Ahoj,

myslím, že vůbec nevadí, že jsi šla k přijímání s šaty na ramínkách, a že to hřích není. Občas se stane, že zapomeneme, pospícháme... Je potřeba ale dávat na to pozor, aby se to pokud možno nestávalo. Odhalená kolena a ramena, dekolt či záda jsou považována za moc velké odhalení a nevhodné nejen v kostele, ale třeba i na pracovním pohovoru nebo na různých pracovních pozicích, u maturity atd. A tak když jdeš do kostela, mysli na to, že se jdeš setkat s Ježíšem a chceš, aby to bylo krásné a důstojné setkání, ke kterému patří i dodržení pravidel oblékání :) Martina

Ahoj anonymko,

první dotaz se zřejmě neodeslal. Teď ho tu od tebe máme poprvé.

1. Masturbace je hřích, ale pokud jsi to nevěděla, tak je pochopitelné, že jsi to ani nemohla vyznat ve zpovědi. Vyznej to teď. Vím, že pro mladou slečnu může být nepříjemné říkat něco takového před knězem. Můžeš to vyznat třeba slovy: "Porušila jsem šesté přikázání sama na sobě." Kněz už bude vědět.

2. Nevadí, to není masturbace. Masturbace by to byla, kdyby to byly doteky přímo za účelem vzrušení atd. Nemusíš se tedy bát poškrábat nebo umýt apod.

3. Pravidlo úplně není a hranice mezi lehkým a těžkým hříchem je občas dost tenká. Mezi těžké hříchy patří takové věci jako vražda, smilstvo, velká lež, velká krádež, potrat, neúčast na nedělní mši... Lehké hříchy jsou pak takové spíše všední věci. Z lehkého hříchu se ale může stát těžký hřích, pokud je to něco opakovaného neo se prohlubuje, třeba lenost se často stane těžkým hříchem, pokud přesáhne určitou mez. To stejné lež, někdy zalžeme, protože je to jednodušší, takže to je lehký hřích, když je to ale velká lež, děje se to opakovaně, někomu to ubližuje, tak už je lež těžkým hříchem.

4. Pokud se z těžkého hříchu nevyzpovídáš, protože jsi na něj zapomněla, vyznej ho, až budeš příště ke zpovědi. Pokud to bylo neúmyslné opomenutí, nevadí to. Snaž se tomu ale předcházet pečlivou přípravou na svátost smíření. Pokud nějaký těžký hřích schválně u zpovědi zamlčujeme, tak to už je problém.

5. Pokud nevíš, že jsi spáchala těžký hřích a jdeš k přijímání, tak to nevadí. Až to zjistíš, můžeš to vyznat u zpovědi třeba takto: "Šla jsem ke svatému přijímání po ... , protože jsem nevěděla, že je to těžký hřích." Problém by byl, kdybys věděla, že jsi takový hřích spáchala a stejně k přijímání šla.

Je super, že o svátosti smíření tolik přemýšlíš. Zřejmě nemáš v některých věcech úplně jasno, tak bych ti doporučila mít stálého zpovědníka, kterému se můžeš svěřit a on by ti pomohl více rozlišovat, co je jaký hřích. Můžeš poprosit o pomoc třeba taky učitele/učitelku náboženství. Já bych ti ještě doporučila knížku YouCat: Svátost smíření. Je to taková maličká fialová knížečka, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Je určená pro mladé a mohla by ti pomoct se ve svátosti smíření trochu víc vyznat :) Martina

PS: Vím, že tu od tebe mám ještě jeden dotaz, na ten by měla být odpověď až zítra. Díky!

Milá Z.,

díky za tvůj dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíš.

Je super, že jsi rozhodnutá dodržet předmanželskou čistotu a se svým klukem ses na tom domluvila, i když on měl jiný názor. Přesto mezi vámi k určitým intimnostem dochází. Ptáš se, jestli je to masturbace. Není. Masturbace je sebeuspokojování, které člověk dělá sám sobě. Samozřejmě je masturbace hřích. To, k čemu dochází mezi vámi zřejmě bude nějaká forma toho, čemu se většinou říká petting - mazlení, hlazení... Tady neexistuje předpis, co je dovoleno a co ne před svatbou, kromě samotného sexuálního styku. To ale neznamená, že je vše ostatní povoleno. Dotyky, objetí, polibky a různé další něžnosti patří k chození, dva lidé si tak vyjadřují vzájemnou náklonost, podporu a své city. Je ale potřeba dávat pozor, jak daleko to zachází. Různé dráždění může vést k větší a větší žádostivosti, která pak snadno může vést k podlehnutí, oslabení vůle a samotnému styku, ačkoliv původní rozhodnutí bylo jiné. Kromě tělesné stránky je potřeba ve vztahu rozvíjet i ostatní aspekty, především spolu komunikovat. Určitě spolu mluvte o tom, proč je pro tebe tak důležité předmanželskou čistotu dodržovat. I ty se o to dál zajímej, abys upevnila své rozhodnutí a vytrvala. V případě pochybností se neboj probrat tyto věci se svým zpovědníkem nebo nějakým knězem, kterému důvěřuješ. Už jste dost staří, tak by pro vás mohlo být třeba fajn přečíst si Teologii těla pro začátečníky (vydaly Paulínky), která předkládá učení Jana Pavla II. Taky na stránce Víra.cz je spousta otázek a odpovědí k tématu: https://www.vira.cz/texty/otazky-a-odpovedi/sexualita-predmanzelska Některé by pro vás mohly být zajímavé.

Ať se daří! Martina

Milá K.,

keltské náboženství? Abych řekl pravdu, moc o něm nevíme. Hlavně to bylo náboženství pohanů, tedy lidí, kteří nevěděli nic o Ježíši, tedy v něm skutečně mohl mít prsty i ďábel. Dnes ale toto náboženství dávným předků je spojováno s kdečím, s lidskou fantazií. Oba dva důvody tedy jsou varováním. Ano, člověk, který takovému pohledu na život podlehne, se může nevědomě otevřít pro působení Zlého.

Otázka do diskuse s kamarádem. Co takové náboženství pohanů přineslo? Nic. Křesťanství je zdrojem mimořádného rozvoje člověka a společnosti. Takový rozkvět nepřineslo žádné jiné náboženství a filosofie.

Milá H,

děkuji, že máš k nám důvěru.

Neboj se. Jistě jsi smrtelný hřích nespáchala.

Doporučuji Ti jediné. Až půjdeš příště ke zpovědi, řekni ten hřích, na který jsi si vzpomněla a nic víc.

To, že Ti kněz nedal rozhřešení, to byl jeho omyl. To se stává.

A k svatému přijímání můžeš chodit.

Problém je jedině toto: člověk ví, že spáchal těžký hřích a vědomě ho nevyzná. To jsi neudělala.

Před několika lety jsem napsal pro mladé knihu Balík Jan: Máš na víc, Paulínky. Doporučuji Ti si ji pořídit, Dozví se tam mnoho zajímavého, co Ti může pomoci.

Ahoj,

moc se nám nelíbí takové vystavování a ukazování břicha. Možná ještě někam na pláž přes plavky by to šlo... Rozhodně ale ne do školy nebo do kostela :) M.

Milá H,

zvířecí nebe? No, asi neexistuje, protože zvířata na rozdíl od lidí jsou smrtelná. Nemají nesmrtrelnou duší jako člověk. Máš-li zvířata ráda, jistě je budeš mít kolem sebe i v nebi, pokud se tam svou snahou dostaneš, což ti moc přeji, tak jako sobě.

Milá Beatrice,

super, že přemýšlíš. Víra v Ježíše je pro myslící lidi.

Za prvé, Bible není kniha snadná. Byla psána celá staletí. Jak víme, co do Bible patří, a co ne? V prvních staletích křesťanů biskupové z některých knih nechali číst při mši a z některých, i když dobrých, ne. Zde se projevilo, že biskup má zvláštní vedení Boží a pak i to, že Bible je knihou církve. Bez církve a mimo církev jí není možné porozumět.

Moc Ti doporučuji tři věci.

1)  Uč se modlit. Tedy být potichu s Ježíšem.

2) Studuj víru. Znáš YOUCAT nebo knihu Tweetuj s Bohem?

3) Krista poznáváme i v živém křesťanské společenství. Znáš nějaké centrum života mládeže? Vesmír, Příchovice, Rajnochovice? Moc doporučuji, abys začala na nějaké jezdit. Poznáš Ježíše, tak, jak nikdy před tím.

Ahoj Maky,

poslat někomu na opsání domácí úkol je podvod a dělat by se to nemělo. Ten, komu úkol posíláš, se navíc nenaučí to, co bylo zadané a ubližuje tak sám sobě a svým znalostem. Samozřejmě ve výjimečných situacích (kamarádka měla doma moc povinností, nějaké trápení nebo zrovna jednou na úkol zapomněla) se dají přivřít oči a úkol nechat opsat. V takovém případě by se to totoži dalo brát jako pomoc kamarádce. Rozhodně by to ale mělo být opravdu jenom výjimečně. Martina

Milá Rhiannon,

děkujeme ti za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Je dobře, že si uvědomuješ, že něco není úplně v pořádku a chtěla bys s tím něco dělat. To je první krok na cestě, jak z toho ven, a jsem ráda, že jsi ho udělala, i když tě to možná muselo stát mnoho odvahy, abys nám napsala :) S podobným problémem se nám do poradny ozývá spousta mladých děvčat, které s tím bojují. I když se o tom moc nemluví, děje se to. Což ovšem neznamená, že je to v pořádku. Na masturbaci vzniká regulérní závislost, která člověku ubližuje. Důležité je se nevzdávat a být odhodlaná s tímto zlozvykem přestat.

Masturbace je vyhledávání rozkoše soustředěné jen na sebe, která vede k pocitům viny, co nám znepříjemňují život. Může to být i kompenzace určité frustrace (samoty, pocitu, že nás nikdo nemá rád…) nebo projevem skrytého zranění. Masturbace oslabuje lidskou osobnost, vůli a schopnost ovládat se, brání našemu rozvoji a narušuje milostné vztahy, protože je sobecká a zaměřuje se jen a jen na vlastní rozkoš. Je to vlastně takový podfuk, kdy si člověk jenom zdánlivě a lacině nahrazuje lásku. V tom právě vězí to hlavní nebezpečí.

Se vším tím je potřeba bojovat, i když to ne vždy bývá snadné. Svěř se Pánu, svěř mu své srdce, tělo a své nejhlubší touhy i případná vnitřní zranění – samotu, nedostatek náklonnosti atd.

Je potřeba se snažit a bojovat a vkládat svou důvěru v Boha. Masturbace je hřích, choď proto často a pravidelně ke svaté zpovědi, kde se z tohoto hříchu vyznej (Pokud se opravdu stydíš vyznat to před knězem přímo, můžeš říct třeba „Porušila jsem šesté přikázání sama na sobě.“), a přijímej eucharistii, ve které čerpej posilu.

Tady máme nějaké tipy, jak s tím bojovat:

- Neříkej si, že to „musíš“ zvládout, ale že to „chceš“ zvládnout. Výměna tohoto slova úplně promění tvůj pohled na věc a tvoji motivaci ke změně. „Chci být svobodná, chci dávat a přijímat lásku správně…“ Podobně si pak místo „nesmím to dělat“ zkus si říkat „nechci to dělat“. Když je něco zakázané, ještě víc to láká. Když něco dělám, protože chci (naučit se ovládat svou vůli, žít v čistotě, nežít v hříchu atd.) je to úplně něco jiného.

- Zamysli se nad tím, kdy a proč to děláš. Co je spouštěčem? Třeba nuda večer před usnutím? Vyhýbej se věcem, které tě k tomu vedou a které tě vzrušují. Vyhýbej se všem pokušením, včetně myšlenek na masturbaci. Když víš, že se zase blíží doba, kdy tě to svádí, zkus se zaměstnat něčím jiným. Buď třeba četbou, nějakým tvořením, sportem, nebo ideálně běž do společnosti svých blízkých, za rodiči nebo sourozenci…

- Cvič se v malých, splnitelných a konkrétních předsevzetích (nesníst naráz všechny sladkosti, pomoct rodičům hned, jak tě požádají, vstát po prvním zazvonění budíku…). Je potřeba, abys posílila svoji vůlli ve všech oblastech a tak dokázala ovládnout i svoje touhy.

- Popřemýšlej o tom, že by ses svěřila někomu, komu věříš, kdo ti bude rozumět a podpoří tě ve tvé snaze vymanit se z tohoto zlozvyku (někoho z rodiny, učitele, kněze, školního psychologa…). Pokud budeš o svém problému mluvit, uleví se ti a snadněji pak prolomíš začarovaný kruh. Vím, že představa, že o tom někomu řekneš, může být opravdu děsivá. Už jsi ale byla dost odvážná, abys napsala nám do poradny, takže věřím, že budeš mít odvahu svěřit se i někomu ve svém okolí :) Když u někoho najdeš porozumění, uleví se ti a bude se s tím vším dát bojovat snáz.

- Pusť se do nějaké pozitivní činnosti a vlož svou energii do kulturních, sportovních, společenských nebo duchovních aktivit (kresli, maluj, vyráběj, sportuj, hraj na hudební nástroj, najdi si nové koníčky...). Své nedostatky přemůžeš nejen tím, že proti nim budeš bojovat, ale také tím, že rozvineš své přednosti.

- Postupně masturbaci omezuj. Je snazší postupovat po malých krocích. Něco takového totiž nezmizí ze dne na den. Zkus si říct, že dneska ne, že to jeden den vydržíš. Když pak zvládneš jeden den, určitě zvládneš i dva... Pokud znovu upadneš, tak se nevzdávej. Po období osvobození se v určitých chvílích zase pokušení vrací, ale neboj se bojovat o čistotu a vytrvej. I když někdy selžeš, neber to jako hroznou tragédii. Je důležité se co nejdřív vrátit na správnou cestu a držet směr. Je potřeba se nevzdávat, a když to jednou nevyjde, hned si říct, že další den už to vydržím.

- Svěř se v modlitbě Ježíši a obrať se na něj s prosbou o pomoc.

Boj s masturbací je běh na dlouhou trať. Moc ti držíme palce, a kdybys ještě potřebovala, určitě se nám neboj zase napsat :) Martina