Milá Májo,

Chatrč je kniha, která se určitou formou snaží popisovat tajemství Trojjediného Boha lásky. Snaží se hovořit o Bohu tak, aby se ukázalo, že je obtížně pochopitelný (např. Bůh otec jako černoška), ale že je nám blízký a má nás rád. Někteří ji chválí, jiným se zase úplně nelíbí. Takže je třeba knihu brát jako pokus autora předat nějaké duchovní, křesťansky laděné poselství. Ale je to beletrie, tedy ne teologie. Proto se dá knihou inspirovat, ale není to prostě evangelium.

Hezkou recenzi jsem našel u jednoho evangelíka: http://david-novak.blogspot.cz/2011/09/chatrc-recenze-knihy.html

Milá Kláro, vzít někoho nevěřícího, který má o víru nějaký zájem, na Celostátní setkání mládeže je výborný nápad. Jen je dobré ho upozornit, jaké je to akce (například, že se spí odděleně kluci a děvčata) a pak se mu během týdne nějak věnovat - například mu pomoci vybrat přednášky atd.

Milá Narcis, že nemůžeš najít svoji křestní svíci? To nevadí. V některých rodinách se uchovává jako taková památka, takže se pak ani moc nerozsvicí. Ale když ji nemámůžeš najít, opravdu to nevadí.
Na velikonoční vigilii se vždy u kostela svíce rozdávají nové. A jak se připravit na obnovu křestních slibů? Napříkald tím, že si je dopředu přečteš a promyslíš. Nebo tím, že si v YouCatu něco přečetš o křtu. Krásné a požehnané velikonoce.

Milá tazatelko,

samozřejmě Bůh může využít cokoliv, aby nás obdaroval svým poselstvím; tedy i sny. Ale většinou volí jiné metody, než o které žádáme:))
Jak poznat vůli Boží? Jistě modlitbou, ale spíše takovou: "Pane, co cheš ty, to chci já. Ukaž mi svou vůli. Děkuji." Pak také skrze radu zkušených (rodičů, kněze, zpovědníka).

Nakonec je třeba naše vlastní rozhodnutí. Ve většině věcí v životě nedostáváme od Pána jasné nasměrování, jen takové šipky. Církev má zkušenost, že ke všemu mimořádnému (např. ke snům), je třeba být velice opatrný.

Píseš, žes měla sny, doporučuji tedy konzultaci s knězem, zpovědníkem a nakonec se rozhodnout dle jeho rady.

Milá Zizi,

podívej, lidé mohou dělat zlo, protože se mnohou rozhodnout, že nebudou ctít Boha a půjdou proti jeho přikázáním. Nemáme jen II. světovou válku, máme pronásledování věřících ve Španělsku či Mexiku na začátku 20. století, kruté potlačování lidí za komunismu, máme války dnes v Sýrii... a máme tiché zabíjení nenarozených - potratem bylo usmrceno už více lidí, než během celé světové války.
Jak je možné, že to Bůh dopouští? Je to tajemství. Nakonec největším tajemstvím je láska Boha Otce, která nechala Syna Ježíše umřít na kříži. Ale víme, že výsledek byla spása člověka. Otevření nebe pro všechny lidi.
Bůh dal člověku svobodnou vůli a neruší ji, i když člověk hřeší. Má moc proměnit lidský hřích v nějaké jiné dobro a hlavně už zlo vykoupil.
Totality jsou zlá věc. Lidem pomatou hlavu. Vezmi si, že i dnes jsou lidé pokřtění a klidně podstoupí umělý potrat.
Že by duchovenstvo souhlasilo s nacismem? A proč jakýkoliv režim pronásleduje především křesťany a kněze? Věřící většinou zůstávají věrní. Právě věřící nejvíce pomáhali trpícím i během války. Nesmíme podlehnout pomluvám, jakoby věřící a kněží nebyli stateční.
Co můžeš dělat, když tě to trápí? Modlit se za mír ve světě, modlit se za obrácení hříšníků, dejet do Prahy na pochod pro život a rodinu:
http://hnutiprozivot.cz/zpravy/2639-narodni-pochod-pro-zivot-a-rodinu

Milá Ladislavo,

jednoduše řečeno je biřmování znamením křesťanské dospělosti ve víře. (S věkovou dospělostí nemá nic společného a je na každém člověk, kdy se k biřmování rozhodne přistoupit, ale nejdříve se k němu většinou přistupuje okolo 15ti let.) Biřmování je přijetí darů Ducha svatého, je to takové završení křtu, člověk je pak tedy dospělý vě víře a je zodpovědný za svoji víru a svědectví, které o víře vydává. Při křtu a prvním svatém přijímaní jsi byla vě věku, kdy za tebe nejspíš rozhodli rodiče, biřmování je svátost, když už se rozhoduješ ty sama, že chceš ve své víře pokročit dál.

Příprava na biřmování se neplatí. Trvá většinou minimálně rok a biřmovanci se scházejí jednou za týden. To se však může v různých farnostech lišit a přesnější informace získáš u svého farního kněze. Příprava na biřmování nebývá každý rok v každé farnosti. Pan farář ti řekne, kdy přibližně bude zase u vás, a poskytne ti bližší informace. Během přípravy na biřmování se také dozvíš mnohem víc o tom, co všechno biřmování obnáší.

U nás na webu si můžeš přečíst několik svědectví mladých o jejich zkušenosti s přípravou na biřmování. Třeba ti to pomůže při rozhodování: http://www.in.cz/clanky/k-zamysleni/svedectvi-tech-co-uz-zazili-birmovani-jfd.htm

Nicméně píšeš, že o biřmování přemýšlíš už pět měsíců, to je dost dlouhá doba, takže to vypadá na vážnější rozhodnutí. Neboj se proto zajít za svým knězem ve farnosti a promluvit si s ním o tom :) Martina

Milá Klárko,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Každý se může někdy dostat do situace, kdy je pod tlakem svých myšlenek a napadají ho různé věci. V takové chvíli je potřeba získat nadhled a s někým si o tom promluvit. Neměla by ses proto bát obrátit se na někoho ve svém okolí. Doporučujeme třeba na maminku, kněze nebo školního psychologa, řekni jim, co tě trápí a jak se cítíš. Oni tě znají osobně a dokáží ti poradit konkrétně. Požádat někoho o pomoc není nic špatného, naopak ti to pomůže.

Obzvlášť v období dospívání se občas stane, že o sobě mladí lidé často pochybují a mívají pocit, že je nikdo nemá rád. Vždycky je to ale jen pocit a není to pravda. Abys na to nemyslela, soustřeď se na to, co tě baví a co děláš ráda. Věnuj se svým koníčkům, můžeš si najít i nějaký další a tam třeba poznat nové kamarády. Udělej si něčím radost, přečti si, co máš ráda, nebo si kup nějakou drobnost.

Píšeš, že kdyby tu nebyla tvoje rodina, tak by tě tu toho moc nedrželo. Z toho usuzuji, že máš s rodinou pěkné vztahy, a to je dobře. Kromě toho, že se jim nemusíš bát svěřit, s nimi můžeš trávit víc času. Hledej si příležitosti, jak s nimi být víc, pomoz mamince v kuchyni nebo na zahradě, zahrajte si společně nějakou hru, běžte na procházku... Přijdeš tak na jiné myšlenky a uvidíš, že tu jsou lidé, kteří tě mají moc rádi a stojí o tebe :) Martina a o. Balík

Milá Lenko, biřmovacího patrona si vybíráš podel toho, kdo tě ze svatých nějak inspiruje nebo kým se chceš nechat inspirovat. Bude se za Tebe v nebi přimlouvat.

Milá tazatelko, to je jednoduché. Pokud je jí jako tobě kolem 16 let, ať zajde na faru a požádá kněze o přípravu. Taková příprava je super, protože je to doba, kdy se může na leccos zeptat, dostane odpovědi, kdy se dozví mnoho zajímavého.

Milá Martule, křesťanská meditace je snaha se ztišit, abys mohla vnitřně hovořit s Ježíšem. Super návod, jak se modlit a jak meditovat je v Bibli, kterou mladí dostali od pana kardinála Duky v Krakově. Je to tam v úvodní části. Nemáš-li ji, napiš si do redakce a oni ti pošlou emailem. Něco jiného je meditace východních náboženství, která vede jen k ztišení a uchýlení se do svého nitra pro odpoutání se od světa. To není meditace křesťanská. Naše meditace je způsob, jak se setkat s Ježíšem nějak více a osobněji. Takže se jí uč, je to super modlitba.