Otázka: Chtěla bych mít klid na modlitbu, ale jsem na kolejích a nemám kam jít... Ahojda, prosím Vás o radu.
Jsem teď prvním rokem na VŠ v Pardubicích a také na kolejích. Na pokoji jsem s holčinou, která tam je skoro pořád. Problém je pro mě to, že vedle školy a učení bych si také ráda nalezla čas a místo na modlitbu (třeba růžence), na čež jsem byla zvyklá, když jsem bydlela přes týden s našima, ale nemám šanci. Už jsem se sice na záchodě parkrát modlila růženec, ale není to ono, nemám tam klid a pak se může někdo divit, co tam dělám tak dlouho. Nevyhledávám nějaké společenství, jen chci alespoň 40 min denně věnovat čistě Bohu, abych se pak o víkendu, když přijedu domů necítila jako mimozemšťan. Modlím se střelně, téměř pořád se snažím udržovat kontakt s Bohem, ale nestačí mi to. Delší modlitba je pro mě takové \"vypnutí\", relax, ztišení, načerpání. Vy to nemáte z Olomouce tak daleko, nevíte o něčem v Pardubicích - Polabinách? Přírody tu moc není. Nechci žít jen učením, zábavou, tím, co budu jíst a co si vezmu druhý den na sebe. Díky moc 18.10.2014 14:14
Majda94, 20 let
Odpověď:
Milá Majdo,
oceňujeme Tvoji snahu najít si na modlitbu čas a klidné místo. Je dobře, že se o něco takového snažíš. Bohužel to v Parbubicích moc neznáme. Jen podle zběžného pohledu do mapy jsme zjistily, že v okolí kolejí ani není římskokatolický kostel, kam bys mohla zajít třeba cestou ze školy (i když třeba jednou týdně by sis takový menší "výlet" do kostela udělat mohla).
Přesto se ale modlit můžeš. A že to nepůjde vždycky tak, abys měla úplný klid? Víš, Bůh dobře vidí, jaké máš podmínky, vidí i Tvoji snahu se modlit. On nehledí na výkony, na počty odmodlených růženců a délku modlitby, ale na Tvoji opravdovost a upřímnost srdce. Vidí každou snahu být s Ním ve spojení, vnímá každou střelnou modlitbu, kterou k Němu během dne vyšleš. Proto se netrap a dělej to, co dělat můžeš. Např. můžeš celou svou situaci svěřit do rukou Jemu - předtím než se začneš růženec modlit mu svěř svoji spolubydlící, aby měla pro Tebe a Tvoji víru pochopení. Pros o dar víry i pro ni. Pros o odvahu jí říct o tom, že bys měla ráda klid na modlitbu. O sílu a trpělivost, kdyby Tvá spolubydlící nechtěla respektovat to, že jsi věřící. O otevřené srdce. Potom se začni modlit na pokoji - třeba večer před spaním. Možná to ze začátku nebude snadné, ale budeš tím vydávat svědectví o své víře. A kdoví? Třeba se Tě spolubydlící časem zeptá, proč se růženec modlíš, co to je a k čemu je to dobré, proč je pro Tebe modlitba tak důležitá... Třeba i tím, že nemáš jinou možnost než se modlit na pokoji, Ti chce Bůh něco naznačit.
Věříme, že to s Jeho pomocí zvládneš. Tak hodně odvahy.
redakce IN!
Otázka: Proč se křtí děti v tak nízkém věku? Mám jednu otázku. Proč se křtí děti v tak nízkém věku? Byla jsem pokřtěná taky kolem 1-2 roku a věřící až skoro nejsem. Nechápu proč se děti zasvěcují do církve tak brzy? Proč mají/musejí věřit něčemu co si ani samy nevybrali a ani tomu nerozumí, nikdo je o tom nepoučil? Mnohdy si onen křest ani nepamatují. Nemá snad člověk právo svobodně si vybral svojí víru? Nejsou tyto činy tak trošku záměr katolické církve, aby \"získala\" co nejvíce členů? 18.10.2014 10:10
Lola, 16 let
Odpověď:
Milá Lolo,
tvoje otázka je velice zajímavá a docela racionální. Podívej, rodiče nesou odpovědnost za to, aby své děti kvalitně vychovali. Mají odpovědnost za rozvoj osoby dítěte po všech stránkách: tělesné, znalostní, zdravotní, duševní. A pochopitelně i duchovní – vztah k Bohu. Pokud něco zanedbají, pak je to možná způsobeno tím, že prostě nemají dostatek znalostí (např. neučí děti cizí jazyky, neučí o Bohu) nebo je nedostatek rozvoje dítěte spojen s jejich pohodlností a nedbalostí. Kolik lidí trpí tím, že jim rodiče neposkytli zavčas to, co měli. Mimo jiné i proto rodiče při křtu svého dítěte slibují Bohu, že své dítě k němu povedou. Jak to plní, to je další věc. Dokonce, kdyby rodiče péči o dítě vážně porušovali (třeba dítě neposílali do školy), budou voláni společnosti k odpovědnosti.
Dar víry má dvě důležité okolnosti: je darem Božím, které mohou rodině částečně zprostředkovat, ale dítě se jednou v dospělosti musí samo pro lásku k Bohu rozhodnout. Na rodičích je, aby dítěti nabídli lásku Boha a dítě se pak pro vztah s Bohem rozhodlo. Je to jako to, že rodiče vedou dítě ke vztahu k pratetě, ale jednou se dítě rozhodne, zda s pratetou bude v častém nebo jen občasném kontaktu. Pokud rodiče naučí vztahu lásky, jistě dítě jednou v dospělosti s pratetou bude rádo komunikovat.
A ještě jedno: křest je proměna srdce. Bůh vstoupí do nitra dítěte, člověka, promění ho a začne s ním vztah. Je to nádherné přátelství, které se začíná ve křtu. Neboj se a zkus se s Ježíšem více kamarádit. Uvidíš, jak se to s ním krásné.
Jan Balík
Otázka: Jak je to s "přetahováním" na jinou víru? Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak je to s tzv. \"přetahováním na jinou víru\". Setkala jsem se s tím, že někteří rodiče katolíci by uvítali, kdyby přítel jejich dcery zanechal evangelické víry, a stal se katolík jako jejich dcera. Kdyby však jejich dceru chtěl někdo obrátit na jinou víru, to už by tak nadšení nebyli. To byl jen příklad. Nejde mi o to, jestli by to byl hřích, ale spíš jestli je to vůbec správné, nebo jestli by nebylo lepší odlišnou víru druhého respektovat a nikoho se nesnažit \"předělat\" na mou víru? Nemluvím o tom, pokud to sám dotyčný nechce změnit, ale o nějakém cíleném předělání. Vždyť přece podle každého je ta jeho víra správná. Díky. 17.10.2014 19:18
Ellis, 20 let
Odpověď:
Milá Ellis,
víra je dar, je to vztah s Bohem a vztah se společenstvím věřících přátel. Nelze přetahovat na jinou víru. Ale je možné přijmout víru druhého. Proč? Snad nejvíce kvůli dětem. Výchova dětí v manželství, kdy jeden rodič je věřící katolík a druhý praktikuje víru jako evangelík, je vždy obtížná a pro oba rodiče bolestná. V jaké víře vychovají své děti? Proto je lepší mít víru společnou.
Chápejme tedy rodiče, kteří říkají moudrou radu. Na druhou stranu jen radí. Rozhodnout se i s riziky musí snoubenci. Pro koho je víra zásadní, ten se bude nad nevírou či jinou vírou svého budoucího manžela/manželky velice zamýšlet. Bude si klást otázku, jak se budou společně modlit a jak společně vychovávat děti.
Jan Balík
Otázka: Pán nenaloží nikomu více než by mohl unést. Proč se tedy lidé hroutí? Dobrý den, chtěla bych se zeptat...říká se, že Pán nenaloží na nikoho více, než by mohl unést...Jak je tedy možné, že např. exorcista z Kostelního Vydří, se ze své služby psychicky zhroutil...něco takového jsem slyšela....Tyto 2 skutečnosti jsou tedy v rozporu. Nemohli by jste mi to prosím vysvětlit? Moc Vám děkuji. 8.10.2014 18:29
?, 15 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
o případu, o kterém hovoříš, sice nic nevím, ale samozřejmě, že se stává, že se někdo zhroutí.
Pán nás má rád, a proto opravdu každému "nakládá" to, co unese. Ale zde je jeden háček. Co když si my lidé naložíme více? Co když nedbáme na své zdraví, na odpočinek, na radu blízkých? V životě je třeba vždy hledat vůli Boží: v modlitbě a také prostřednictvím rady zkušenějších. Nelze zvládnout vše. Je tedy možné, že někdo pracuje pro Boží království, zachraňuje duše, ale sám zapomněl na to, že ne každé dobro je vůlí Boží. Tedy celý život je třeba pozorně hledat vůli Boží a nevymýšlet si své konstrukce o tom, co musíme dělat.
Jan Balík
Otázka: Cítím povolání k řeholnímu životu, ale nevím, do jakého řádu vstoupit. Také nevím, co odpovědět nevěřícím, když se ptají na víru. Poradíte? Mam dotaz :D... Cítím že mám povolání k životu jako zákonná sestra cítím to už dlouho :)... Jen si nejsem jistá řádem, do kterého vstoupit.. Jak poznat kam si mě Bůh volá když se za to každý den modlím a pořád žádné znamení :D... ? A ještě, jak se naučit odpovídat lidem nevěřícím nebo jiné církve na různé otázky ohledně naší víry, o Bohu.. Nikdy jsem to pořádně neuměla mluvit o Kristu a o katolické víře... a pak když se zeptají nevím co odpovědět a jen mlčím... Nevíte jak se naučit odpovídat a to všechno?.... Předem děkuji :) Bůh vám žehnej!! 7.10.2014 20:50
Terez, 20 let
Odpověď:
Milá Terez,
máš-li ve svém nitru touhu po tom stát se řeholní sestrou, pak Ti doporučuji, aby ses obrátila na sestru S. M. Vincentu Kořínkovou, která pro takováto děvčata pořádá různé duchovní obnovy a akce (vincenta@boromejky.cz, tel.: 723 477 525).
Své povolání poznáš nejen modlitbou, ale i tím, že se začneš s různými řády seznamovat.
A diskuse o víře? Musíš to zkusit, i když to možná nedopadne poprvé dobře. Ale kdo nic nezkusí, nic se nenaučí.Tedy, odvahu k dialogu s druhými o Pánu Bohu a jeho lásce. Mluv s nimi o svém prožívání víry, o tom, že Bůh lidi miluje atd.
Jan Balík
Otázka: Je to braní jména Božího nadarmo? Dobrý den, je braní jména Božího nadarmo, když říkám JEŽDA MANE nebo JEŽDA? 6.10.2014 21:58
tazatelka, 15 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
přímo to braní jména Božího nadarmo není, ale stejně bych to neříkal. Všachna takováto citoslovce jsou vlastně jen nekázní.
Jan Balík
Otázka: Mladší brácha mě pořád leká - je hřích, když na něj kvůli tomu křičím? Ahoj In! Chtěla bych vám popsat naši rodinnou situaci a poprosit o radu. Mám strašně otravného bratra, kterému stále dokola vysvětluji, že se strašně lekám. Jednou jsem dokonce leknutím spadla na zem. A on mě pořád otravuje, je hrozně hyperaktivní a nedokáže pochopit, že by se mi mohlo něco stát. Dělá si ze mě srandu a já se mu to snažím rozumně vysvětlit. Ale on si to vysvětlit nenechá. A já už to nemůžu psychicky vydržet. Kde může, všem dělá naschvály a když se to snažím vysvětlit rodičům, aby mu něco zakázali, tak řeknou, ať si toho nevšímám, že on toho nechá, když na něj nebudu reagovat ani křičet. To je sice pravda, ale já tak silné nervy prostě nemám. A teď bych se v souvislosti s tím chtěla zeptat, jestli je špatné, když na mě bafne a já se hrozně leknu, začnu pištět a křičet na něj ať toho nechá nebo ho i mlátit. To se prostě nedá vydržet. Na mou psychiku je to příliš. co mám s tím dělat, je to těžký hřích - hněv? 6.10.2014 17:28
otázka, 15 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
je to jistě nepříjemné, co ti brácha dělá. Je asi mladší, ne? Možná, že ho opravdu baví to, že se lekáš a pištíš. Kluci jsou někdy takoví, že provokují a mají radost z toho, že se děvčata čertí, piští a zlobí se.
Můžeš to vzít jako trénink nervů, že se budeš snažit po leknutí se co nejrychleji uklidnit a budeš dělat jako nic. No, není to lehké, ale zkusit bys to mohla. Kluky od takových hloupostí nejvíce odradí, když je na ně děvče netečné, prostě nereaguje. Pak už je to totiž nebaví. Tvé ječení a mlácení bráchy není nic šlechetného, ale hřích to jistě není. I když to mlácení by být hříchem mohlo být. Znáš toto pořekladlo: co se škádlívá, to se rádo mívá? Asi každého někdy mladší sourozenec štval a dopaloval až k smrti. Ale neboj, jistě to zvládneš, i když to dá trochu námahy.
Jan Balík
Otázka: Odpustil mi Bůh hříchy...? Dobrý den, moc prosím o zodpovězení těchto otázek 1) Je těžký hřích, když jsem chodila pravidelně ke sv. přijímání s hříchem o kterém jsem nevěděla, že je těžký, je to svatokrádež? 2) Představte si, že udělám 2 hříchy - nedodržím eucharistický půst 1. 1. a potom 1. 6. a 2. 6. se vyzpovídám z toho, že jsem nedodržela 1. 6. eucharistický půst. Po několika dnech mi dojde, že jsem eucharistický půst nedodržela i 1. 1. A teď mám otázku, zda se mi odpustily oba hříchy, když zní stejně => \"nedodržela jsem eucharistický půst\" , když jsem se při zpovědi vyznala jen z toho nedodržení 1. 6. a to 1. 1. jsem si vzpomněla až déle. A teď to zobecním. Odpustil by se mi těžký hřích,když bych se zpovídala jen z jednoho konkrétního a udělala bych jich víc stejného druhu a to bych si vzpomněla až po zpovědi. Musím ty další stejné hříchy při další zpovědi vyznat, nebo mi už byly odpuštěny? Doufám, že mě chápete. Děkuji. 6.10.2014 17:19
?, 15 let
Odpověď:
Podívej, Bůh je opravdu milosrdný a běžné hříchy odpouští nejen rád, ale snadno. Problémem jsou hříchy těžké, protože ty ho urážejí a nás mimořádně poškozují. Proto odpuštění těžkých hříchů vyžaduje určitý proces, ke kterému patří i vyznání všech takových hříchů. Pozor. Nedodržet eucharistický půst není nic chválihodného, ale není to těžký hřích, ale pouze lehký či dokonce jen nedbalost. Takže na Tvůj dotaz je odpověď: ano, odpustil obě nedodržení.
otázka: Odpustil by se mi těžký hřích, když bych se zpovídala jen z jednoho konkrétního a udělala bych jich víc stejného druhu a to bych si vzpomněla až po zpovědi. Musím ty další stejné hříchy při další zpovědi vyznat, nebo mi už byly odpuštěny?
odpověď: Ve zpovědi je nutné vyznat všechny těžké hříchy (počet a druh), na které si při zpytování svědomí vzpomeneme. Tedy, pokud by sis na těžké hříchy vzpomněla až po zpovědi, jsou ti odpuštěny, i když je třeba je vyznat u příští zpovědi. Ale ruku na srdce. Těžký hřích je takový zásah do života, že snad ani nejde na něj zapomenout. Otázka je, zda nevidíš těžký hřích ve všem možném. Máš-li na toto téma chuť si něco přečíst, psal jsem o tom v knize: Jan Balík: Máš na víc, která vyšla u Paulínek. Dá se u nich koupit i do čtečky.
Jan Balík
Otázka: Je hříšné jednání, při kterém mám Dobrý den, chci se zeptat, jestli patří mezi všední hříchy hřích, před jehož uděláním se zastavím a ujasním si: vím, že ta jedna věc je dobrá a ta druhá je hříšná a pak se rozhodnu pro tu špatnou. Když mám opravdu čas na rozmyšlenou a není to třeba tak, že mě někdo naštve a já ho začnu bít (kde vlastně to zastavení a rozmýšlení není, jestli mi rozumíte). Je to hříšné jednání, při kterém mám \"čas na rozmyšlenou\" těžký hřích? 6.10.2014 17:07
?, 15 let
Odpověď:
Důležitá otázka. Pokud se zastavíš a přemýšlíš, používáš svědomí. Řekne-li ti, co je dobré a zlé, a ty se rozhodneš pro zlé, je to klasický hřích. Těžký tehdy, když je to ve vážné věci. Jsi ve věku, kdy se učíš svému svědomí (hlasu Boha v našem nitru) naslouchat a podle něj jednat. Tak hodně sil k dobru.
Jan Balík
Otázka: Je hříšné, když mi nevadí dostávat se do situací, kdy je lehké udělat hřích? Ahoj In! Je hříšné spoléhání na Boží milosrdenství, když mi nevadí, že se dostanu do situace, kdy je lehké udělat hřích a naschvál se do těchto situací dostávám a potom, i když nechcu ty hříchy dělám? Vím, že by mi na to každý řekl, ať se do té situace přestanu dostávat, ale pro mě je to těžké....Je to TĚŽKÝ HŘÍCH? 6.10.2014 17:01
?, 15 let
Odpověď:
Milá ?,
obecně platí, že se nesmíme vydávat dobrovolně do blízké příležitosti těžkého hříchu (např. brouzdat jen tak internetem snadno dovede k nějakým videím, která jsou erotická, a to pak vede snadno k pokušení si je pustit, a to zase vede snadno vede k masturbaci).
Nedovedu tedy odpovědět, zda je to u Tebe těžký hřích, protože nevím, o jaké situace jde a jaké hříchy pak děláš. Víš, pokušení je záludné. Je jako slaboučká nit, která nás ale pomalu může úplně svázat. U hříchu platí: kdo uteče, vyhraje. Tak se neboj a do situací, které vedou ke hříchu, se nevydávej. A spoléhání na Boží milosrdenství? Myslím si, že to u Tebe nebude hříšné spoléhání, ale prostě určitá etapa života, ve které zjišťuješ své meze, hledáš svou životní cestu a začínáš se vědomě stavit za dobro a odmítat zlo.