Milá Nicky,

především máme odpovědnost za to, abychom jezdili moudře. Proto je třeba dbát na to, aby člověk jezdil tak rychle a pozorně, aby byl schopen zastavit, když je třeba. Spěchat tedy není dobře, protože člověk může přecenit své schopnosti a nemusí zavčas zareagovat a pak může způsobit nehodu nebo nedokáže zareagovat na chybu druhého. Pomalá rychlost v městě je právě z tohoto důvodu. Takže je moudré ji dodržovat a to zvlášť večer, kdy není už tak dobře vidět a můžeš jako řidič snadno něco přehédnout. Jízda neopatrná, riskantní a ta, kdy překračujeme zásadně povolenou rychlost, je hříchem.

Milá Aty,

víra je vztah s Ježíšem, s tím, který každého a tedy i Tebe nesmírně miluje.

A jak se obnovuje vztah? Prostě setkáním. S Bohem se setkáváme při četbě Písma - zvláště Nového zákona, v modlitbě a pak i ve společenství.

Pokud se jedná o Tebe, kdo hledá ztracenou víru, pak si myslím, že se u Tebe jedná spíše o přerod víry dětské do dospělé - uvědomělé a promyšlené.

Mohla by Tě povzbudit návštěva nějakého Centra života mládeže. Na něketrých dokonce pořádají víkendy pro mladé Tvého věku.

Takže odpověď je: najít si čas na četku Nového zákona, na ztišení při modlitbě - klidně i takovéto, kterou bys stále dokola opakovala: Pane, prosím, dej se mi poznat. No a pak též jít mezi věřící mladé, což můžeš jistě třeba pobytem na Centru života mládeže v Příchoviích či na Vesmíru v Orlických horách - tam můžeš přijet kdykoliv.

Milá Rose,

na Tvou otázku jasná odpověď. Těžký hřích jsi určitě neudělala a jistě můžeš ke svatému přijímání. Při takovýchto situacích, kdy se pohybujeme na hraně nože, je dobré si uvědomit, že hříchem by četba takové knihy byla, když bys to dělala schválně a chtěla jsi se tím vzušovat. Ty jsi jednala spíše neopatrně, ze zvědavosti a ještě jsi se ovládla.

Někdy musíme číst něco, co je vzrušivé - chceme se poučit, studujeme. Ale někdy je taková četba prostě neopatrná - hloupý románek z červené knihovny. Ty sama víš, proč jsi tu knížku četla a do jaké oblasti patřila. Víš tedy, jak jednat příště.

Moc děkuj Bohu, že Ti pomohl se od hříchu masturbace osvobodit. Je to krásný důkaz Boží pomoci, Boží síly v našem životě. Pokušení budou přicházet a je třeba bojovat, ale je to krásné, že jsi udělala zkušenost s tak velkou Boží pomocí.

Milá Lel,

Pán Ježíš rozmlouval o svém budoucím utrpení se svým Otce v modlitbě. Je důležité, že máš s kým hovořit o svých problémech. Myslím tím, že máš někoho jako důvěrníka, staršího a zkušenějšího. Mohou to být rodiče, kněz, prarodiče. Je důležité mít takového člověka, ale není dobré o sobě hovořít s kdekým. Je to důležité proto, neboť jsi ve věku,  kdy poznáváš sama sebe a orientuješ se ve světě. No a bez průvodce může člověk snadno zabloudit. Ten, s kým o svých problémemch hovoříš, ti pomůže orientovat se, poznávat sama sebe, vyznat se ve svých pocitech atd. Žádný problém není malý. Na druhé straně by nebylo ani moudré ani dobré o svých problémech hovořit s kdekým, to ne.

No a pak můžeš své obtíže vkládat i do modlitby. Pro Pána Ježíše není žádný Tvůj problém zanedbatelný, protože tě má rád.

Milá Zuzko,

Tvoje otázka míří na to, co je známost. Je to doba, kdy se muž a žena sbližují. To znamená, že si spolu mají také o nejrůznějších oblastech života povídat. Vztah má mnoho rovin - jako cibule obalů. A jde o to, aby "dvě cibule" postupně prohovořily veškeré roviny. K tomu patří například: kolik dětí bychom chtěli, jak se stavíme k přirozenému plánování rodičovství, jsme zajedno, že nebudeme používat antikoncepci, jak vnímáme sex, jak budeme děti vychovávat, jak vnímáme náboženskou výchovu dětí, jak se budeme spolu modlit atd. V době známosti je nebezpečí, že spolu ti dva jen tráví čas a na hlubší otázky nedojde. Pak samozřejmě může v manželství docházet k mnoha konfliktům. Mladým lidem může být pomocí absolvovat tzv. kurz partnerství. Je o tom, jak se poznávat.

A nyní k sexualitě, která je velikým Božím darem, ale zároveň dost křehkým. Zvlášť pro ženu je důležité, aby se muž naučil vnímat, že ona sex vnímá jako součást vztahu, kdežto on více jako biologickou potřebu. Snad to zní hloupě, ale muž sex chápe více jak potřebu pudovou, kdežto žena jako projev lásky. Pokud mají manžel a manželka obtíže v sexu, většinou za to může kvalita jejich vztahu. Muž se musí naučit hodně ovládat a pak i v manželství vnímat lásku jako sebedarování. A tomu mimo jiné prospívá prožívat známist ve zdrženlivosti.

A že by mladí lidé, kteří se vezmou po známosti, kterou prožívali ve zdrženlivosti, zjistili, že spolu sex mít nemohou? Pokud je muž mužem a žena ženou, tak se to stát snad ani nemůže. Ale nezapomeňme, že se člověk učí všemu. I manželé se sexu učí. Ti, kteří žili ve zdrženlivosti, se tedy po svatbě budou postupně učit i tělesné lásce. A kvalitní lásce se člověk nějakou dobu učí. Takže to chce pak trpělivost a třeba si pročíst i nějakou knihu, která může pomoci.

Milá M.,

tvůj dotaz nám přišel těsně před uzavřením poraden před Vánoci, takže mě moc mrzí, že se k němu dostávám až teď. 

Posílám ti kratičkou odpověď od kněze Jendy Balík a:

Kromě něj jsme oslovili i jiného odborníka (všechno jde anonymně, nemusíš se bát), jeho odpověď bude během pár dní. Když nám sem do dotazu do poradny pošleš svoji emailovou adresu, nezvěřejníme ji, ale pošleme ti na ni odpověď soukromě. Záleží, jak se cítíš, jinak ti odpověď pošleme klasicky tady přes poradnu. Kromě toho, když nám napíšeš, odkud přibližně jsi, můžeme ti navíc zprostředkovat kontakt na nějakého věřícího psychologa - zcela nezávazně, rozhodnout se budeš moci sama, jestli tam zajdeš nebo ne. Vím, že z toho máš obavy, ale někdy takový rozhovor s odborníkem dokáže pomoci a rozhodně není nic, za co by ses měla stydět. Každopádně jak psal otec Balík, určitě si o tom popovídej aspoň s rodiči, ať na to nejsi sama. Myslíme na tebe! Martina

Milá Veroniko. Stačí požádat jakéhokoliv kněze nebo jáhna. Klidně zajdi za knězem po mši a popros o požehnání růžence. Udělá to rád a nic to nestojí :)) A je to dobře udělat, protože když je nějaký předmět žehnán, modlí se církev za požehnaní a ochranu toho, kdo bude ten předmět s úctou používat. A kdo z nás by nepotřeboval pomoc a ochranu Boží. 

Milá Roni, máš-li chuť psát, piš. Fantasy není určitě hřích. V životě je třeba se učit jisté moudré vyrovnanosti. Pokud by někdo četl jen a jen fantasy a utápěl se v nich, to by bylo nedobré a byla by to jistá vychýlenost, neukázněnost. Je třeba se věnovat přeci i mnoha dalším věcem. Ale pokud někdo přečte kvalitně napsané fantasy a bere to jako takové zpestření ostatní četby, proč ne? Takže hodně inpirace. A pozor na to, až začneš psát, aby ses sama nedostala z reálného světa do fantasy a nežila mimo.

Milá K,

myšlenky člověka napadají a nejsou hříchem, pokud s nimi člověk nesouhlasí. Nejlépe je, když se k nim člověk chová jako k obtížnému hmizu, prostě začne jimi pohrdat a přestane se jich všímat. Tomu pomůže, když člověk zaměstná svůj rozum něčím jiným: četbou, počítáním, opakováním slovíček...  Prostě, když si uvědomíš, že máš nějakou nečistou myšlenku, přestaň na ní myslet. Někdy to jde snáz, někdy je to obtížné. Ale uvidíš, že se ti to postupně podaří.

Píšeš-li o myšlenkách, ve kterých pochybuješ o víře, pak si myslím, že je to výzva k tomu, abys o víře více četla a více s někým o víře hovořila. Můžeš číst YOUCAT, TWETUJ s Bohem... Rozmlouvat o víře můžeš s rodiči, s knězem (zajdeš za ním), s katechetkou, s někým starším...

Více se o myšlenkách můžeš dočíst v knize Balík: Máš na víc, který vyšla v nakl. Paulínky. Napsal jsem ji právě pro takové mladé lidi, jako jsi ty.