Milá Lexi,
díky za důvěru, že se k nám zase vracíš. V první řadě se omlouvám, že tahle odpověď pro tebe mi trvala trochu déle. Hledala jsem, co už jsem ti psala, a snažila se přijít s něčím dalším a povzbudit tě. Tvoji otázku sem proto vkládám znovu, aby nezapadla, ale objevila se mezi nejnovějšími a odpověď si k tobě našla cestu :)
Úplně na začátek ti chci říct, že Bůh tě má rád. Bůh odpouští a je milosrdný. Nemusíš si připadal hloupě, když ho prosíš o odpuštění. Ty s tím chceš bojovat, což je super, a snažíš se. Nespoléháš na to, že ti Bůh odpustí automaticky, ale snažíš se tuhle věc zlepšit. Už jenom to, že jsi sebrala odvahu a napsala nám po druhé, svědčí o tom, že se nevzdáváš. Bůh vidí tvoji snahu a moc dobře ví, že je to běh na dlouhou trať, že tě to trápí a chceš s tím něco dělat.
Psala jsem ti to už minule, že je to na delší dobu. Klidně se pochval, že si to nevzdala a nerezignovala na svoji snahu, ale že máš pořád chuť a vůli s tím něco dělat. Kolegyně říkala, že jeden bezva kněz, jim vždycky na setkávání mladých říkával: „Hříchy budeme mít všude, i na poli čistoty, ALE důležité je zase vstát a jít dále. Víš, nevzdávat to a bojovat.“ Takže tě chci povzbudit, ať to nevzdáváš, i když máš pocit, že ti Bůh nemůže odpustit. Může. A taky odpouští a má tě rád :)
Stále platí, co jsem ti psala minule, tak mrkni, ať si to připomeneš. Pokud bys tu odpověď nemohla najít, je to otázka z 21. listopadu 2019 a v tuhle chvíli je v kategorii Víra na deváté, možná už dokonce na desáté stránce. Zkoušela jsi použít nějaké tipy? Jak ti to šlo?
Podařilo se ti přijít na to, co je spouštěčem, a vyhýbat se jim? Důležité je snažit se směřovat svoji energii jinam, zaměřit se na nějaké pozitivní a kreativní činnosti nebo do sportu. Určitě máš spoustu skvělých koníčků, nebo je příležitost si nějaký další najít.
Také pořád platí, že je super postupovat po malých krůčcích. Nepíšeš, jak často to děláš, ale pokud se nepletu, minule jsi psala, že každý den. Zkus vydržet den a pochválit se. Zkus dva dny. Tři... A možná se ti to pak nepodaří, ale to nevadí. Důležité je poprosit Boha o odpuštění a zkusit to znovu. Jeden den, dva... Je to těžké, ale ne nemožné a moc ti držím palce. Co třeba si to zkusit psát? Třeba do kalendáře nebo pomocí nějaké značky, kterou budeš znát jen ty, na kousek papíru, který si někam schováš? Bude super, když uvidíš, že se ti alespoň pár dní podařilo vytrvat.
Měla jsi také možnost si o tom s někým popovídat a někomu se svěřit ve skutečnosti? Třeba mamince? A jak probíhá zpověď? Řešil to s tebou zpovědník nebo se tomu tématu vyhýbá? Je fajn mít stálého zpovědníka, ke kterému chodíš pravidelně. Ideálně pokud by to byl někdo chápavý, kdo se věnuje práci s mládeží a má nějaké zkušenosti, protože tohle téma řeší spousta mladých. Je někdo takový ve tvém okolí?
Tady ti dám úryvek z knížky S mladými ke Kristu (P. Jan Balík, nakl. Paulínky 2019) ohledně zpovědi:
„Nelze opomíjet, že masturbace je objektivně těžký hřích. Zároveň ale snížená příčetnost (dobrovolnost činu) vážnost hříchu umenšuje. Kdo zápasí s takovým hříchem, neměl by střídat zpovědníky, ale měl by přistupovat ke svátosti smíření k jednomu knězi, se kterým se má také radit. Se svým zpovědníkem se kajícník snaží posoudit, jak je konkrétní hřích závažný. Pokud se člověk stal otrokem svého pudu (dlouhodobě a často masturbuje), jedná se tedy ne o zcela svobodný čin, pak většinou nepůjde pokaždé o těžký hřích. Je ale třeba pravidelně a často (třeba i jednou za týden či za dva týdny) přistupovat ke zpovědi; v takovém případě to však nemusí být po každém hříchu, a tedy před každým svatým přijímáním. Z výchovného důvodu a z důvodu uzdravující milosti eucharistie je třeba člověka vést ke snaze o lítost nad hříchem ihned po činu, na začátku mše svaté a k častému pokornému volání před přijetím eucharistie: „Bože, uzdrav mou slabost.“ Zmenšení viny však neznamená zmenšení úsilí o vymanění se z hříchu. Rada se zpovědníkem je v této oblasti velice důležitá. Existuje totiž nebezpečí, že hříšník a kajícník v jedné osobě upadne do úzkostlivosti (traumatizování z hříchu) nebo laxnosti (brát hřích na lehkou váhu).“
Jednoduše řečeno, masturbace je objektivně těžký hřích. Není ale dobré mít z toho zbytečné trauma a zaměřovat se jenom na tuhle jednu věc, kvůli které si připadáš hrozně. Chci říct, že máš spoustu dalších vlastností, jsi skvělá v mnoha ohledech a nedefinuje tě jenom tvůj problém s masturbací. Zaměř se prosím na svoje pozitivní vlastnosti, pochval se, poděkuj za to, co se ti povedlo, co ti udělalo radost, za co jsi vděčná.
Víš, Lexi totiž není jenom masturbace. Lexi je skvělá holka, která se nevzdává a snaží se. Lexi má svoje koníčky a zájmy, má svoje sny, kamarády a spoustu pozitivních vlastností.
Kromě modlitby a prosby za odpuštění, pros také za dar čistoty a sílu vytrvat. Nezapomínej také Bohu děkovat za všechny skvělé a pozitivní věci, které se ve tvém životě
A ještě jedna inspirace. Obracej se často k Marii. Ona je vzorem ženy a je naší přímluvkyní. Pros ji často, ať ti vyprosí dar čistoty a ať ti vyprosí i to, abys poznala své životní povolání, a bude-li to manželství, ať ti pošle skutečné výborného partnera...
Chápu, že to, co prožíváš, je náročné. Někdy se člověk potřebuje svěřit se svým trápením a vědět, že na to není sám a že je tu někdo, kdo ho vyslechne, takže se určitě neboj zase nám napsat. Taky vím, že je to velmi citlivé téma. Nejsi jediná, kdo s masturbací bojuje. V poradně se nám tahle otázka objevuje často. Dost často se holky stydí a nechtějí, aby to tady bylo zveřejněné, tak nás prosí, abychom jim odpověď poslaly na email, a my jim vycházíme vstříc. Nabízím i tobě, že pokud by ses chtěla třeba víc rozepsat a styděla se, protože si to v poradně můžeš přečíst kdokoliv, možnost napsat mi přímo na email matlova@in.cz a můžeme si vyměnit pár zpráv. Záleží na tobě, jestli budeš chtít a budeš mít pocit, že by ti to mohlo pomoct. Slibuju, že to zůstane jen mezi námi :)
Milá Lexi, moc na tebe myslím a modlím se za tebe. Jsi statečná a já ti fandím. Měj se pěkně! Martina
redakce IN!