Milá FanIn!ko,

no to je krásné, že se Tvé kamarádka zajímá o víru.
Myslím, že první, co můžeš dělat, je, že se za ni budeš modlit, aby dar víry opradu dostala.
Pak je vhodné s ní hovořít a odpovídat jí na její otázky: jak se modlíš, co dělat v kostele... A když nebudeš vědět sama odpověď, aspoň se sama poučíš, promyslíš si věci, budeš studovat třeba YOUCAT či Tweetuj s Bohem, číst více Písmo atd.

A bylo by super, kdybys ji mohla vzít do společenství mladých lidí. Máte ho ve farnosti, v okolí? Jezdíš třeba na nějaké centrum života mládež? Na diecézní setkání před Květnou nedělí?
A má-li chuť se nechat pokřtít, pak bude nejlepší, když ji doprovodíš za knězem. Většinou ve farnostech bývají skupinky lidí, kteří se na křest připravují. Pozeptej se tedy pana faráře, zda u vás či v okolí taková možnost je.

Doprovázet někoho na cestě k víře je krásné. Uvidíš sama!

Milá Olgo,

adventní doba byla dříve prožívána opravdu bez plesů, svateb atd. Byla to zvyklost věřících lidí a dokonce církevní přikázání.

Dnes to tak už vnímáno není a církevní přikázání to také není.

Spíše se klade důraz na to, abychom v adventu věnovali více času ztišení a naslouchání Pánu Ježíši v modlitbě, četbě evangelií atd. Znamená to umět si najít na to čas. Tedy méně se dívat na internet a spíše se snažit od sítí odpojit, méně koukat na televizi atd.

Chceš-li tedy advent dobře prožít, věnuj každý den více setkání s Bohem. Uvidíš, že to jsou krásné chvíle.

A s rodiči se v klidu domluv. Když jim to vše vysvětlíš, třeba budou s plesem souhlasit.

Milá Nolo,

myslím si, že styl hororcore není vhodný. Proč?
Sama dobře víš, že se snažíme jíst zdravě. Potraviny plesnivé nejíme.

I hudba může být nějak plesnivá: třeba tím, že používá sprostá a vulgární slova, že se zbytečně soustřeďuje na násilí a sex, že je propojená se satanismem atd.

Tak, jako si chráníme žaludek, aby nám nebylo z jídla špatně, je důležité ochraňovat i svoji mysl, abychom do ní nevpouštěli takové vjemy, které nám pak dělají nevolno na duši.
Koneckonců existuje tolik kvalitní hudby, že je škoda věnovat se momentálnímu odpadu.

Skutečné umění duši pozvedá k Bohu.

Milá Kačko,

pokud jde o úskostlivost, máš nějakého kněze, ke kterému máš důvěru, zpovídáš se u něj a můžeš se ho na leccos zeptat?
Pokud ano, pak je důležité, jak sama víš, dbát i na jeho rady.
A nyní k tvé otázce.
City člověka jsou takovými bludičkami. Neodpovídají vždy tomu, co skutečně prožíváme. Zvláště ženy mohou pociťvat třeba samotu či melancholii, aniž by k tomu byl nějaký skutečný důvod.
I velicí svatí, kteří byli mimořádně spojeni s Bohem, nevnímali jeho blízkost jako něco samozřejméno.

Konec konců i když se maminka s tatínkem mají velice rádi, přesto jsou chvíle, kdy nejde vše samo, kdy se musí k úsměvu, trpělivosti či k nějaké službě lásky pro druhého přinutit. Prostě láska vyžaduje daleko více rozhodnutí vůle, než dobrého pocitu. Cit se někdy přidá a někdy ne.

Co tedy dělat? Je třeba zapojit i rozum a city kontrolovat rozumem.

Za prvé je třeba žít normální kvalitní běžný život:

Je třeba žít v milosti posvěcující (chodit pravidelně ke zpovědi), prožívat pěkně mše svaté, číst evangelia, naučit se postupně modlit meditativním způsobem (o tom je v úvodu Bible, kterou mladí dostávali na setkání v Olomouci) - delší modlitba v tichu, naučit se modlit růženec atd. Dále číst kvalitní knihy o víře, mít společenství vrstevníků. Super je též naučit se tzv. střelné modlitby - třeba: "Ježíši, mám Tě ráda." nebo "Ježíši, smliluj se nade mnou." A tyto krátké věty často přes den opakovat.

Za druhé: Když přijde nějaký nedobrý pocit, ihned ho rozumem zastavit, dále se o něj nezajímat a nerozvíjet ho. Pomáhá, když při nedobrém pocitu ihned v duchu řekneš Pánu: "Ježíši, tobě to svěřuji, mám tě ráda."

Kdo takto kráčí, jistě prožije s Pánem i nejednu chvíli radosti, doteku jeho lásky, štěstí a pokoje. Ale bude to spíše jako určitá krásná ozdoba, oslava, dar. Bůh nás má velcie rád a proto se nám nechá občas poznat a pak zakusíme hlubokou vnitřní radost, kterou nám nic na světě nemůže dát.

Milá tazatelko,

na Tvůj dotaz rád opdovídám. Lidská láska je veliká a jistým způsobem posvátná. Vždyť muž a žena, kteří se spojí manželstvím, svým životem (ať to vědí či nevědí) zobrazují zde na zemi tajemství Boha - Trojice, tajemství Boží lásky. Doporučuji Ti velice začíst číst kvalitní knihy o lásce a prostě více pochopit ten veliký dar. Třeba knihy: West: Teologie těla pro začátečníky (Paulínky) nebo z Karmelitánského nak. od Daniela Ange: Tvé tělo je stvořeno pro lásku; a druhá od stejného autora Tvé tělo je stvořeno pro život. Nebo si pročti novou exhortaci papeže Františka Amoris laetitia.
Udělat hřích může každý a Bůh litujícímu hříšníkovi rád odpouští. Takže nový začátek je možný, ale vždy už je zde špatná zkušenost.
Dnes lidé často jednají jen citově, sexualitu vnímají dost povrchně a hodně tělesně. Tím se lidé navzájem zraňují a dělají si obtížnější život.
A ještě jedna myšlenka: Každý chlapec potřebuje svou vnitřní silou zvítězit nad tělesnými sklony - tedy nad leností, nad sexualitou. To ho dělá mužem: síla osobnosti, která vládne sama sobě. Když se nenaučí ovládat, celý život bude nestálý.

A ještě něco. Když se žije intimně před manželstvím, jak pak věřit muži, který sex potřebuje (a nedokázal se zapírat), že bude v manželství věrný? Vždyť v manželství bývají někdy i dlouhé etapy, kdy není možné sexuálně žít.

Takže láska je víc než sexualita. A kdo se chce naučit lásce, ten se musí naučit zdrženlivosti.
Moc Ti přeji, abys objevila krásu lidské lásky, nepodlehla svodům a vytrvala. Je to vlastně i taková zkouška, zda o Tebe Tvůj chlapec opravdu stojí nebo jestli je pro něj důležitější sex.

Moc Ti žehnám.

Milá Májiku,

dívat se na porno je třeba považovat za hřích. Proč? Má to dva základní důvody.

Prvním je skutečnost, že se v takových filmech ukazuje sexualita zcela pomýleně a snižuje se důstojnost člověka - herce i diváka.

Druhý důvod spočívá v tom, že, když se dívá zvláště mladý člověk na pornogragii, zaneřádí si tím svou paměť. Prostě si zanese duši špatnými obrazy, které pak ovlivňují jeho styl života, myšlení a cítění.
Nedívat se na pornografii je tedy dobré, je to taková ekologie duše, ekologie člověka. Mimochodem dnes je už snadné získat na pornografii závislost.

Na druhou stranu je vhodné o sexualitě se též něco dozvědět, poznávat krásu a důstojnost lidské lásky. V nakladatelství Paulínky je více takových knížek, kde se můžeš leccos pěkného dočíst. Třeba kniha Láska, která za to stojí: Průvodce po cestách (pravé) lásky a sexuality. A pak jsou vyšlé v Karmelitánském nakladtelství od Daniela Ange: Tvé tělo je stvořeno pro lásku, Tvé tělo je stvořeno pro život. Sám jsem napsal knížklu Máš na víc, kterou lze koupit též u Paulínek i jako e-knihu.

Milá B, to se někdy stává, že při mši usneme, zvláště u kázání:))
Ano, můžeš přijmout Pána Ježíše a prožít pěkně chvíle modlitby před a po svatém přijímání.
Ale mám též dobrou radu. Existuje aplikace s texty mší. Jedná se o: Misál na rok 2017. Pak můžeš sledovat to, co říká kněz a co se čte za úryvky při mši. Prostě nejen slyšíš, ale též vidíš.
Také si můžeš vzít Kancionál a během mše zpívat.
Zdá se, že pak se méně usíná. Sám jsem to zkusil.

Milá Nelo,

rád odpovídám na Tvou otázku.
Za prvé. To, co se učíte ve škole ohledně vzniku planety, dinosaourů atd., jsou jistě zajímavé poznatky, ale mnohé z toho patří to tzv. hypotéz - tedy doměnek vědců. Jistota, jak vše bylo na počátku, to ale není. To už se ve školách ale neříká, že.
Za druhé. I kdyby byla pravda vše o velkém třesku, vývoji, evoluci atd., vůbec nic to nenabourává ne víře v Boha. Pokud řekneme: za vše může evoluce. Pak je třeba se ptát též: A kdo evoluci dal do pohybu? Je to jako u míče: míč se kutálí, ale někdo do míče musel před tím kopnout. Není možné, aby se míč dal do pohybu sám od sebe bez nějaké příčiny - síly. Snad je tato úvaha dost obtížná, ale stojí za to si ji proymslet.
Astronimii, biologii... a mnoha dalším vědeckým oborům přísluší hledat, jak to vše na počátku světa bylo. Absolutní jistotu ale vědci nikdy mít neboudou.
Kdo věří v Boha, není proti těmto poznatkům, jen vždy podotkne: ať to bylo, jak to bylo, na počátku do toho "strčil" Bůh a tak to začalo.
A kdo věří v Ježíše Krista, ten k tomu přidá: a tento Bůh, ten je s námi stále a má nás rád.

Ještě poznámka o člověku. Ať se objevil na naší planetě jakýmkolik způsobem, jasné je a víra nás k tomu vede, že člověk se objevil tehdy, když Bůh vdechl hmotě duši. Bůh totiž stvořil vše viditelné (hmotu, vesmír) a též neviditelné (duchové bytosti - anděle) a pak to spojil a tak stvořil člověka, který má účast na obojím. Každou duši tvoří Bůh ve chvíli, kdy vzniká nový lidský život. Proto Bůh spolupracuje s manželi, s rodiči při početí dítěte. 

O duši se dnes ale moc nehovoří, že?

Úkol přírodních vědců je, aby zkoumali vznik světa, života i člověka. Jim ale nepřísluší dokazovat existenci či neexistenci Boha. Bůh je za vším viditelným i neviditelným. O tom nás ujišťuje jednak lidský rozum (pravá filosofie, třeba sv. Tomáše Akvinského) a pak též víra v Ježíše.

Milá Pájuško,

je skvělé, že se chceš setkávat s Ježíšem a slyšet Jeho hlas. Ale rozhovor s Bohem se vede jinak, než takový ten lidský běžný rozhovor. Říká se mu modlitba a zvláště rozjímavá. Ber si často Písmo svaté a nauč se rozjímat. Jak se to dělá? V Bibli, kterou dostávali účastníci v Krakově či letos na celostátním setkání mládeže je úvod, kde se o rozjímavé modlitbě dozvíš to podstatné. Je to pod nadpisem: Meditativní četba Písma. Nemáš-li či neseženeš-li, můžeme ti poslat text emailem. Nejčastěji totiž Bůh používá slovo Písma svatého, kterým nás oslovuje, vrývá nám je do srdce. Když se budeš snažit často rozjímat, po nějaké většinou delším čase, poznáš, že se Boží hlas nějak vynořuje v Tvém nitru. A pak ještě druhá možnost, jak se setkávst s Pánem. Chodit před eucharistii adorovat - klanět se Pánu, být s ním třeba i tichosti, sedět mu u nohou... A adorovat může člověk s druhými nebo i klidně jen tak sám se zastaví v kostele.

Milá Verčo,

výborně. Pán Ježíš Tě má rád a přitahuje tě. Najdi si v Novém zákoně scénu o tom, jak Ježíš odpouští. Je plný lásky a raduje se nad každým, kdo k němu přijde. Např. o cizoložné ženě (Jan 8,3-11), o Zacheovi (Lk 19,1-10), o marnotratném synu (Lk 15,11-32). Ježíš neváhá zvolat: „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky“ (Mt 9,13). Přesně to se děje u zpovědi. Neboj se tedy zajít za knězem a požádat o tuto svátost. Kněz ti jistě rád vyhoví. Můžeš zajet na nějaké centrum života mládeže, kde jsou kněží, kteří mladým lidem rozumí. Svátost smíření a pak eucharistie, jsou mimořádné Boží způsoby, jak nás duchovně posiluje. A pak je vhodné najít v okolí nějaké mladé věříci a setkávat se s nimi. Nemáš-li, obrať se na diecézní centrum života mládeže a začni tam jezdit.