Pokud se ti některý dotaz líbí, klikni na ikonu vlevo vedle otázky.
Otázka: Je to svatokrádež? Ahoj, chtěla bych se zeptat, jak poznat, že mohu ke sv. přijímání, abych nepřijímala svatokrádežně. Poslední dobou mívám před přijímáním pocit, že bych jít neměla. Je špatné jít ke zpovědi za jiným knězem, který je i takový málo přísný? Dobře se s ním povídá a můžu se ho doptat, ale zase se mi zdá, že je možná až moc hodný... že třeba říkal, že stačí abych (i těžkého) hříchu litovala a mohu přistoupit k přijímání a vyznat ho ve zpovědi až později... Je hříšné chodit k jinému knězi, když třeba nechci něco říkat u našeho nebo tak? Musím být se všemi smířená a napravit všechny hříchy, abych mohla k přijímání? Vadí, že už nenapravuji všechny minulé hříchy? Taky nevím, jestli nechodím spíše kvůli ostatním, než s opravdovou touhou přijmout Ježíše ve sv. přijímání. Je to špatné? Byla by to svatokrádež? A musím ve všem souhlasit s katolickou církví, abych mohla k přijímání jít? 26.1.2022 19:07
..., 15 let
Odpověď:
Ahoj,
aby mohl katolík ke svatému přijímání, nesmí být po těžkém hříchu a musí dodržet eucharistický půst. Proč máš ten pocit, že bys jít neměla? Je to nějaká úzkost, protože máš strach, abys nepřijímala svatokrádežně? Vždycky je potřeba se objektivně zamyslet, a pokud si nejsi vědoma žádného svého těžkého hříchu (Těžký hřích je VĚDOMÉ a dobrovolné porušení Božího zákona ve vážné věci, takže člověk ví, že ho spáchal.) a dodržela jsi eucharistický půst (Staří a nemocní mají výjimku.), můžeš jít bez obav k přijímání.
Na tom, jít ke zpovědi za jiným knězem, není nic špatného. I kněží jsou jenom lidé. Někdo může působit přísněji, někdo mírněji. Důležité je, že jejich prostřednictvím nám Bůh odpouští hřích. Moc ale doporučuju, pokud je to možné, chodit spíš za jedním knězem, který má možnost tě znát, vědět, s čím bojuješ...
Pokud jde o napravování hříchů, tak je důležité napravovat ty velké, které někomu ublížily (Někoho jsme ošklivě pomluvili, lhali jsme v nějaké zásadní věci...). Některé hříchy pak ani napravit nejdou, či jsou to jenom drobnosti, které byly špatné, ale neměly velký dopad.
A co se týče přijímání spíš kvůli ostatním, než kvůli své touze přijmout Ježíše... Není to svatokrádež, pokud splňuješ podmínky, abys mohla přistoupit k eucharistii. Chápu, že třeba na vesnicích, či v malých farnostech, kde se lidé navzájem znají, může být někdy tlak, že budou lidé přemýšlet, proč někdo nešel k přijímání. Snaž se proto nemyslet na to, co si myslí ostatní, a soustřeď se na to, že se v eucharistii setkáváš s Kristem, který nás miluje tak, že se za nás obětoval, abychom mohli mít život věčný.
Ohledně souhlasu s katolickou církví, je pak důležité, s čím člověk nesouhlasí. Pokud je to nesouhlas se zásadními věcmi, proti kterým člověk vystupuje a protestuje, je to problém. Důležité je ale říct, že v životě člověka mohou přijít různé pochybnosti a nejistoty i ohledně církve. Může to být třeba právě v období dospívání, kdy se dětská víra mění na tu dospělou. Je proto důležité se nebát zeptat kněží na to, ohledně čeho si nejsme jistí, a hledat si informace (třeba v YouCatu nebo v Tweetuj s Bohem). Martina
redakce IN!
Otázka: Cítím pnutí v břiše... Dobrý den, vím, že budu znít trapně, ale je mi 27 a naposledy jsem masturbovala cca ve 12ti letech. Ničím jiným než milostí boží jsem to takhle dlouho vydržela. Slíbila jsem čistotu. Nicméně poslední dobou cítím opravdu velkou tenzi a někdy se vzruším až tak moc, že jak se nic neděje, tak mně bolí/pne břicho někdy i několik hodin. Co mám dělat? Chci být ženou i zárověň upřednostňovat ducha, ale je to někdy fakt síla. omlouvám se za trapný dotaz, ale nevím...moc díky, přeji krasné dny a žádný covid. Maruška 25.1.2022 21:34
Maruska, 27 let
Odpověď:
Ahoj Maruško,
díky za dotaz. Je moc super, že se ti takhle daří dodržovat čistotu. Určitě to může být inspirace pro spoustu holek tady v poradně, které s masturbací bojují.
Pokud jde o napětí, které cítíš v břiše, s tím jsme se tu ještě nesetkali. Každopádně moc bych v první řadě doporučovala ujistit se, že to nejsou žádné zdravotní potíže - takže určitě dodržovat prevenci a chodit na pravidelné prohlídky, popřípadě zajít i mimořádně, říct o těchto bolestech lékaři, aby mohl pro jistotu udělat vyšetření nad rámec prevence.
Popisuješ to jako bolest či pnutí. Na to bys mohla zkusit třeba hřejivý polštářek, který pomáhá na uvolnění svalů třeba i při menstruačních křečích. Dál by mohlo pomoct nějaké lehké cvičení, protažení,ale jen v případě, že ti to nebude způsobovat ještě větší bolest. Martina
redakce IN!
Otázka: Mám pochybnosti o některých věcech z katolické církve... Ahoj, prosím o nějaké bližší vysvětlení ohledně věcí z katolické církve, vyrůstám v ní, ale teď o ní mám pochybnosti. Například Mariánská zjevení. Jak mám zjistit, že je to pravda a ne podvod satana? Četla jsem o tom, že lidé z katolické církve jsou podváděni a Marie se zjevovat namůže, protože je mrtvá a čeká na vzkříšení (Jak je to vlastně s nebesy? čekají všichni na vzkříšení nebo už jsou v nebi? Mám v tom trochu zmatek, protože jsem si myslela že v nebi, ale v Bibli je zase napsáno, že při druhém příchodu povstanou mrtví z hrobu, jak to tedy je?) Taky je to prý modloslužba (klanění se Marii, sochám, zázračná voda atd.) Může být zjevení opravdu od satana? A jak pak tedy mám poznat pravdu? Zdá se mi, že některé jiné církve katolickou moc nepodporují a říkají, že jsou podvedeni a měli by se za ně modlit... Zase na druhou stranu ještě asi před 200 lety byla jen katolická církev, nebo ne? Zdá se mi, že je toho na katolickou církev hodně... a kdybych chtěla někomu předat katolickou víru, tak ani nevím jak velkou mám šanci... vždyť se v tom ztrácím i já, která v ní vyrůstá a myslím, že rozhodně nejsem sama. A ještě bych se chtěla zeptat, jestli s pochybnostma o katolické církvi mohu k přijímání. Děkuji 9.1.2022 20:09
X, 15 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
jsi ve věku, kdy pochybnosti o víře přichází. Je to normální. Vyrůstáš z dětských střevíčků do nových bot - na míru dospělého člověka. Co to znamená? Začínáš o víře přemýšlet, a to pochopitelně přináší otázky. Vztah s Ježíšem se tedy stává více vědomý a osobní. Co dělat? Víru studovat z kvalitních pramenů a více se setkávat s Ježíšem - modlit se.
Doporučuji Ti knihu: Tweetuj s Bohem. Vydalo nakladatelství Paulínky. Dále doporučuji knihu: YOUCAT - vydalo Karmelitánské nakladatelství. Určitě je bude mít i nějaký pan farář v okolí nebo třeba knihovna. Jsou to super knihy, kde se o své víře více dozvíš. Najdeš v nich odpovědi i na své konkrétní otázky, které nám kladeš.
Rád alespoň stručně odpovím na Tvé otázky. Zřejmě jsi ve spojení s nekatolickými křesťany. Bohužel mezi křesťany existuje rozdělení. Vznikalo v historii z různých důvodů. Víru si někteří vykládají v různých bodech odlišně od katolíků. Jedna oblast rozdílu se týká toho, jak je to s posmrtným životem. Když člověk zemře, tak učí Bible a katolíci, je osobní soud a pak žije duše sice bez těla, ale je při vědomí, prostě žije. Na konci světa pak přijde vzkříšení našich těl. Na věčnosti tedy budeme žít s tělem i duší.
A víra ve svaté? I na zemi se můžeme modlit s druhými, dokonce se to doporučuje - společná modlitba. Ale spojit se mohu i s lidmi v nebi - tedy svatými. Poprosit Pannu Marii, svatého Josefa, svatého...: "Modlete se se mnou".
Sám Ježíš ukázal, že se po smrti žije, když se na Hoře Tábor zjevil v přítomnosti Mojžíše a Eliáše. Také Ježíš říká, že je Bohem živých, a ne mrtvých:
Matouš 22,32: Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“
Marek 12,27: On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“
Lukáš 20,38: On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“
Pokud jde o Mariánská zjevení, je vždy důležité, jak se k nim vyjádří církev. Ta má Ducha svatého na rozlišení, zda jde o skutečné zjevení nebo ne. Lurdy, Fatima... to jsou místa velkých milostí a jistě skutečného zjevení Panny Marie.
Lidé mají rádi senzace. Proto někdy jsou přitahováni lidmi, kteří tvrdí, že mají zjevení, ale ve skutečnosti jde o jejich iluze.
Modlitba se svatým, či jak říkáme ke svatým, není modloslužba.
Žádnou zázračnou vodu neznám, ale vodu posvěcenou knězem, kterou se žehnáme, kropíme byt, to ano. Požehnaná voda znamená, že se církev nad mí modlila za ty, kdo ji budou s úctou a s důvěrou v Boha používat. Je to připomínka křtu - záchrany od hříchu.
Socha - je to něco jako fotka svatého. Nejde o skutečného člověka, proto se sochám neklaníme, ale připomínají nám svaté. Pomáhají nám v modlitbě.
Jan Balík
Otázka: Je křesťanská hudba špatná? Ahoj, chtěla bych se zeptat co říkáte na křesťanskou hudbu, kde jsou prvky např. rocku, rappu a tak. Například Godzone a ESPÉ atd. Někde jsem četla, že křesťanská hudba, která se připodobňuje tomuto světu může být nástroj satana nebo tak něco. A např. že právě ESPÉ se připodobňuje tomuto světu, uměle v lidech vyvolává emoce a to že je manipulativní, tudíž jsou v tom démoni. Ale na druhou stranu pokud vím, Godzone má podporu biskupů, tak si úplně nejsem jistá jak to je. Je opravdu špatné poslouchat rock? je na tom něco špatného ať už je to s křesťanskou tematikou nebo ne? Je špatné skrze takovéto projekty, hudbu atd. přivádět lidi k Ježíši, nebo je to hříšné a manipulativní? Mě se třeba i tyto písně líbí a myslím si, že k Ježíši lidi nemusíme přivádět jen skrze odříkávání modliteb, vyprávění evangelií nebo tradičních křesťanských písní atd. Je špatné, aby šli i křesťané s moderní dobou? Jsou špatné chvály s rockovou hudbou, odlesky světel atd.? Ten článek jsem kdyžtak našla na krestanem.cz, ani jsem ho nedočetla celý a vím, že nemůžeme věřit všemu, ale nejsem si teď úplně jistá, jak to tedy je správně... Děkuji za objasnění a přeji krásný den 6.1.2022 19:47
..., 15 let
Odpověď:
Ahoj,
díky za zajímavý dotaz.
Začnu hned tím, že stránka krestanem.cz není vhodný zdroj informací. Sice má v názvu křesťanství, ale to automaticky neznamená, že má nějakou spojitost s církví. Hlavním důvodem, proč to není vhodný zdroj je to, že tam nelze najít, kdo za stránkou stojí. Není tam žádný kněz, který by stránku svým jménem veřejně zaštítil, není tam žádná registrovaná církev nebo organizace, takže se opravdu nedá nijak zjistit, kdo a proč tam píše ty texty. Může to být opravdu kdokoliv a mít jakékoliv úmysly. Co jsem se dívala, tak ani články nejsou podepsané. A to je podezřelé.
Daší problém je v tom, že v sekci Kdo jsme tvůrci stránek vysloveně odmítají Římsko-katolickou církev, kterou považují za nebiblickou, a odmítají i papežství. Nevím, k jaké církvi se hlásíš (Předpokládám, že jako většina našich čtenářek právě ke katolíkům, když v dotazu zmiňuješ otce biskupy.), ale tento zdroj informací rozhodně není vhodný. Opravdu moc doporučuju, když takto najdeš nějaké informace na internetu, aby ses podívala, kdo provozuje web, kdo článek napsal atd. Na internet totiž kdokoliv může napsat cokoliv. To, že má něco v nadpisu křesťanství nebo se zaštiťuje Biblí, nemusí být automaticky v souladu s tvou vírou.
Je moc super, že se o církev zajímáš, ale moc bych doporučovala, abys zavítala spíše na stránky cirkev.cz, vira.cz nebo třeba pastorace.cz.
A jak je to tedy s tou hudbou? Křesťanská hudba není špatná. Právě naopak je to způsob, jak věřícím lidem nabídnout alternativní hudbu, která (na rozdíl od světské hudby) není zatížena nějakým špatným pozadím. Je naprosto přirozené, že křesťanská hudba přijímá moderní hudební styly. Takový vývoj se děje pořád. Není nic špatného na tom, když jdou křesťané s moderní dobou. Žijeme v určité době a společnosti, nemůžeme se zavírat doma a žít tak, jak žili lidé třeba ve středověku. Důležité je, aby obsah víry zůstal zachován.
Problém s křesťanskou hudbou může nastat tehdy, když (hlavně mladí) lidé staví svoji víru jenom na hudbě. Jsme zvyklí na neustálou interaktivní zábavu a tak jsme rádi na koncertech atd., ale často už pak někteří nejdou na mši, mají problém zůstat v tichu a modlit se... Křesťanská hudba je tedy v pořádku, pokud to není náš jediný projev víry. Nesmíme zapomínat na mši, modlitbu, na to jak se chováme k druhým... Doufám, že je to tak pochopitelné. Kdybys měla ještě nějaké nejasnosti, tak se ozvi :) Martina
redakce IN!
Otázka: Co dělat, když vyučující špatně opraví písemku? Dobrý den. Co se má správně dělat, když vyučující špatně opraví písemku? Je správné to nechat být tak, jak to je, i když je to nespravedlivé a dostanu lepší známku, než bych měla? To je hřích, podvádění. Ale co když už je to třeba několik měsíců? Má se jít člověk přiznat i po takové době? 3.1.2022 20:05
školačka, 14 let
Odpověď:
Milá školačko,
díky za dotaz. I učitelé jsou jenom lidé a někdy opravují třeba desítky písemek naráz, takže se občas stane, že se spletou, za něco omylem přidají/uberou body. Pokud na to přijdeme, je fér dojít o přestávce za vyučujícím a slušně a zdvořile mu říct, co se ti na opravě písemky nezdá a poprosit, zda by se na to nemohl ještě podívat, popřípadě ti vysvětlit, proč ti to opravil takto.
V případě, že se jedná o nějakou starší záležitost v řádu měsíců, tak už bych to považovala za promlčené. Řešit to takto zpětně by asi způsobilo spíš další komplikace a zpětné opravování známek. Pokud se to stalo jednou, tak bych to za hřích nepovažovala, šlo spíš o nedorozumění. Martina
redakce IN!
Otázka: Opakovaná chyba je rozhodnutí? Dnes som čítala myšlienku - Chyba opakovaná viac než jedenkrát je rozhodnutím. Keď si to tak uvedomím, aj ja som pochybovala napriek tomu, že ma pán kaplán uistil a tak si myslím, že by som na tú spoveď asi mala ísť... 16.12.2021 21:46
Miška, 16 let
Odpověď:
Ahoj Miško,
neboj, chyba a pochybnost je něco úplně jiného. Chybu uděláme třeba ve škole, při komunikaci s někým (když řekneme druhému něco, co mu ublíží)... V takovém případě je potřeba se z chyby poučit a neopakovat ji, jinak je to právě to rozhodnutí, kdy dělám něco úmyslně špatně.
V případě pochybností je to trochu složitejší. Občas nás přepadnou. Není to něco, u čeho si vědomě a dobrovolně řeknu: "Tak a teď budu pochybovat o tomhle a o tomhle." Pochybnosti prostě přijdou a v tu chvíli je nejlepší si říct třeba právě to: "Pan kaplan mě ujistil, že je to v pořádku, tak je to v pořádku." A dál se snažit pochybností nezabývat. Pro někoho, kdo má třeba takovou citlivou a trochu úzkostlivou povahu jako ty, je to ale náročné a pochybnosti se ozývají a občas je těžké se jich zbavit. Není to ovšem něco, co bys dělala vědomě a schválně. Takže když přijde pochybnost, snaž se ji přemoct logickými argumenty a dál se jí pokud možno nezabývat :)
Snad je ten rozdíl pochopitelný :) Martina
P.S.: Jestli jsi to ještě neudělala, rozklikni si celou kategorii Víra v poradně. Je tam ještě jedna odpověď na tvůj předchozí dotaz. Na hlavní stránce se zobrazuje jen nejnovější odpověď v dané rubrice, tak ať ti ta odpověď neuteče :)
redakce IN!
Otázka: Mám pochybnosti... Dobrý deň, opäť mám o čosi dlhší príspevok. Trápia ma pochybnosti a už sa v tých všetkých pochybnostiach, popravde, začínam strácať. Naposledy som bola na spovedi utorok ráno. Keď som prišla domov, bola som šťastná a snažila som sa uvedomovať si, že som sa vyspovedala najlepšie ako som vedela, Pán Boh to videl a odpustil mi. Rozhodla som sa, že sa v tom už nebudem ďalej vŕtať, ale že budem pozerať vpred. No lenže diabol ma pokúšal už v to poobede. Tak som sa rozhodla nájsť si na internete jeden článok o ľútosti, ktorý som už čítala a upokojiť sa. Kým som ho našla, pozrela som si aj iné o spovedi a medzitým bolo aj niečo v zmysle, že treba Bohu veriť. Ja som sa zase znepokojila, že verila som Mu? Neskôr som si uvedomila, že áno, veď keď som prišla zo spovede do lavice sa pomodliť, bola som šťastná a verila som, že ma Pán Boh očistil. Keď som si uvedomila, že spoveď bola v poriadku, uvedomila som si, že zbytočne som zase pochybovala o Božom milosrdenstve a láske. Začalo ma trápiť či som nepochybovala teraz nepochybovala už príliš a nevedela som rozlíšiť, či to pochybovanie bol ľahký alebo ťažký hriech proti Duchu Svätému proti Božiemu milosrdenstvu. Tak som napísala pánovi kaplánovi. On mi v ten deň neodpísal a do konca dňa som bola taká nijaká, neistá. Už som začínala aj rozmýšľať nad tým, že asi by to stačilo len vyznať pri omši a nechať sa posilniť sv. prijímaním, ale nechcela som už viac písať pánovi kaplánovi a chcela som vedieť jeho názor bez môjho ovplyvnenia. Večer som sa snažila pre istotu si vzbudiť dokonalú ľútosť a snažila som sa to odovzdať Bohu. Na druhý deň - stredu (včera) som sa doobeda rozhodla, že keď mi pán kaplán stále neodpísal, tak som mu napísala, či mu môžem zavolať. Potom som sa pomodlila a poprosila Pána Boha, že keď ešte tak málo dokážem vnímať Jeho hlas, tak nech mi napr. prostredníctvom pána kaplána dá odpoveď, že čo mám robiť. O chvíľu na to mi zazvonil mobil. Povedala som pánovi kaplánovi, že čo ma trápi, no len veľmi zhurta. On povedal, že je to v poriadku, lebo pochybovať je ľudské a môžem ísť na prijímanie. Ja som ale nebola veľmi spokojná, pretože som mu hovorila len z hlavy a nebola som spokojná s tým, čo som sa opýtala. Tak som mu ešte raz zavolala a už som mala aj napísané, čo a ako mu chcem povedať – opýtať sa. Pravdepodobne riešil aj niečo iné, pretože sa ponáhľal a aj ma potom stopol, tak som to dopovedala len rýchlo, no ubezpečil ma, že naozaj sú to ľudské pochybnosti a naozaj môžem ísť na prijímanie. Iné by bolo keby som neverila, že mi Boh odpustil. Tomu som pri spovedi verila, len potom doma som začala zase pochybovať a prestávala veriť. Ráta sa to ako hriech? Po telefonáte som sa snažila ukľudniť a uvedomiť si Božiu lásku. No veľmi sa mi to nedarilo tak ako som chcela. Síce som si prehrávala v hlave, že: bola som na spoveď, Boh mi odpustil, potom som síce pochybovala, ale uvedomila si že nemusím pochybovať a tak Mu to poviem na začiatku omše, že som pochybovala a môžem pristúpiť k prijímaniu, veď aj pán kaplán mi to potvrdil... A keďže som stále nebola úplne pokojná, znepokojenie prišlo z toho pohľadu: pochybovala si a boli to len ľudské pochybnosti, ale keďže stále nie si pokojná, málo veríš Božiemu milosrdenstvu a to je ťažký hriech. To, že aj keď ti to pán kaplán povedal, stále nie si pokojná a pochybuješ, či by ti to Boh mohol odpustiť pri svätej omši. Máš tým pádom pravdepodobne TERAZ ťažký hriech... No a takto neistá som ostala. Večer som sa ešte dlho modlila, najskôr som sa snažila si vzbudiť dokonalú ľútosť a uvedomiť si Božiu lásku, ale veľmi sa mi to nedarilo a tak som sa snažila aspoň čo najúprimnejšie to všetko odovzdať Bohu a ukľudniť sa s tým že On sa postará. Viem, že nie je dobré chodiť na sv. spoveď trikrát za týždeň, ale myslím si, že tých pochybností už bolo asi priveľa. No neviem čo mám robiť - bojím sa, že tie všetky pochybnosti boli už naozaj cez, že boli ťažkým hriechom proti Duchu Svätému a Jeho láske a tak je potrebné ich vyznať pri spovedi, veď som stále pochybovala o tom či by mi to mohol odpustiť pri sv. omši. A nechcem prijať sv. prijímanie nehodne alebo s neistotou. Nedeľu totiž ideme pravdepodobne do kostola, ale zajtra večer by som sa ešte mohla ísť vyspovedať. Ďakujem 16.12.2021 09:44
Miška, 16 let
Odpověď:
Milá Miško,
moc mě mrzí, že se takto trápíš. Četla jsem si tvůj vzkaz několikrát a nevidím nic, co by z tvé strany byl nějaký těžký hřích, kdy by ses úmyslně stavěla proti Bohu a odmítala jeho milosrdenství. Jak říkal pan kaplan, pochybnosti jsou lidské. Někoho přepadají častěji a vyvolávají neklid. Jsi citlivá a nejspíš i trochu úzkostlivá, tak tě tyto pochybnosti trápí často. Z tvé strany to jistě není nic úmyslného. Právě naopak, tím, že prosíš o pomoc pana kaplana nebo píšeš nám, je vidět, že se s tím snažíš bojovat. A moc ti držím palce, abys v tom pokračovala a podařilo se ti to zvládnout a najít ve vztahu s Bohem patřičný klid.
Uričtě se svěřuj Pánu v modlitbě. Třeba i při vyznání hříchů nebo před eucharistií přidej ještě nějakou střelnou modlitbu, nebo pormluv s Bohem několika slovy. Může to být nějak takto: "Pane, ty víš, že mě poslední dobou přepadají pochybnosti a že se na tom snažím pracovat, ale občas mi to ještě nejde. Proto prosím, odpusť mi, pokud jsem někdy pochybovala až příliš. Chci tě přijmout v eucharistii, být ti blízko a prosím, posilni mě skrze tuto svátost."
Bylo by možné domluvit se s panem kaplanem nebo panem farářem na nějakém pravidelném setkávání? (Klidně i online nebo telefonicky, nejsem si teď moc jistá, jak to máte na Slovensku momentálně s pandemickými omezeními.) Když jen tak telefonuješ panu kaplanovi, tak se opravdu může stát, že zrovna řeší něco jiného a nemá tolik času se ti v tu chvíli věnovat, což tebe pak nutí přemýšlet o tom, jestli jsi ve spěchu řekla všechno správně a jestli to pan kaplan pochopil tak, jak jsi myslela. Zkus jednoho z nich poprosit o pár duchovních rozhovorů za sebou (Myslím, že by mohlo stačit i krátké setkání, třeba jen na patnáct, třicet minut o tom.). Když budou vědět, že přijdeš, budou mít čas se na tebe připravit, říct ti, co by ti mohlo pomoct a třeba i doporučit nějakou literaturu, modlitbu a tak.
Podle toho, co píšeš, je vidět, že máš Boha moc ráda (A on hrozně moc miluje tebe, na to nezpomínej.), chceš s ním mít krásný a čistý vztah, ale máš velmi často pochybnosti a strach, jestli jsi náhodou neudělala nějaký hřích, který by tento vztah narušil. Víš, jsme jenom lidé, a i když se snažíme sebe víc, vždycky nějaký ten hřích uděláme. Nejdůležitější je se zvednout, smířit s Bohem a pokračovat dál. Bůh je milosrdný a odpouští nám. Odpouští nám tak moc, že se může stát, že nás někdy přepadnou pochybnosti, jestli nám Bůh odpustil, protože jeho nekonečně velká láska je pro naše lidské chápání nepředstavitelná. Ale fakt nám odpouští a pořád nás má rád.
Přeji ti krásné a klidné vánoční svátky a abys je dokázala prožít s vědomím, že Bůh tě má moc rád a odpouští nám hříchy, když se nám náhodou něco nepovede. Moc na tebe myslím :) Martina
redakce IN!
Otázka: Bylo mi odpušťěno při zpovědi? Prepáčte, ja som tou správou pred tým myslela skôr aj na to, že ak by to prijímanie vtedy bolo nesprávne, tak či mi bolo včerajším rozhrešením odpustené napriek tomu, že pán kaplán povedal, že hriech to podľa neho nebol? A aj preto, že som nevyznávala všetky tie hriechy zo stredy ešte raz... Skrátka verím, že Pán Boh videl, že som včera prišla ochotná všetko vyznať ešte raz, ak by bolo potrebné a aj keď mi bolo na spovedi povedané, že to nebol hriech, tak ak by náhodou bol, tak mi to Pán Boh odpustil kvôli úmyslu prísť? A teda už to nemusím nabudúce hovoriť viac a môžem na to zabudnúť?
Inak ďakujem krásne ešte raz za všetky vaše odpovede a uistenia:) 2.12.2021 12:31
Miška, 16 let
Odpověď:
Ahoj Miško,
určitě už to příště u zpovědi nemusíš říkat, protože ti bylo odpuštěno, a jak říkal pan farář i pan kaplan, v některých případech ani nebylo co odpouštět, protože to nebyl hřích. Takže opravdu na to můžeš zapomenout a můžeš jít dál :)
Doufám, že jsme ti pomohli. Kdyby něco, víš, kam zase můžeš napsat :) Martina
redakce IN!
Otázka: Byl zpověď platná? Dobrý deň, tak píšem ešte raz. Pán farár mi odpísal, že on je u rodičoch, ale že je tu pán kaplán, tak môžem ísť za ním. Napísala som mu teda, povedal, že môžem prísť, nakoniec mi ešte volal, že aby som prišla skôr, lebo tam bude len on, kostolníčka a ja, tak aj omša sa začne skôr. Čiže som sa ešte rýchlo pripravila na prípadnú spoveď a šla. V kostole sme si sadli, ani neviem či som sa prežehnala a začala som mu hovoriť o tom všetkom. On povedal, že prvotný úmysel bol všetko vyznať a preto mi bolo odpustené a nemusím to viac vyznávať, že to nie je hriech. Potom som ešte povedala hriechy odvtedy, aj keď iba ľahké. Dal mi rozhrešenie a slávili sme ošmu. Ešte pre ňou som sa ho raz opýtala, či môžem ísť naozaj na prijímanie, povedal áno a šla som. Po omši som sa mu poďakovala za všetko a povedala, že ma najviac trápilo to prijímanie, či nebolo nehodné. Ako som to hovorila, zase som znervóznela. Povedal, aby som bola pokojná a pozerala vpred. Tak som potom prišla domov, na jednej strane pokojnejšia, pretože aj farár, aj kaplán mi povedali, že všetko je v poriadku a nemusím na to viac myslieť. Na druhú stranu to mám stále v hlave. Ako môže byť všetko v poriadku, keď som na to sv. prijímanie šla už s výčitkou, že možno to nie je dobré že idem. Šla som, najmä pre prvú myšlienku s ktorou som vyšla zo spovedelnice, že je mi odpustené. A tiež dosť veľkú úlohu zohralo, že som len teraz z som nej vyšla a bolo by čudné hneď neísť, aj mamka by sa ma pýtala prečo nejdem a zbytočne by som aj ju nahnevala že nejdem. Aby ste ma zle nepochopili, v žiadnom prípade to nedávam za vinu iným. Rozmýšľam, že keby tam ostatní neboli, tak či by som šla, ale neviem, možno by som radšej šla za kaplánom a poradila sa s ním najprv. Ale to už teraz nezmením. Skrátka šla som vtedy na to prijímanie. Najprv som rozumovo uvážila že je to dobré, keď som sa len teraz vyspovedala. No keď som kráčala a prijímala, už som bola nepokojná, že možno je to nehodné. V hlave bola aj myšlienka, veď keby, tak sa vyspovedám, len nech teraz vyzerám normálne. Tú som sa snažila zaplašiť, lebo viem, že takto myslieť nie je správne. No skrátka, stále mám v sebe tie pochybnosti...
A myslíte si, že keď som včera prišla za pánom kaplánom a aj keď som to nezačala hovoriť ako normálnu spoveď a nevyznala opäť všetky hriechy z minulej stredy, tak keď mi dal rozhrešenie bolo to aj od toho, že keby to prijímanie predsa bolo nehodné? Lebo povedal, že sa z toho nemusím vyznávať, že to podľa neho hriech nie je, aj keď že on sa nechce a nemôže stavať do úlohy Pána Boha, ale myslí si, že to nebol hriech. Bolo mi už naozaj všetko odpustené?
Na jednej strane som pokojnejšia, že mi obaja povedali, že všetko je v poriadku, na druhej mám stále výčitky, že či predsa a či mi včerajším rozhrešením Pán odpustil aj napriek tomu že som nezačala spovednou formulkou (spovedám sa Pánu Bohu i vám,...) a že to bolo zhodnotené, že to hriech nie je?
Ďakujem vám za odpoveď 2.12.2021 09:20
Miška, 16 let
Odpověď:
Ahoj Miško,
stejně jako pan farář a pan kaplan tě uklidním, že je všechno v pořádku a všechno platí. Tvé přijímání také bylo naprosto v pořádku, i když tě přepadla pochybnost a nejistota po zpovědi, ale vůbec se nemusíš bát.
Pokud jde o to, že jsi při zpovědi neřekla formulku, na kterou jsi zvyklá, tak se vůbec, ale opravdu vůbec nic neděje. A už vůbec to není hřích. Kdyby byla nějaká formulka potřeba nebo tak, pan kaplan by tě upozornil. Můžeš proto být v klidu.
Vím, že je to pro tebe asi náročné, ale zkus se od toho odprostit, svěřit to Pánu a nechat to být. Jsi po zpovědi, bylo ti odpuštěno a neudělala jsi nic z toho, co popisuješ, špatně. Nemusíš se tedy trápit. Snaž se tedy zaměřit spíš na to, co tě čeká, co dobrého můžeš dál vykonat, soustředit se na modlitbu a četbu (třeba Písma), pomoc v rodině...
Moc ti přeju, abys dokázala najít klid. Bůh tě má rád a odpouští nám naše hříchy, když se nám náhodou něco nepovede. Zkus se proto co možná nejvíc radovat z Jeho lásky a svěřovat mu své strachy a obavy. Martina
redakce IN!
Otázka: Zpověď... Dobrý deň, rozhodla som sa napísať nášmu farárovi a poprosiť ho o sv. spoveď, aby som vyznala všetko, v čom si nie som istá a čo ma trápi. Takéto veci je asi lepšie riešiť s duchovným otcom naživo, tiež chápem, že trvá istý čas, kým správa poputuje ku vám, k d. otcovi a späť ku mne. Chcela by som sa aj preto ospravedlniť, že som vám písala toľko veľa správ a ďakujem ak ste pri mne neprišli o nervy:) Tiež sa už teším na tú knižku a verím, že aj ona mi pomôže rásť v Pravde a Láske. Teraz už len čakám, kým mi náš pán farár odpíše a verím že sa s ním dohodnem na spovedi, aj keď on povedal, že si myslí že netreba, ale ja viem, že ma to ešte trápi. Tiež mi veľmi pomáha, keď si prečítam vaše predchádzajúce odpovede, pripomeniem si, že Pán Boh ma ľúbi a vidí, že sa snažím. Tak ďakujem ešte raz najmä za vašu trpezlivosť a za to, že tu pre nás ste:):):) 27.11.2021 13:51
Miška, 16 let
Odpověď:
Ahoj Miško,
četla jsem všechny tvoje dotazy. Snažíme se odpovídat co nejrychleji, ale občas to chvíli trvá. Jsem ráda, že jsi to nakonec vyřešila tím, že jsi napsala panu faráři.
Chtěla bych ti říct, že je všechno v pořádku. U zpovědi nám jsou odpuštěny i hříchy, které zrovna zapomeneme říct. Nesmíme je schválně zamlčovat, ale pokud náhodou na nějaký zapomeneme, Bůh nám ho i tak odpustí, protože je milosrdný a ví, co se děje v našem srdci.
A jak ti pan farář říkal, neudělala jsi nic úmyslně špatně. U hříchu je totiž to hlavní, že je páchám dobrovolně a s vědomím, že je to špatně. Jak tak koukám, to u tebe v žádném případě nebylo.
Vidím, že tě tyto věci okolo zpovědi často trápí, tak kdybys potřebovala, zase napiš. Kdyžtak předám tvůj dotaz našemu otci Janovi :) Měj se krásně a přeji klidný požehnaný advent! Martina
