Milá tazatelko,

především se jedná o modlitbu svěření se do Boží náruče, tedy do Boží lásky - obrazně do Božího srdce. A to je vždy moc pěkné. Jakoby takové vyznání lásky a upevnění se v důvěře.

Tato úcta byla v církvi různým způsobem vždy.

Zjevení sv. Markétě Alacoque (http://catholica.cz/?id=5124) mělo pro církev velký význam a důsledkem byla velká úcta k Bohu, častá zpověď a časté svaté přijímání - to způsobily první pátky.

Ale nikdo nemusí tomuto zjevení věřit. Je to soukromé zjevení. Ale protože přineslo mimořádné pozitivní plody pro davy lidí a pomohlo jim do nebe, je to hodně důvěryhodné.

K obrazu - to je pomoc pro modlitbu. Někdy pomůže na nějaký obraz se dívat a modlit se. Ale není to nutné. Jde jen o obraz.

Jak často ke zpovědi? Ideálně se radí jednou za měsíc.

A ještě jednu poznámku. Pokud neuděláš pokání, můžeš příště u zpovědi požádat o změnu.

Milá Luno, díky za důvěru a dotazy. Myšlenky jsou někdy otravné a musíme se je naučit zahnat, ale ony nic nezpůsobí. Myšlenky nejsou hříchem. Hříchem se stanou až tehdy, když se pro něco zlého rozhodneme. Doporučuji Ti knížku Máš na víc (Jan Balík, nakladatelství Paulínky), kterou jsem napsal na toto téma pro mladé. Vydaly ji Paulínky a je i v elektronické podobě.

Máš-li často ty myšlenky na ďábla, modli se s důvěrou Zdrávas královno a pak Svatý archanděli, Michaeli... Tak se v modlitbě více přimkneš k Pánu a jeho pomocníkům.

Jak být s Bohem celý den? Super otázka. Začít je třeba ranní a večerní modlitbou. Pak se naučit nějaké krátké modlitby tzv. střelné, které opakujeme přes den až se stanou takové samovolné. Třeba: Bože ty jsi dobrý, přijmi dík a chválu. Nebo: Bože smiluj se. Postupně bude den více a více spojen s Bohem.

Milá tazatelko,

mohu Tě uklidnit. Bůh nás má rád a i Tebe miluje a je nesmírně větší než pokušitel. Takže buď klidná.

Posedlost je velice zřídkavá. Jak se pozná? Není to tak snadné. Dnes mnoho lidí hovoří o posedlosti, je to prostě móda. Posedlost se především dá vystopovat tím, že dotyčný má zvláštní odpor např. k svěcené vodě, požehnanému pokrmu, svátostem. Ale pozor! Že jde o posedlost vyjde najevo většinou jen za přítomnosti zkušeného kněze. Buď si jistá, že Tebe se to netýká. 

Ano, i posedlý může jít k přijímání. Dokonce je zpověď a přijímání důležitým prvkem osvobození od zlého ducha.

Mohu přenést na něco zlo například rukama? NE. Je to pouhý dojem, který je třeba zaplašit, protože je mylný.  

Když jsem dříve zkoušela nějaké okultisticke praktiky, stačí se toho zřeknout, vyznat ve zpovědi, nebo musí být osvobozovací modlitba od kněze? Co je víc: zpověď nebo osvobozovací modlitba kněze? Přece jasně zpověď, protože tu koná sám Bůh. Proto vyznat ve zpovědi je více. Bůh Ti tedy odpustil. 

Zlo se nedá přenášet tak, jak si myslíš. Zlo - hřích, to je svobodný a dobrovolný čin či rozhodnutí každého zcela osobní. Ano, my můžeme druhé ke zlu ponoukat, dávat špatný příklad, svádět... Ale přenášet zlo dotykem není možné!

A jak rozpoznat myšlenky? Zde Tě odkazuji na knížku Máš na víc (Jan Balík, nakladatelství Paulínky), kterou jsem pro mladé napsal. Tam je právě o těch myšlenkách, jak rozpoznat ty, které jsou dobré, od pokušení. 

Ahoj, díky za dotaz.

Něco si představovat není špatné, pokud si tedy nepředstavujeme nějaké zlé věci, ve kterých ostaním přejeme něco hnusného apod. V určité míře ale představy a snění patří do našeho života. Je vlastně docela přirozené, že si představujeme, co by bylo, kdyby se stalo to nebo to. Představujeme si, jaké by to bylo (nebo jaké chceme, aby to bylo) ve škole, doma, na táboře... Často se představy týkají i kluků. Někdo se nám líbí, chceme s ním chodit, tak popustíme uzdu fantazie a sníme.

Potřebujeme ale najít nějakou rozumnou míru a umět rozlišit, co je skutečné a co jsou jen představy. Ve chvíli, kdy člověk žije jenom v představách a zapomíná na skutečný svět, tak už je to problém. Pokud něco chceme, nestačí si to jenom představovat a čekat, že se to samo nějak stane, ale je potřeba pro to něco doopravdy udělat. Martina

Milá tazatelko,

jistě jsi nikoho neproklela. Prokletím se myslí vědomé a cílevědomé přání zla druhému často spojené i s nějakou magií. Spíše tě pronásledují různé myšlenky, které se musíš naučit rozpoznávat a v případě, že jsou zcestné, odmítat.

Co Ti mohu poradit? Před časem jsem pro mladé sepsal o těchto věcech knížečku s názvem: Balík Jan: Máš na víc. Vyšla u Paulínek. Třeba Ti její četba pomůže.

Za druhé, neboj se svěřit ve zpovědi, kněz Ti rád poradí.

A ještě třetí návrh. Bůh nás jistě nepronásleduje a nemučí, jak píšeš, že Tě trápí myšlenky. Když uděláme hřích, zpověď to spraví. Ale my bychom se měli soustředit na dobro, na lásku k druhým a ne na trápení se.

A ještě k tomu jídlu. To je úplně normální, co popisuješ. Jsi mladá, logicky máš hlad. Takže vše je jistě OK. Ale jednu radu. Je dobré, učit se určité umírněnosti. Co to třeba znamená? Naučit se jíst pravidelně a pestrou stravu, necpat se před nocí čokoládou.... prostě žít zdravě. Jak říkali naši předkové: jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti naplno léta. Bůh nám dal tělo a ví, že potřebujeme jíst. Sám také jedl a dokonce se účastnil, hostin.

Ahoj,

díky za zajímavý dotaz. Hned na začátek je potřeba zdůraznit, že křesťanství a magie v žádném případě nejdou dohromady. Je to vlastně hned v prvním přikázání Desatera: V jednoho Boha budeš věřit. Někdy se to uvádí i jako: Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. To je možná trochu srozumitelnější formulace. Magie sice není tak úplně doslova bůh, ale je to nějaká okultní síla, na kterou spoleháme místo toho, abychom se spoléhali na křesťanského Boha. Praktikování magie je proto hřích.

Křesťané věří v Boha, je to Bůh milosrdný, který nás miloval tak, že poslal svého Syna Ježíše, aby se za nás obětoval a vykoupil nás z hříchu. Díky tomu máme naději na spásu a věčný život v nebi. To je něco, co nám žádná magie nedá. Na oplátku Bůh chce, abychom ho taky milovali, žili podle jeho přikázání a nesloužili jiným bohům. Tím, že někdo praktikuje magii (nebo nějaké podobné okultní věci, je to dost široká škála), vlastně dává najevo: "Já nevěřím Bohu a nevěřím, že je všemocný a dokáže zázraky, proto se jdu radši spoléhat na magii, jdu si něco "přičarovat"..." Křesťanství a magie proto nejde dohromady. To, že se magii věnuje někdo jiný, kdo chodí do kostela, neznamená, že je to správné.

Pokud není možnost, jak být fyzicky přítomná na mši svaté, je dobré si pustit alespoň mši v televizi (TV Noe má vždy v neděli nějaký přenos), v rádiu nebo na internetu, kde by měla být aspoň nějaká živá vysílání i po skončení pandemických opatření. Není to sice plnohodnotná náhrada, ale určitě je to lepší, než na mši nebýt vůbec. Neděle je sváteční den, který patří Bohu (O tom mluví druhé přikázání.). Můžeš se proto ten den věnovat třeba četbě Písma nebo jiné literatuře s křesťanským námětem. Mrkni na stránky Karmelitánského nakladatelství nebo k Paulínkám, tam najdeš spoustu knížek, které jsou určené i mladým lidem.

Přesto bych tě chtěla moc povzbudit v hledání možností, jak se dostat na mši svatou:

- Nemáte v okolí večerní sobotní mši svatou s nedělní platností, na kterou můžete jet?

- Není u vás mše v neděli odpoledne/večer, kterou byste s rodiči stihli?

- Nejede od vás na mši někdo známý, kdo by tě mohl vzít do auta s sebou?

A pak mě ještě napadá, máš kolem sebe nějaké věřící vrstevníky? Je dobré víru neprožívat jenom sama, ale mít i nějaké společenství, ve kterém se můžeme společně modlit, mluvit o víře a navzájem se povzbuzovat. Pokud ne, zkus popřemýšlet, že bys vyrazila na nějaký víkend na diecézní centrum mládeže nebo duchovní obnovu pro mladé, kde budeš mít možnost poznat nové lidi. Martina

Milá Emčo,

katolická církev vždy vede k úctě ke každému člověku. Avšak zároveň jsme věrní Písmu svatému, kde se jasně říká, že některá jednání jsou špatná, hříšná, Bohu se protiví. Pokud někdo pociťuje přitažlivost ke stejnému pohlaví, je to jistě veliké utrpení. Avšak Bible jasně říká, že žít sexualitu mezi dvěma muži, dvěma ženami, je špatné; stejně jako je špatné praktikovat sexualitu mezi mužem a ženou, ale mimo manželství... O tomto tématu se můžeš dozvědět mnoho na webu: www.homosexualita.cz.

Ahoj, minimální věk pro biřmování se uvádí většinou 15 let. Je možné ve výjimečných případech biřmovat i trošičku dřív, to je pak na individuálním zvážení pana faráře. Martina

Ahoj Simčo,

černá i bílá magie a všechny tyhle okultní věci jsou něco naprosto neslučitelného s křesťanstvím a křesťan by se jim měl vyhýbat, ne se je snažit naučit. Jsou hříchem proti prvnímu přikázání. Martina

Ahoj,

aby mohl katolík ke svatému přijímání, nesmí být po těžkém hříchu a musí dodržet eucharistický půst. Proč máš ten pocit, že bys jít neměla? Je to nějaká úzkost, protože máš strach, abys nepřijímala svatokrádežně? Vždycky je potřeba se objektivně zamyslet, a pokud si nejsi vědoma žádného svého těžkého hříchu (Těžký hřích je VĚDOMÉ a dobrovolné porušení Božího zákona ve vážné věci, takže člověk ví, že ho spáchal.) a dodržela jsi eucharistický půst (Staří a nemocní mají výjimku.), můžeš jít bez obav k přijímání.

Na tom, jít ke zpovědi za jiným knězem, není nic špatného. I kněží jsou jenom lidé. Někdo může působit přísněji, někdo mírněji. Důležité je, že jejich prostřednictvím nám Bůh odpouští hřích. Moc ale doporučuju, pokud je to možné, chodit spíš za jedním knězem, který má možnost tě znát, vědět, s čím bojuješ...

Pokud jde o napravování hříchů, tak je důležité napravovat ty velké, které někomu ublížily (Někoho jsme ošklivě pomluvili, lhali jsme v nějaké zásadní věci...). Některé hříchy pak ani napravit nejdou, či jsou to jenom drobnosti, které byly špatné, ale neměly velký dopad.

A co se týče přijímání spíš kvůli ostatním, než kvůli své touze přijmout Ježíše... Není to svatokrádež, pokud splňuješ podmínky, abys mohla přistoupit k eucharistii. Chápu, že třeba na vesnicích, či v malých farnostech, kde se lidé navzájem znají, může být někdy tlak, že budou lidé přemýšlet, proč někdo nešel k přijímání. Snaž se proto nemyslet na to, co si myslí ostatní, a soustřeď se na to, že se v eucharistii setkáváš s Kristem, který nás miluje tak, že se za nás obětoval, abychom mohli mít život věčný.

Ohledně souhlasu s katolickou církví, je pak důležité, s čím člověk nesouhlasí. Pokud je to nesouhlas se zásadními věcmi, proti kterým člověk vystupuje a protestuje, je to problém. Důležité je ale říct, že v životě člověka mohou přijít různé pochybnosti a nejistoty i ohledně církve. Může to být třeba právě v období dospívání, kdy se dětská víra mění na tu dospělou. Je proto důležité se nebát zeptat kněží na to, ohledně čeho si nejsme jistí, a hledat si informace (třeba v YouCatu nebo v Tweetuj s Bohem). Martina