Milá Moniko,

ono pro každého je vyzývavé něco jiného, takže je to poněkud těžké říct nějak obecně, protože zaléží na situaci.

Za vhodné a přiměřené se považuje oblečení minimálně ke kolenům, decentní výstřih a zakrytá ramena (takže minimálně krátký rukáv). Nicméně dost záleží na okolnostech. Při návštěvě kostela tato "pravidla" dodržujeme vždycky a chodíme tam oblečení slušně a decentně. Podobně se oblékáme i na různé oficiální příležitosti, člověk tím rozhodně nic nezkazí. Samozřejmě v létě to může být trochu problém, protože je horko. Spíš než zkracovat a zmenšovat oblečení, je lepší volit volné a prodyšné oblečení - taková rozevlátá sukně je mnohem lepší než nějaká mini ;) Samozřejmě ale pokud je horko, tak nebývá problém, pokud si člověk na nějakou neformální událost (sraz s kamarádkou, grilovačka s rodinou...) vezme tílko nebo kratší kraťasy. Mělo by se ale dbát na určitou vyváženost a zkracovat jenom část oblečení a druhou nechat v přiměřené délce - tílko a sukně ke kolenům nebo kratší sukně a tričko s krátkým rukávem.

Neslušné a nevhodné (a tím pádem i vyzývavé) je potom spodní prádlo prosvítající nebo vykukující z pod oblečení (pozor hlavně na podprsenku pod tílkem, ramínka ani jiná část spodního prádla by nikdy neměla být vídět, což je u tílek se úzkými ramínky problém, pozor taky na průstřihy pod pažemi, tam také podprsenky rády vykukují), topy, ze kterých leze břicho, nebo kratoučké kraťásky, které končí těsně pod zadkem, sukně, ze které při sebemenším ohnutí leze zadek...

Pokud jde o kluky, tak je sice pravda, že si málokdy všimnou, jestli má holka na sobě nové šaty nebo má jedny šaty dva dny za sebou. Za to si ale moc dobře všimnou, jestli má nějaké děvče na sobě dlouhou sukni nebo kraťoučké kraťásky. Spoře oblečená dívka pak samozřejmě přitahuje klučičí pohledy a vzbuzuje u nich žádostivost, a to určitě není způsob pozornosti, po kterém by měl někdo toužit. Pojem vyzývavé už sám o sobě naznačuje, že někdo chce někoho zaujmout a svým oblečením mu něco dává najevo, vyzývá ho k něčemu. Je proto lepší kluky neprovokovat a nedráždit. Zároveň by výběr oblečení měl být motivován zachováváním si vlastní důstojnosti, protože líbit se někomu se dá i ve slušném oblečení.

Doufám, že ti odpověď pomohla :) Martina

Milá Emo,

děkujeme ti za tvůj dotaz. Stahování je hřích, protože je to určitý druh krádeže. Ono to může být těžko pochopitelné, protože písnička nebo film je v tomhle případě jenom soubor v počítači/mobilu. Ale pořád je to krádež. Je to jako kdybys šla do obchodu a tam si bez placení vzala CD nebo DVD.

Největší škody se dopouští ten, kdo hudbu, na kterou nemá autorská práva (nevytvořil ji atd.) umístí na internet, odkud si ji mohou stahovat ostatní. To je v podstatě skoro všechen obsah na uloz.to. Člověk, který takto dává hudbu, filmy atd. na internet, porušuje autorská práva. Když se to děje ve velkém rozsahu a někdo na to přijde, končí to u soudu, člověk pak musí platit škody vzniklé nahrávacímu studiu nebo filmařům, a při opravdu velké škodě pak může jít i do vězení...

Ten, kdo si pak tyto materiály stahuje, se z hlediska práva nedopouští zase takové viny jako ten, kdo věci nelegálně nahrál na internet. Policie nikoho nepřijde zatknout kvůli tomu, že si stáhl pár písniček nebo filmů. Přesto to ale není chování, které by bylo úplně v pořádku. Je to za prvé podpora těch, kteří věci dávají ke stažení, za druhé je to svým způsobem krádež, i když máš písničky jen pro sebe - člověk nezaplatil za něčí práci a pořídil si ji od někoho jiného zadarmo. Pak je úplně jedno, jestli se písničky stahují do mobilu, počítače nebo si je posíláte mezi sebou.

Já vím, že je docela problém dostat se k filmům v češtině jinak než v kině nebo koupením DVD. Existuje málo streamovacích služeb, kde by se filmy v češtině daly sledovat. V zahraničí běžně existují streamovací služby, kde se člověk zaregistruje, zaplatí poplatek a má přístup do archivu, kde se neomezeně může koukat na filmy a seriály, co tam jsou. Příkladem je třeba Netflix, kde se platí 199 Kč (to je asi jako za jeden lístek do kina) měsíčně a výběr je tu opravdu obrovský. Filmů v češtině nebo s českými titulky je tu ovšem zatím málo a kdo nemí anglicky (nebo jiný světový jazyk), moc tuto službu nevyužije. Nicméně televize v ČR už většinou mají archivy, kde se dají pořady přehrávat zdrama, nebo je archiv přístupný za poplatek.

To stejné je s hudbou. Existují streamovací aplikace, kde se dá legálně přehrávat hudba a většinou fungují i bez připojení k internetu. Je to třeba Spotify, YouTube teď spouští nějakou novou aplikaci a Apple má taky něco pro svoje zařízení. Je potřeba podívat se, co by ti vyhovovalo. Základní verze bývají zadarmo s reklamami (tvůrci mají příjem z té reklamy), prémiové verze se platí, ale aplikace mají většinou zkušební dobu, kdy si můžeš prémiovou verzi vyzkoušet zdarma a až pak se rozhodneš, jestli si ji budeš platit, nebo ti nevyhovuje. Legálně se pak dá hudba postahovat třeba i v Google Play. Zaplatíš zhruba kolem 10-30 Kč a písnička je tvoje. Nebo si tu koupíš rovnou celé album.

Ono je snazší jít a jen tak si něco zdarma stáhnout na internetu. Zároveň se spoustě lidí nechce platit za něco, co nemá ve fyzické podobě, ale má to jenom jako soubor v počítači nebo mobilu. Je potřeba si ale uvědomit, že tvůrci hudby a filmů do svojí práce investovali spoustu peněz a času a stahování z různých neoficiálních a nelegálních zdrojů je připravuje o jejich výdělek. Je to jako kdybys šla do práce, ale pak za svoji práci nedostala zaplaceno. Zkus proto hledat legální cesty, jak se dostat k hudbě a k filmům - podívej se, co dnešní doma nabízí, proberte to s rodiči a popros je o předplacení nějaké takové aplikace, většinou to nebývají velké částky. Málo co je dnes zadarmo, neměl by proto pro nás být problém druhému zaplatit za jeho práci a tak ho podpořit. Rozhodně tady ani neobstojí argument, že stahují všichni, tak na tom přece není nic špatného...

A ještě jedno upozornění. Ne všechno, za co se platí, je legální. Někdo takhle inkasuje peníze za věci, ke kterým nemá autorská práva. Kontroluj si proto, odkud co stahuješ a komu za to platíš.

Spousta interpretů pak dává svoji tvorbu rovnou zdrama na internet a výdělky mají z koncertů nebo prodejů doprovodného zboží. V takovém případě je stahování naprosto v pořádku, jenom je třeba stahovat ze zdroje, na který odkazuje přímo umělec a ne někde zprostředkovaně. To už by totiž legální být nemuselo.

Doufám, že jsem ti to dostatečně ujasnila a je to pochopitelné. Kdyžtak se ještě ozvi :) Martina

Milá A.,

děkujeme ti za tvůj dotaz. Ano, pokud jde žena na gynekologii, tak je v pohodě - je to lékařské vyšetření. Pokud jde muž na vyšetření s intimními partiemi, je to taky v pořádku, protože sperma se běžně nevyšetřuje - víceméně se z něj nic nezjistí. Pokud se vyšetřuje sperma, tak je to z důvodu řešení neplodnosti. Jelikož katolická morálka většinu umělých zásahů do lidského plození odmítá, křesťan pak ani toto vyšetření vlastně nepotřebuje. Pokud by přece jen bylo z nějakého důvodu sperma odebrat a vyšetřit, existují i jiné metody odběru, než je masturbace. Martina

Milá tazatelko,

z našich odpovědí v INu víš, že sebeukájení je objektivně těžký hřích, ale že může být někdy snížena jeho závažnost, protože člověk nejedná plně svobodně a vědomě. Protože zápasíš s hříchem, snažíš se a jistě máš sama radost z toho, že se Ti aspoň něco podařilo, dá se říci, že se v této konkrétní situaci, kterou popisuješ, o vyloženě těžký hřích nejednalo. Přesto doporučuji ihned poprosit v modlitbě Pána o odpuštění a zajít brzo ke zpovědi. Když budeš v duchu litovat z lásky k Ježíšovi, můžeš přijmout i eucharistii. Ale ke zpovědi běž co nejdříve, je to nejen pro odpuštění, ale mimo jiné proto, abys dostala Boží sílu k dalšímu boji. A netrap se. Hřích je jistě upadnutí a to bolí, ale trápení je další pokušení, které přichází od ďábla, který chce člověka dovést až k zoufalství. Naopak. Pán Ježíš Ti podává svou pomocnou ruku a těší se z toho, že chceš žít dobře. Tedy, je třeba vše svěřit Božímu milosrdenství a s chutí pokračovat v boji za dobro.

Milá Pavlo,

tvoje zpověď byla samozřejmě platná. Zakusila jsi, co je to průnik určitých nedobrých myšlenek do našeho nitra. Tomu se říká pokušení. Jak reagovat? Určitě se netrápit. Jakmile si uvědomíš, že myslíš na něco, co je špatné, tak se prostě snažíš pozornost upnout na něco jiného a přestaneš tu myšlenku, která není dobrá, rozvíjet. V takovém případě, jako se ti stal, je nejlepší ukončit přemýšlení krátkou modlitbou. Obrátit se v duchu k Pánu a říci mu třeba toto: Pane, Tobě za vše děkuji, Odpust moji pýchu. Buď mi milostiv. Ty jsi všechno a já nic.

A v jakém smyslu a proč říkal kněz ta slova? Někdy se kněží snaží více disponovat kajícníka pro lítost a odpuštění, a proto řeknou nějakou takovou modlitbu. Význam toho, co řekl, byl, že jsi milovaná Bohem a snažil se to zvýraznit. Ano, Bůh nás každého má rád, jedinečně a nesmírně, a dokonce i přes naše hříchy, které nám touží odpustit. Jistě tedy kněz nekonstatoval něco o kvalitě Tvého života.

Milá tazatelko,

v článku jsme dobře rozlišovali. Pokud je někdo přitahován ke stejnému pohlaví, je tedy označován za hamosexuála, tak je třeba jasně konstatovat, že sama náklonnost není hřích. U každého člověka je hříchem to, když žije svou sexualitu mimo její záměr a Boží pravidla. Tedy hříchem je u homosexuála praktikovat homosexuální sex, stejně jako pro někoho jiného je hříchem předmanželský sex nebo manželská nevěra.

Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Dědičný hřích ale do lidstva vnesl virus, který má za následek nemoci člověka, smrt člověka a mnoho dalšího nepořádku, mimo jiné i to, že se někdo třeba na základě problémů v rodině, jak píší odborníci, začne cítit jako homosexuál. Bůh ho tedy tak netvoří, ale jedná se o určitý hendikep. Zde je rozpor mezi tím, co říká Bible a církev - a na druhé straně současná doba, která zcela bez vědeckých důkazů a často násilím chce, abychom všichni brali homosexualitu jako další variantu normality. Ale to by odporovalo Bibli.

Velice zajímavě o tom píší Trapková - Chvála v knize: Muži a ženy v rodině.

Milá tazatelko,

protože jsme Tvůj první dotaz neobrželi, odpovím Ti rád na oba dva nyní.

Bůh nás lidi neopouští, ale to neznamená, že se někdy nemůžeme opuštěni cítit. Když budeš číst žalmy, najdeš v nich mnoho míst, kde opuštěný volá a dostává se mu Boží posily. Jednou se v modlitbě ptala svatá Terezie: Bože, cítila jsem se úplně sama, kde jsi byl? A on jí odpověděl: Nesl jsem tě na svých ramenou.

Ježíšův výkřik na kříži je určitým hlubokým tajemstvím. On byl Bůh, ale i člověk, on na sebe vzal všechnu hrůzu hříchu světa, celých dějin. Proto ta propastná temnota a prožitek osamocenosti. Avšak i On pak říká: "Otče, do Tvých rukou poroučím svého Ducha." 

A teď ta druhá o domnělé podřazenosti žen.

Úryvek sv. Pavla z listu Efezanům je třeba číst v celku. Jistě by ho špatně vykládal ten, kdo by v tom spatřoval to, že muž práskne do stolu a všichni musí skákat podle něj.

Svatý Pavel hovoří mimo jiné o společné podřízenosti muže a ženy Kristu Pánu. Pak hovoří o tom, že muž má mít svou ženu rád tak, jako Kristus miluje svou církev a za ni dal svůj život. Muž má tedy milovat svou ženu takovou láskou, že je ochotný za ni položit život. Má ji tak milovat, aby se žena cítila milována. Má svůj život stravovat pro dobro své ženy. Pokud bude mít žena takového manžela, bude jejich láska harmonizována. Muž bude plnit svou roli a žena též. A pravdou je, že žena potřebuje muže, který je pevný, dodává rodině jakousi páteř, je oporou své ženě. Milovaná žena pak zcela přirozeně přijímá mužovo vedení, protože v přirozenosti ženy je dbát spíše na vztahy, na přijetí, na celek, na malé skutky lásky - pohybovat se v prostoru jistoty, kterou má vytvářet muž.

Jinak řečeno: V manželství jsou chvíle, kdy je třeba, aby muž na sebe vzal větší díl odpovědnosti za společné dobro!

Milá Terezo,

díky, že se ozýváš. V časopise IN se snažíme, abychom vše podávali podle víry církve. Proto se často díváme do Katechismu katolické církve. Sám papež František mnohokrát už novinářům, když se ho různě dotazovali, řekl: Podívejte se do katechismu, tam to vše máte.

Věříme, že Bůh nás má především rád, to je jasné. Ale zároveň z Písma víme, že mít rád Boha, znamená na první místě plnit jeho přikázání. Víš, ona jeho přikázání jsou jako dopravní značky, existují pro naše dobro. Nejsou Boží tyranií či svévolí, ale dobrou radou, která nám má pomoci žít co nejlépe.

Ohledně nedělní mše:

Církevní přikázání, která máme naspána v Kancionálu hned na začátku říkají: V neděli a zasvěcené svátky slavíme mši. A to je dle desatera - slavit den sváteční. Pro nás křesťany to je i účast na mši. Kompendium katechismu katolické církve praví: "Kdy církev ukládá účast na mši svaté? Církev ukládá věřícím povinnost účastnit se mše svaté každou neděli a zasvěcené svátky, a doporučuje účastnit se jí také jiné dny." 289

Ohledně homosexuálního jednání říká katechismus:

"Tradice opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako těžkou mravní spoušť, vždy prohlašovala, že "homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené". Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od daru života. Nejsou plodem ryzího citového a pohlavního doplňování se. V žádném případě nemohou být schvalovány." 2357

Lidé s homosexuálními sklony: " mají být přijímáni s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace." 2358 

" Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Skrze ctnosti sebeovládání, jež vychovávají k vnitřní svobodě, skrze občasnou podporu nezištného přátelství, modlitbou a svátostnou milostí, mohou a  mají sepostupně a rozhodně přibližovat ke křesťanské dokonalosti." 2359   

Milá Krystýno, každý věřící člověk se ve své dospělosti rozhoduje, jaké povolání zvolí. Zda manželství nebo zasvěcený život nebo zda zůstane svobodný (lékař, učitelka...). Ptá se v modlitbě na to, co si o tom myslí Bůh. Vždyť dobrý Bůh jistě pro každého zná svůj plán lásky, který je ušit na míru každého z nás. Obecně se tedy dá říci, že není hřích, když někdo zvolí život bez manželky / manžela. Důležité je, aby volil to, co vysnil pro něj Bůh - aby se rozhodoval podle vůle Boží, kterou hledáme.

Někdo zůstane sám, protože je nemocný nebo se to nějak v jeho životě seběhlo (např. manželé se rozvedli).

Milá Hanul, jsme moc rádi, že Ti naše odpovědi pomáhají.

Lenost patří mezi tzv. sedm hlavních hříchů, tedy mezi skupinu hříchů, které jsou takovými zárodky mnoha dalších hříchů (pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost). Prostě tyto sklony plodí mnoho dalších konkrétních hříchů. Každý mívá slabost pro některé z těchto zdrojů hříchů. Lenost se stává hříchem tehdy, když ovládá náš život. Když s ní bojujeme, tak to je boj a ne hřích. Existuje i duchovní lenost - nechuť se modlit, číst Písmo atd. Takže běžně bude hřích spíše to, k čemu nás lenost vede, než sklon k lenivosti.