Milá AAA,

neděli máme věnovat více Bohu a bližním a pokud možno nedělat běžné práce, co děláme přes týden. Učit se a dělat úkoly je v neděli možné, ale je lepší to udělat v sobotu a neděli prožít více v klidu. Učit se v neděli hřích není.

Pokud jsi nevěděla, že něco je těžký hřích, těžký hřích to nebyl. Můžeš tedy k přijímání, ale jakmile jsi se dozvěděla, že jde o těžký hřích, je vhodné jít ke zpovědi.

Těžký hřích je VĚDOMÉ a dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci.

Číst máme to, co je kvalitní, obohacující. Kdo čte cokoliv nebo čte divné věci, ten se podobá tomu, kdo jí zkažené jídlo nebo přímo jedovaté.

Konkrétně na tvůj dotaz. Číst knížku, kde je vykládání karet, nadpřirozené jevy atd. hřích není. Je ale vhodné si položit otázku: Když čteš takovou knížku, čteš kromě toho i něco super dobrého a kvalitního? Rodiče či pan farář Ti jistě hodně pěkných a hodnotných knih poradí. Nakonec i my v INu občas nějakou knihu doporučujeme.

Milá W,

ptáš se zřejmě na jakési metody či praktiky, které někteří nabízejí, jako zajímavou zkušenost.

Avšak je dobré před těmito metodami varovat. Mohou uškodit psychice člověka, mohou dovést až do kontaktu se zlým duchem.

Člověk je jednota duše a těla a nemá dělat nějaké jiné pokusy.

Zda je to hřích? Pokud jsi nevěděla, že to není dobré, tak to hřích není. Kdo by ale věděl, že to není dobrá praktika, a přesto to dělal, a tím se vlastně oddaloval od Boha, pak by to hřích byl.

Ještě poznámku. Lidé dnes vymýšlejí kdeco. Katolická církev zná možnost postupného sjednocení s Bohem, zdravou a pravou mystiku. Do ní člověk vstupuje vytrvalou meditativní modlitbou. Kdo se začne modlit, ten se postupně dostává více k Bohu a pak začne ponenáhlu vnímat svět jinýma - Božíma očima.

Milá K.,

je krásné, že se o předmanželskou zdrženlivost snažíte a učíte se jí. Během života přijde mnohokrát vhod.

Z tvé otázky malinko vyplývá, že sice spolu nemáte sex, ale mazlíte se po těle až tak, že u tebe nebo spíše u chlapce dojde k orgasmu. No, tak takové jednání není správné. Už je za hranicí toho, co je zdrženlivost. Jedná se o předehru k sexuálnímu spojení.

Možná, ale dojde k orgasmu a vy nic takového, jak píši výše, neděláte. Jen jste spolu a oblečeni a přesto dojde k orgasmu (spíše u chlapce). Pak by to hřích nebyl, protože to nechcete a zvlášť mužské tělo někdy reaguje jinak, než jak si přejeme.

Doporučuji vám, pročíst si nějakou dobrou publikaci o lidské lásce a lidském těle a jak to zamýšlel Bůh.

Mohu nabídnout:

Jan Balík: Máš na víc. Paulínky

Kateřina Štastná: Umíš v tom chodit, Paulínky

West: Teologie těla pro začátečníky, Paulínky

nebo stránky www.lpp.cz

Milá X,

1) Ano. Když si nepamatuješ, pak řekneš třeba "vícekrát".

2) Ano, bylo ti odpuštěno. Bůh dobře ví vše, i když to kněz nepochopí.

3) Na to neexistuje nějaká přesná míra. Má se za to, že lež a krádež se stává těžkým hříchem, když těžce druhého poškodí. Tak třeba pomluva v novinách, která někomu zničí kariéru. Krádež majetku, která vrhne rodinu do nedostatku.

4) To se nemůže stát. Těžký hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího přikázání ve velké věci. A velkou věc dobře víme, že jsme udělali. Těžký hřích je prostě strašný průser a dobře o něm víme. Svědomí se nám ozývá.

PS z redakce: Tvůj dotaz tu máme teď poprvé, takže se předtím zřejmě opravdu neodeslal. Je dobře, že ses připomněla :)

Milá Sandro,

myšlenky nás trápí. Jsou jako otravné mouchy. Je třeba učit se rozpoznávat, jaká myšlenka je špatná. Tu ihned, jak to děláš, odmítneme, pohrdneme jí, prostě na ni přestaneme myslet. Pokud se nám myšlenka jeví jako dobré, můžeme v ní pokračovat. Myšlenka není hřích, ta nás prostě napadne. Hřích by bylo až to, když špatnou myšlenku přijmeme a souhlasíme s ní, či souhlasíme se špatným jednáním, které nám vnuká.

Máš-li zájem, hodně jsem o tom psal v knížce: Jan Balík: Máš na víc. Paulínky.

Milá Liso,

děkujeme za důvěru.

Bůh je láska a ne trapitel. Můžeš si být jistá, že nic z toho, co uvádíš, není hřích. Spíše je to známka, že se snažíš jednat dobře a zároveň o svém jednání přímýšlíš.

Máme druhé upozornit na vážný hřích, ale jen tehdy, když o něm víme zcela jistě, když je naděje, že nás uposlechnou. Nesmíme se ale stát někým, kdo stále jen někomu něco vytýká. Tím bychom ničeho nedosáhli.

To, že jsi odpovídala na otázky vyznání víry není nic špatného. To, že jsi přemýšlela o víře také ne.

Myšlenky nás napadají a my se učíme rozlišovat, které jsou dobré a které špatné. Ty špatné na první pohled odmítneme, jako jsi udělala a je to. Prostě na ně přestaneme myslet.

Milá neznámá,

zajímavá otázka. Nejsme proroci, takže nevíme, zda tvoje kamarádka bude dobrou kmotrou na biřmování. Na druhé straně kmotra by měla být vzorem, pomáhat radou a modlitbou, ale stejně bude život z víry na Tobě. Asi nejdeš k biřmování teď, třeba až za rok. Tak uvidíš, jak bude váš vztah pokračovat. Klidně si ji za kmotru vyber.

Když jste si blízko, tak by bylo také vhodné jí říci, že tě mrzí, když dělá něco nedobrého - třeba, že se napije. Kamarádi si navzájem pomáhají, ale někdy i s láskou napomínají.

Milá Marolínko,

svátosti vyžaduji fyzický kontakt, proto zpověď nejde přes telefon. Je ale možné domluvit se s knězem na vhodné době nebo ho přímo pozvat k sobě domů. Samozřejmě po dohodě s rodiči. Kněží běžně k nemocným a seniorům dochází.

Milá tazatelko X,

děkujeme za Tvoji důvěru.

Neboj se promluvit s knězem. Klidně začni jezdit na nějaké Centrum života mládeže, kde jsou kněží, kteří mladým rozumí.

Je třeba, abys měla někoho, kdo tě usměrní. Potřebuješ se naučit rozlišovat pocity od faktů. Bůh Tě má rád a jistě nechce, aby ses trápila. Otázky, které ti nedají pokoje, jsou spíše pocity. Je tedy třeba poučit rozum, aby dokázal usměrnit city.

Poradím Ti jednu věc. Každý večer zpytuj svědomí, ale jinak, než asi děláš. Projdi si den a hledej, za co můžeš Pánu Ježíšovi poděkovat. A děkuj. Zpytování svědomí - že budeš hledat své hříchy - to dělej jen před vlastní zpovědí. Kdo se na zpověď připravuje, což děláš, ten si může být jistý, že vše podstatné řekl. Ježíš odpouští ve zpovědi všechny hříchy, i ty na které jsme zapomněli. Problém je, když někdo něco schválně, plánovaně nevyzná a je to velká věc - těžký hřích. Ale to neděláš, takže můžeš být klidná.

Napravit hřích? No, někdy to vůbec nejde. Máme napravit jen to, co je nutné (vrátit ukradené peníze, omluvit se...), ale vše napravit nejde. A hříchy jsou odpuštěny tehdy, když je vyznáváme. Ta náprava na odpuštění nemá přímý vliv.

Proč žít a proč se veselit? Protože všechno stvořil dobrý Bůh, který nás má rád. Proto stvořil přírodu, ze které se můžeme radovat. Proto nám dává přátele. Proto se můžeme radovat i z pěkného oblečení atd.

Možná jsem ti už někdy doporučil knihu, kterou jsem pro mladé napsal: Jan Balík: Máš na víc. Vydalo ji nakladatelství Paulínky. Možná v ní najdeš mnoho zajímavého, co Ti pomůže.

Když Tě někdy popadnou divné myšlenky, zkus se modlit stále dokola tuto krásnou modlitku: Bože, Ty jsi dobrý, přijmi dík a chválu.

Milá tazatelko Q,

máš v nás asi velikou důvěru, že se ptáš na tolik zajímavých otázek. Děkujeme.

1) Masturbace je vědomé dráždění, které vede k orgasmu - tedy k intenzivnímu sexuálnímu prožitku. To se tě netýká. Zároveň je dobré vědět, že některých partií těla se právě proto, abychom neměli zbytečná pokušení, dotýkáme spíše jen z důvodu hygieny.

2)  Pusa sama o sobě hřích není, když je to takové kamarádské. Ale je dobré si uvědomit, že vyrůstáš z dětství a stáváš se ženou - a ta si dává pozor, komu daruje něco intimního. Proto je dobré být v těchto věcech opatrnější a zdrženlivější.

3) Je hřích, když se snažím líbit se klukům? Pokud je to taková běžná touha, která k ženě patří, jistě to hřích není. Žena se má líbit, ale má také mít svou sebeúctu, která jí velí spíše ke skromnosti než k nějakým výstřednostem. A hlavně se žena má podle Písma líbit Pánu Bohu. Viš, jaký to má důsledek? Taková se líbí i solidním mužům.

4) Šaty a sukně. Hřích to určitě není, ale je dobré si uvědomit, že každé oblečení se všude nehodí. Jinak se oblékáme na zahradu, jinak na sport, jinak do školy a jinak do divadla či kostela. Vše má svá pravidla.

5) Je hřích, když se mi líbí kluk z evangelického náboženství? Hřích to jistě není. On je křesťan, protože věří v Pána Ježíše, když je evangelík, ne? Chodit s někým, kdo nesdílí tvou víru je sice možné, ale není to snadné. Je dobré si o tom povídat. Bývá třeba problém, do jakého kostela se bude chodit v neděli na mši, kde budou děti pokřtěny atd.

6)Je hřích, když si představuji např. sex? Tak, jak to píšeš, mohu odpovědět: hřích to není, ale mohl se z toho hřích stát. Proč? Protože tě představy mohou přivést k sebeukájení nebo k tomu, že podlehneš svému snění, které tě odvede od reálného života.

Problém je, že si představuješ to, co jsi viděla ve filmech, ale to není reálný život. I sex mezi manžely bývá jiný, než ten, jaký je ukazován ve filmech. Lidský život je daleko normálnější, jednodušší a někdy i šedivější, než jak to bývá ve filmech.

O sexu je ale dobré poznat to, co říká Ježíš. Doporučuji Ti knihu od INu: Přísně tajné a pak knihu Jsem svá,ve kterých najdeš mnoho zajímavého k tomuto tématu.