Milá X,

1) Ano. Když si nepamatuješ, pak řekneš třeba "vícekrát".

2) Ano, bylo ti odpuštěno. Bůh dobře ví vše, i když to kněz nepochopí.

3) Na to neexistuje nějaká přesná míra. Má se za to, že lež a krádež se stává těžkým hříchem, když těžce druhého poškodí. Tak třeba pomluva v novinách, která někomu zničí kariéru. Krádež majetku, která vrhne rodinu do nedostatku.

4) To se nemůže stát. Těžký hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího přikázání ve velké věci. A velkou věc dobře víme, že jsme udělali. Těžký hřích je prostě strašný průser a dobře o něm víme. Svědomí se nám ozývá.

PS z redakce: Tvůj dotaz tu máme teď poprvé, takže se předtím zřejmě opravdu neodeslal. Je dobře, že ses připomněla :)

Milá Sandro,

myšlenky nás trápí. Jsou jako otravné mouchy. Je třeba učit se rozpoznávat, jaká myšlenka je špatná. Tu ihned, jak to děláš, odmítneme, pohrdneme jí, prostě na ni přestaneme myslet. Pokud se nám myšlenka jeví jako dobré, můžeme v ní pokračovat. Myšlenka není hřích, ta nás prostě napadne. Hřích by bylo až to, když špatnou myšlenku přijmeme a souhlasíme s ní, či souhlasíme se špatným jednáním, které nám vnuká.

Máš-li zájem, hodně jsem o tom psal v knížce: Jan Balík: Máš na víc. Paulínky.

Milá Liso,

děkujeme za důvěru.

Bůh je láska a ne trapitel. Můžeš si být jistá, že nic z toho, co uvádíš, není hřích. Spíše je to známka, že se snažíš jednat dobře a zároveň o svém jednání přímýšlíš.

Máme druhé upozornit na vážný hřích, ale jen tehdy, když o něm víme zcela jistě, když je naděje, že nás uposlechnou. Nesmíme se ale stát někým, kdo stále jen někomu něco vytýká. Tím bychom ničeho nedosáhli.

To, že jsi odpovídala na otázky vyznání víry není nic špatného. To, že jsi přemýšlela o víře také ne.

Myšlenky nás napadají a my se učíme rozlišovat, které jsou dobré a které špatné. Ty špatné na první pohled odmítneme, jako jsi udělala a je to. Prostě na ně přestaneme myslet.

Milá neznámá,

zajímavá otázka. Nejsme proroci, takže nevíme, zda tvoje kamarádka bude dobrou kmotrou na biřmování. Na druhé straně kmotra by měla být vzorem, pomáhat radou a modlitbou, ale stejně bude život z víry na Tobě. Asi nejdeš k biřmování teď, třeba až za rok. Tak uvidíš, jak bude váš vztah pokračovat. Klidně si ji za kmotru vyber.

Když jste si blízko, tak by bylo také vhodné jí říci, že tě mrzí, když dělá něco nedobrého - třeba, že se napije. Kamarádi si navzájem pomáhají, ale někdy i s láskou napomínají.

Milá Marolínko,

svátosti vyžaduji fyzický kontakt, proto zpověď nejde přes telefon. Je ale možné domluvit se s knězem na vhodné době nebo ho přímo pozvat k sobě domů. Samozřejmě po dohodě s rodiči. Kněží běžně k nemocným a seniorům dochází.

Milá tazatelko X,

děkujeme za Tvoji důvěru.

Neboj se promluvit s knězem. Klidně začni jezdit na nějaké Centrum života mládeže, kde jsou kněží, kteří mladým rozumí.

Je třeba, abys měla někoho, kdo tě usměrní. Potřebuješ se naučit rozlišovat pocity od faktů. Bůh Tě má rád a jistě nechce, aby ses trápila. Otázky, které ti nedají pokoje, jsou spíše pocity. Je tedy třeba poučit rozum, aby dokázal usměrnit city.

Poradím Ti jednu věc. Každý večer zpytuj svědomí, ale jinak, než asi děláš. Projdi si den a hledej, za co můžeš Pánu Ježíšovi poděkovat. A děkuj. Zpytování svědomí - že budeš hledat své hříchy - to dělej jen před vlastní zpovědí. Kdo se na zpověď připravuje, což děláš, ten si může být jistý, že vše podstatné řekl. Ježíš odpouští ve zpovědi všechny hříchy, i ty na které jsme zapomněli. Problém je, když někdo něco schválně, plánovaně nevyzná a je to velká věc - těžký hřích. Ale to neděláš, takže můžeš být klidná.

Napravit hřích? No, někdy to vůbec nejde. Máme napravit jen to, co je nutné (vrátit ukradené peníze, omluvit se...), ale vše napravit nejde. A hříchy jsou odpuštěny tehdy, když je vyznáváme. Ta náprava na odpuštění nemá přímý vliv.

Proč žít a proč se veselit? Protože všechno stvořil dobrý Bůh, který nás má rád. Proto stvořil přírodu, ze které se můžeme radovat. Proto nám dává přátele. Proto se můžeme radovat i z pěkného oblečení atd.

Možná jsem ti už někdy doporučil knihu, kterou jsem pro mladé napsal: Jan Balík: Máš na víc. Vydalo ji nakladatelství Paulínky. Možná v ní najdeš mnoho zajímavého, co Ti pomůže.

Když Tě někdy popadnou divné myšlenky, zkus se modlit stále dokola tuto krásnou modlitku: Bože, Ty jsi dobrý, přijmi dík a chválu.

Milá tazatelko Q,

máš v nás asi velikou důvěru, že se ptáš na tolik zajímavých otázek. Děkujeme.

1) Masturbace je vědomé dráždění, které vede k orgasmu - tedy k intenzivnímu sexuálnímu prožitku. To se tě netýká. Zároveň je dobré vědět, že některých partií těla se právě proto, abychom neměli zbytečná pokušení, dotýkáme spíše jen z důvodu hygieny.

2)  Pusa sama o sobě hřích není, když je to takové kamarádské. Ale je dobré si uvědomit, že vyrůstáš z dětství a stáváš se ženou - a ta si dává pozor, komu daruje něco intimního. Proto je dobré být v těchto věcech opatrnější a zdrženlivější.

3) Je hřích, když se snažím líbit se klukům? Pokud je to taková běžná touha, která k ženě patří, jistě to hřích není. Žena se má líbit, ale má také mít svou sebeúctu, která jí velí spíše ke skromnosti než k nějakým výstřednostem. A hlavně se žena má podle Písma líbit Pánu Bohu. Viš, jaký to má důsledek? Taková se líbí i solidním mužům.

4) Šaty a sukně. Hřích to určitě není, ale je dobré si uvědomit, že každé oblečení se všude nehodí. Jinak se oblékáme na zahradu, jinak na sport, jinak do školy a jinak do divadla či kostela. Vše má svá pravidla.

5) Je hřích, když se mi líbí kluk z evangelického náboženství? Hřích to jistě není. On je křesťan, protože věří v Pána Ježíše, když je evangelík, ne? Chodit s někým, kdo nesdílí tvou víru je sice možné, ale není to snadné. Je dobré si o tom povídat. Bývá třeba problém, do jakého kostela se bude chodit v neděli na mši, kde budou děti pokřtěny atd.

6)Je hřích, když si představuji např. sex? Tak, jak to píšeš, mohu odpovědět: hřích to není, ale mohl se z toho hřích stát. Proč? Protože tě představy mohou přivést k sebeukájení nebo k tomu, že podlehneš svému snění, které tě odvede od reálného života.

Problém je, že si představuješ to, co jsi viděla ve filmech, ale to není reálný život. I sex mezi manžely bývá jiný, než ten, jaký je ukazován ve filmech. Lidský život je daleko normálnější, jednodušší a někdy i šedivější, než jak to bývá ve filmech.

O sexu je ale dobré poznat to, co říká Ježíš. Doporučuji Ti knihu od INu: Přísně tajné a pak knihu Jsem svá,ve kterých najdeš mnoho zajímavého k tomuto tématu.

Milá tazatelko s krásným starozákonním jménem Ester, je dobré, že jsi zvídavá. Avšak na některé otázky nezná nikdo jasnou odpověď. První kapitoly Bible nejsou odpovědí na otázku: jak se to stalo, ale odpovídají na otázku: kdo za světem a tím, že existuje člověk, stojí; jaký smysl má svět a člověk.

Odborníci, kteří zkoumají Bibli, by na Tvoje otázky odpověděli asi takto: jak to vše bylo, to s jistotou nevíme. Ale Bůh klidně mohl nechat první lidi, aby se rodili z manželství mezi příbuznými. A věk? Někteří poukazují na to, že až později Hospodin v Bibli řekne, že lidé hřeší, proto jim zkrátí délku života. Dlouhý věk je v Bibli tedy považován za Boží požehnání (třeba u Mojžíše 120 let).

Myslím, že by Tě mohlo zajímat mnoho dalšího. Proto doporučuji, aby sis opatřila knihu: Michel: Tweetuj s Bohem, Paulínky.

Ahoj Klárko,

děkujeme za dotaz. Ke zpovědi by měl člověk jít minimálně jednou za rok. Ovšem je doporučována častější zpověď. Jak častá, to už není určené, ale uvádí se zhruba jednou za měsíc až za šest týdnů jít ke zpovědi. Pokud to přepočítáme, tak je to asi osmkrát až dvanáckrát za rok. Opravdu ale záleží na každém z nás. Někdo potřebuje zpověď častější. Důležité je jít ke zpovědi po spáchání těžkého hříchu a usmířit se s Bohem, abys mohla jít přijmout eucharistii. Pro udělení rozhřešení je samozřejmě potřeba lítost a úmysl hřích již nepáchat.

Měj se pěkně a kdyby ti ještě něco bylo nejasné a neměla ses koho zeptat, klidně nám zase napiš :) Martina

Ahoj Kačko,

IN mohou určitě číst i holky, které do kostela nechodí. Akorát je tedy náš časopis zaměřený na věřící holky, takže tam můžou být věci, kterým nevěřící člověk nebude množná tolik rozumnět. Píšeme ale i spoustu článků, které se přímo víry netýkají a těm porozumí každá slečna :)

Píšeš, že nejsí ani věřící, ani nevěřící. Možná jsi hledající? A co dělat? Máš možnost někoho se zeptat na věci, které by tě ohledně víry zajímaly? Nepíšeš, kolik je ti let, ale kdybys měla příležitost začít chodit někam na náboženství a o víře se něco dozvědět, mohlo by to být super. Samozřejmě také četba a samostudium ti mohou pomoct. Doporučujeme YOUCAT, je to edice knížek katechismu katolické církve přímo pro mládež. U nás ji vydalo Karmelitanské nakladatelství. První a základní je ta se žlutou obálkou. Další jsou pak pro různé svátosti a modlitby. Pokud jsi nějakého mladšího věku a nikdy ses s věcmi ohledně křesťanství nesetkala, můžeš zkusit pro začátek nakouknout do YOUCATu pro děti. Ohledně otázek a odpovědí týkajících se víry je pro mladé určená i knížka Tweetuj s Bohem (nakladatelství Paulínky).

A kdyžtak nám můžeš napsat zase do poradny :) Martina