzala ta všechny krása přírody, touha lidí po lásce a štěstí? Už jsi ěkdy četla z YOUCatu? Nebo Tweetuj s Bohem? A čtes si pravidelně v evangeliích? Víš, Pána Ježíše poznává nejvíce ten, kdo se o něj zajímá a setkává se s ním v osobní tiché modlitbě.

A jen poznámka. Naopak, většina lidí ve světě v Boha - nějakého - věří. Je to prostě rozumné. To jen u nás a v zemích, kde je blahobyt lidé jsou k němu spíše lhostejní.

P. Jan

Milá Beo,

můžeš to udělat různě. Třeba to nejdříve říci mamince a připravit s ní, jak to říci tatínkovi.
Nebo připrav pro rodiče pěknou večeři a během ní jim to řekni.
Je vhodné, aby na to byla klidnější chvíle.

Tvá touha je jistě velice ušlechtilá. Ale bude ještě třeba dost času na to, aby se Tvé povolání upevnilo nebo abys poznala, že Tě Pán nakonec vede jinou cestou. Máš nějakého kněze jako duchovního průvodce? Máš nějakou řeholní sestru, s kterou se duchovně radíš? Je dobré si takového důvěrníka najít. P. Jan

Kněží získávají obživu v každé zemi různě. Jsou země, kde žijí z toho, co jim lidé dají za mše, svatby, pohřby a křty. V České republice dostává každý kněz mzdu od svého biskupství.

A pak je třeba dodat ještě jedno: Lidé jsou na kněze hodní. Proto mu kolikrát donesou darem například jídlo.

Ve křtu je každý napojen na Boha; provázán s Bohem; Bůh ho vnitřně změnil. Křest má dopad především na jednotlivce. Biřmování toto napojení posiluje a uschopňuje člověka, aby byl hlasatelem evangelia - tedy je spíše darem pro službu druhým. Duch svatý je nám dán ve křtu pro nás a u biřmování dostáváme dary Ducha svatého pro službu druhým, pro evangelizaci. U nás  je běžné, že jsou křtěné malé děti a proto se biřmování stává spečetěním  toho, že opravdu a dobrovolně věřím v Ježíše Krista a příjmám dary Ducha svatého.

Milá tazatelko, děkujeme Ti za otevřenost a za důvěru, kterou k nám máš. To, o čem píšeš, je jistě obtížné. Na druhou stranu to bývá někdy spojeno s dospíváním. Proto bude nejlepší, když si najdeš nějakého kněze, ke kterému máš důvěru, a poprosíš ho o setkání. Pak si s ním v klidu popovídej o všem, co prožíváš. Stejně tak by bylo dobré popovídat o svých pocitech s někým, ke komu máš důvěru - maminka, babička. Ale určitě zajdi za knězem. Takovéto věci se dají říci pochopitelně i ve zpovědi. Jen tam někdy není dostatek času.

A ještě jedno: Bůh Tě má opravdu osobně rád. Věř tomu. Má Tě rád takovou, jaká si. To, že se cítíš divně, špinavě atd., to mu nevadí. Má Tě rád a chce Tě v životě provázet. Dokonce má zájem na tom, abys byla šťastná. Možná by Ti pomohla i knížka, kterou jsem před časem napsal: Máš na víc. Je k dostání i elektronicky u Paulínek. Modlím se za Tebe. P. Jan Balík

Milá A,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš se svým trápením.

To, co prožíváš, se nejednou stává v období dospívání, kdy ještě přesně nedokážeme rozpoznat skutečně pozitivní city od falešných a kdy nemáme city plně pod kontrolou rozumu. Dosáhnout toho není snadné. Zvláště žena se takovému rozpoznávání učí dlouho. Rozum mnohdy něco říká a cit je zcela jinde a jen obtížně jde ovládnout. Jak z toho ven? Je potřeba, aby sis našla někoho, kdo ti bude naslouchat a kdo ti též poradí. Může to být maminka, kněz, řeholnice, starší kamarádka, kvalitní psycholog (tedy takový, který respektuje křesťanské hodnoty). Potřebuješ o své obtíži s někým hovořit a tak se postupně více vyznat sama v sobě.

Modlitba je super, důvěra v Boží pomoc je zásadní. Zpověď je výtah z průšvihů.

Ohledně zpovědi se neboj a dojdi brzo vyznat hřích. Lítost nemusí být citová, ale stačí, že víš rozumem, že je to, co jsi udělala, mimo cestu, že je to špatné. Prostě k lítosti stačí, když jsi ochotná Bohu říci: odpusť.

Milá tazatelko, přeji Ti odvahu, abys našla někoho, s kým můžeš o svých životních peripetiích hovořit. Pokud nikoho takového nemáš, doporučuji Ti najít si takovou osobu na nějakém Centru života mládeže, bývá tam vždy jeden či dva super kněží a tým mladých lidí, kteří tě rádi uvidí a pomohou ti.

Žehná

P. Jan

Ahoj, Bible je plná pasáží, které když se čtou odděleně a bez nahlížení na cekový kontext, může vést  k mylným závěrům. Víra je dar, a dostali jsme jej nezasluženě a máme se o něj také starat, hledat Boha a rozvíjet vztah s ním i ostatními lidmi. Jak píše třeba sv. Pavel.  Proto dar víry může dát Bůh komu chce, a nezáleží na tom, jaký kdo je, ani odkud je. Předem vyvolení - narodím se a je jasné, že se stanu křes´tanem-  by bylo v rozporu se svobodnou vůlí, kterou nám Bůh dal. Víru Bůh dává a my sami se rozhodneme ji přijmout nebo ne. Přeji ti pevnou víru a radost z Boží lásky. Majka

Ahoj Luci, to co píšeš je báječné :-) Věříme, že nic není náhoda. Ty plaveš v matice a potkala jsi někoho, kdo ti s ní může pomoci. Myslím, že je fajn, když to člověk nebere jen jako běžnou náhodu,ale uvědomí si, že je dobré děkovat Bohu za to, že takoví lidé jsou, a že ty jsi mohla poznat zrovna toho, který ti teď pomáhá. Radujeme se stebou. Majka

Ahoj Mimozemšťane, lidé mohou být různí, různě vysocí, různé pleti, různé národnosti a řeči. Bohužel se nedá vypozorovat, co by měl mít člověk, který miluje, ani nebylo zjištěno, co lidé používají k tomu, aby se zamilovaly, ani aby byli milováni. Milovat a být milován je vnitřní touha, která je v naší duši od narození. Sv Jan Bosko říká, že malá láska (zamilovanost) je v nás, ale velké lásce, která je aktem vůle (rozhodnu se, že tě budu mít rád, ať jsi jakýkoliv) se musíme učit. Musím přiznat, milý mimozemšťane, že si s láskou moc nevíme rady ani mi pozemšťané. :-) 

Ahoj, téma diskuse na internetu je velmi závažné a ožehavé. To, že diskutujeme na internetu, že odpovídáme a reagujeme, ve většině případů jinak, než v běžném životě na živo, jej jasné. Myslíme si, že jsme chovaní za obrazovkou, a že si můžeme napsat všechno. Co ž je bohužel omyl. Vytváříme o sobě virtuální obraz a a tím se vlastně dostáváme do dvojího života - jeden doma, druhý na sociálních sítích. Výhodou je, že můžeme několikrát změnit naši odpověď, než ji odklikneme k zobrazení. Můžeme si srovnat myšlenky, což v běžné mluvě se nedá vzít zpátky. Na druhou stranu, když s někým mluvím, je to jednotlivec, pokud dám odpověď na veřejnou diskusi, zná můj názor tisíce lidí. Proto je důležité si dobře rozmyslet, zda odpovídat, co vlastně chci zdělit a zda je to nutné. V případě, kdy se zaplétáš do diskusí, kterým úplně nerozumíš a ještě tam píšeš něco,  s čím se úplně neztotožňuješ, je nejlepší opravdu diskuse opustit. Nelhat sobě ani lidem. Prostě se odmlčet. Lidi, na které myslíš vlož do modliteb, mít je na dálku ráda a žít svůj opravdový život tady a teď.