Otázka: Můžu jet na CSM, když jsem nebyla pět let u zpovědi? Dobrý den, pane faráři,
chtěla bych se zeptat zda to má cenu,
abych jezdila na CSM, když už mi a)
v létě bude 23 a za b) je to už 5. rok
co jsem nebyla u svaté zpovědi?
Minulý Krakow jsem probrečela a protrpěla,
protože pro člověka, který se případně nachází mimo posvátnou milost je to obrovské utrpení účastnit se takovýchto akcí. Děkuji moc za odpověď 8.6.2017 22:11
Maja, 22 let
Odpověď:
Milá Majo,
vlastně kladeš dvě otázky.
Ta první, zda má smysl jet na CSM. To jistě má. Program CSM nabízí i mnoho přednášek. Takže i pro Tebe to bude zajímavé.
A druhá se týká zpovědi? Myslím si, že bys měla vzít odvahu a ke zpovědi si zajít. Pán Ježíše má velikou touhu, aby každý hříšník přišel k němu a mohl mu odpustit. Má tě moc rád, tak se neboj! A proč nechodíš? Buď máš nějaký blok nebo žiješ v nějakém vážném hříchu. Ale pak je vhodné popovídat si s knězem a hledat východisko v Boží náruči. Takže CSM může být pro Tebe i příležitost zajít si ke zpvoědi a najít opět pokoj ve své duši.
Takže přeji Ti hodně sil a důvěry v Boží lásku. Na viděnou v Olomouci.
Jan Balík
Otázka: Je správné omezit vztah s otcem? Cti otce svého?
Zdravím všechny. Teto dotaz se týká dilematu spojeným s tímto přikázáním a chtěla bych poprosit o vysvětlení.
Na úvod bych vám chtěla říct něco o mém vztahu s otcem, jeho vztah s mamkou nikdy nebyl zdravý, pil, bil ji, nadával. Když jsem byla ještě malá tak jsme odešly. Vím, že to není život podle víry, ale lepší, než se nechat celý život týrat. Uzavřela prostě manželství s nesprávným člověkem. On pro mě nikdy nic neudělal (teda krom toho, že mi dal život), otcem pro mě nikdy nebyl, chodila jsem k němu jen aby se neřeklo. Nikdy pro mě nic neudělal. Nevychovával mě, nebyl mi příkladem (leda antivzorem) ani oporou. Ublížil mi v životě tolikrát jako nikdo jiný, ale nezlobím se na něj, vše jsem mu odpustila. Teda ve významu, že k němu nechovám zášť. Přesto je pro mě každé naše setkání velice jedovaté, když to tak řeknu. Je mi po něm psychicky i fyzicky velmi špatně. Zneužívá mě (na psychické úrovni). Očekává pomoc (kterou odmítám) a nic nenabízí zpět.
A teď k samotné podstatě dotazu. Jak se staví víra k takovému vztahu? Mohu utnout kontakty? Už teď jsem je omezila na naprosto nezbytné minimum a nikdy s ním nechci být sama. On se vzpírá, říká že mě má rád, zajímá se, ale nechová se hezky a \"neví\" nebo neví? co dělá špatně. (Vyříkat si to nepomůže, zkoušela jsem aplikovat několikrát.) Přesto, že je nevěřící a nechodí do kostela, rád mě týrá řečmi o čtvrtém přikázání, že je jakousi mou povinností ho ctít. Ale za co? Samozřejmě jej v úctě nemám a ať už mi odpovíte cokoliv, nikdy ani mít nebudu, byla by to jen přetvářka. Ovšem co mi vrtá hlavou, to opravdu musím podle bible ctít rodiče bez ohledu na okolnosti? Vždyť \"udělat si dítě\" umí každý, umění je obětovat mu čas, vychovávat ho...
Ještě dodám, že jsem vyrůstala ještě s babičkou a dědečkem, hlavně s babičkou jsem zažívala perné chvíle, hodně jsme spolu zvláště v minulosti bojovaly i když ani teď to občas není snadné, bývá velmi kritická. Přesto jsem ji moc vděčná, udělala toho pro mě v životě spoustu a obou si jich moc vážím. Takže si nemyslím, že jsem úplně zlá.
Dovoluje bible utnout nezdravé vztahy byť jsou v rámci rodiny? Občas o svém rozhodnutí udržovat opravdu minimální kontakt pochybuji, cítím výčitky, že jej nechci u svých významných životních událostí, ale ono je to opravdu velmi náročné! Za minulost se nezlobím, ale proč si nechat ubližovat znovu? Není to pak spíš hloupost?
Můžu snad toto přikázání chápat jako ctít lidi, které jako rodiče vnímám a jsou mi oporou? V tomto případě matku, babi a dědu?
Děkuji za odpověď, Zuzka 7.6.2017 09:15
Zuzka, 23 let
Odpověď:
Milá Zuzko,
podle věku je jasné, že jsi dospělý člověk.
4. přikázání vyžaduje nejen úctu k rodičům, ale i to, že se rodiče chovají úcty-hodně. Jakmile je z jedné či druhé strany vztah narušen, vzniká prostor, který zamořuje hřích, vztahy jsou zatemněny atd. To se stalo ve vaší rodině.
Co dělat?
Určitě se za rodiče i prarodiče modlit a vyprošovat jim dar víry, obrácení... v duchu jim žehnat - vyprošovat jim Boží pomoc.
Takový postoj zabrání tomu, aby ve tvém srdci sílil vůči otci postoj nelásky a nenávisti.
Na druhou stranu nemáš povinnosti jako malé dítě. Jsi dospělá a proto, je-li to rozumné, můžeš kontakty regulovat. A už vůbec ne se nechat vhánět do pocitu viny. Máš právo usměrňovat dle moudrého rozhodnutí kontakty s druhými lidmi, i s otcem. To není nic proti 4. přikázání.
Osobně se domnívám, že úplné přerušení kontaktů nikdy není vhodné a prospěšné. Ano, někdy může pomoci období, kdy se kontakty více omezí. Proto je vhodné nikdy neopomenout např. popřát k narozeninám, svátku, k vánocům. A pozvat otce například na promoci, na svatbu. Vím, že to může být velice bolestné, ale pak to lze obětovat na úmysl obrácení a uzdravení vztahů. Někdy může pomoci i dopis, ve kterém napíšeš v klidu, proč omezuješ kontakty a co tě ve vztahu bolí.
Tvůj životní příběh není snadný. Přeji Ti, aby došlo ve tvém srdci k pokoji a lásce a jednou z Boží moci i k uzdravení vztahů. Je to kříž, který neseš. Ježíš ho nese s tebou.
Jan Balík
Otázka: Jak si vytvořit zdravé sebevědomí? Zdravím všechny! Chtěla bych se zeptat, jak poznám, jestli mám zdravé sebevědomí, popř. jak si ho vytvořit? Je možné, abych měla vyšší sebevědomí jen v něčem a jinak ne? Děkuji a přeji krásné dny prožité s Duchem Božím! :) 4.6.2017 18:52
B., 13 let
Odpověď:
Milá B.,
zdravé sebevědomí poznáš tak, že se nepodceňuješ a dokážeš si věřit, neshazuješ se a neupozorňuješ neustále na to, co se ti nepovedlo, ale jsi schopná se i pochválit, když se ti daří. Na druhou stranu ale se zdravým sebevědomým souvisí to, že si dokážeš připustit, že jsou věci, které se ti občas nepodaří, že ti něco nejde, něco je nad tvé schopnosti... a umíš s tím pak pracovat, dokážeš objektivně posoudit své schopnosti a víš, kde máš své limity. Tím jsem ti už tak nějak odpověděla na otázku, jestli můžeš mít vyšší sebevědomí jen v něčem. Můžeš. Jsou prostě prostě sitauce a tvé schopnosti, ve kterých si seš jistější, a na druhou stranu jsou věci, ve kterých se necítíš jistě, nevěříš si, tak tvoje sebevědomí může klesnout. Občas se míra sebevědomí může měnit i ze dne na den, jednou je skvělý den, tak sebevědomím jenom záříš, někdy je špatný den, tak se to projeví i na výšce sebevědomí.
Důležité je přijmout sebe a své schopnosti, protože jsi jedinečná. Zkus si třeba každé ráno, když se podíváš do zrcadla, říct v duchu: "Pane, děkuji ti, žes mě tady chtěl právě takovou jaká jsem. Prosím tě, nauč mě mít se ráda." Dále pomáhá naučit se nemluvit o sobě negativně a nesrovnávat se s ostatními. Jsi prostě skvělá svým vlastním, originálním způsobem :) Martina
redakce IN!
Otázka: Jak se zbavit myšlenek o ďáblovi? Ahoj IN! Když jsem sama a doma usínám začnou se mi do mysli vkrádat myšlenky typu : Vyvolávám ďábla, uctívám ho,...
Já to opravdu nechci ale ty myšlenky přicházejí pořád a já jsem potom hrozně vyděšená, nemůžu spát a pláču. Už prostě nevím jak dál. Prosím poraďte mi 30.5.2017 20:43
Smutná, 14 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
myšlenky jsem jako mouchy, létají sem tam a obtěžují. Pokud rozpoznáme, že je nějaká myšlenka špatná, prostě se snažíme odpoutat pozornost. Myšlenka není hřích, hříchem je vždy až to, když se špatnou myšlenkou začneme souhlasit.
Tedy zkus následující radu. Když tě taková myšlenka napadne, neděs se, nepropadej panice, prostě si ji přestaň všímat a začni se modlit stále dokola třeba modlitbu: Pane Bože mám Tě ráda. nebo Bože, ty jsi dobrý, přijmi dík a chválu. Nebo Pane Bože, jsem tvoje a tvojí chci zůstat. nebo se pomodli několik Zdrávas Maria.
No a při té modlitbě mysli na Ježíše, na Marii, představ si , že jsi schoulená v bezpečí klínu Pána Ježíše, že jsi v náručí Panny Marie. Takovouto modlitbu praktikovat je mooooc super. Svatí s ním mají veliké zkušenosti.
PS. Chodíš pravdielně ke zpovědi? Tak jednou za jeden či jeden a půl měsíce?
Jan Balík
Otázka: MMůžu jet na CSM bez staršího doprovázejícího? Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, jestli už je někde na stránkách CSM Olomouc Karta mladších pro ty, kdo neseženou staršího doprovázejícího, případně, kdy zhruba to tam bude? Děkuji, J. 27.5.2017 12:04
J., 17 let
Odpověď:
Milá J.,
tak nakonec teď podle posledních aktuálních informací od organizátorů CSM, se v případě, že nemůžeš sehnat doprovod, máš obrátit na DCM, přes které jsi se registrovala, a individuálně se domluvit s nimi a oni ti poradí :) Martina
redakce IN!
Otázka: Co mám dělat, když depkařím a řežu se? Ahoj, řežu se. Nemám se ráda. Ve škole se semnou moc nebavi, a uz proste nemuzu. Chci umřít, prostě se nikdy nenarodit
Ale sem věřící, přesto mam dojem, ž e mne v tom Bůh nechal. Ani brečet mi nejde, takže se jen lituju, depkařím a občas se řežu....pomozte..zase sem v spolecenstvi cistych srdci a mela bych se sebou neco delat.... 26.5.2017 19:17
ta zcvokla, 16 let
Odpověď:
Ahoj,
v dospívání bývá těžké období. Ty se měníš, mění se tvůj pohled na svět... Občas je těžké to ustát bez zakolísání a bývá to složité. I pocity, že nás v tom Bůh nechal, se někdy v životě objeví. Důležité je tomu nepropadnout a snažit se s tím vším bojovat, i když je to těžké. Nepropadej beznaději a zoufalství a zkus postupně pomalu po drobných krůčcích řešit svá jednotlivá trápení.
Co s tím, když se nemáš ráda? Hledej na sobě to dobré a nauč se pochválit, když se ti něco podaří. Většinou to záleží na drobnostech (dobrá známka ve škole, pomoc doma). Je to těžké, často na sobě máme tendenci vidět samé nedostatky a zapomínáme, že jsme dobří v jiných věcech. Zkus si třeba každý večer vzpomenout na to, co všechno se ti ten den povedlo.
Píšeš, že ve škole se s tebou moc nebaví. Zamysli se nad tím, co je příčinou. Je mi jasné, že pokud se cítíš tak, jak popisuješ, je pro tebe asi obtížné komunikovat s lidmi a spolužáci to cítí. Zkus pomalu začít tím, že je pozdravíš, zeptáš se, jak se měli o víkendu, pochválíš spolužačkám oblečení, zeptáš se na něco do školy... Postupně tak hledej témata, o kterých se společně můžete bavit.
O pocitu, že tě v tom Bůh nechal si můžeš popovídat s knězem, katechetou a nebo i s někým ze společenství čistých srdcí, ve kterém jsi, jak píšeš. Bůh tě v tom nenechal, někde tam je, proto mu věř a svěř se mu s důvěrou v modlitbách.
Se sebelítostí a s depkami zkus bojovat tak, že si najdeš nějakou činnost, která tě zaměstná. Prostě se snaž přivést se na jiné myšlenky - najdi si nový koníček, čti si, jdi do přírody, zasportuj si... Někdy to ale nemusí pomoct, protože se jedná o nějaký vážnější problém, a proto by ses neměla bát vyhledat odborníka, se kterým si o tom budeš moct promluvit. Zajít k psychologovi dnes není něco, za co by ses musela stydět.
Píšeš, že se občas řežeš, což je asi nejzávažnější. Takové zraňování tvoje problémy nevyřeší, ale naopak ti ještě více ublíží. Dovolím si tě odkázat na jeden náš starší článek, kde je to rozepsané podrobněji: http://www.in.cz/clanky/rodina/kdyz-tece-krev-neboli-duse-tjz.htm
Máš ve svém okolí někoho, s kým by sis o svých pocitech a trápeních mohla popovídat? Třeba rodiče, kněz, teta, strejda, babička s dědou, kamarádi, někdo ze SČS...? Takový člověk tě zná osobně, může s tebou být v mnohem bližším kontaktu než my tady v poradně, a bude vědět, na koho ve tvém okolí se případně obrátit dál a může tam s tebou i zajít, aby ses nebála.
I když je v takových případech lepší osobní kontakt, pokud by ses opravdu bála, odborníkům se můžeš svěřit i anonymně. Jsou speciálně vyškolení, budeš si s nimi moct popovídat mnohem víc a dokážou ti dát odbornu radu i na dálku. Na Modré lince je to možné buď telefonicky nebo přes e-mail, skype či chat. Tady je odkaz: http://www.modralinka.cz/?page=ld Také telefonicky nebo písemně se můžeš obrátit na Linku bezpečí, kterou najdeš zde http://www.linkabezpeci.cz/. Obě jsou úplně anonymní, nikdo jiný než odborník na druhém konci se nedozví, o čem jste se bavili.
Jsi na dobré cestě, když se snažíš se sebou něco dělat. Nevzdávej se a měj odvahu! Myslím ne tebe :) Martina
redakce IN!
Otázka: Jak bych v létě mohla pomáhat ve farnosti? Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Blíží se letní prázdniny a já přemýšlím, jak ten čas vyplním. Napadlo mě, že bych vypomáhala ve farnosti. Ale popravdě nevím, s čím bych mohla pomoct. Nenapadá Vás něco? Děkuji a přeji hezký zbytek dne. :) 24.5.2017 14:02
ooo, 18 let
Odpověď:
Milá ooo,
jak pomoct ve farnosti zjištíš nejlépe, když se tam dojdeš zeptat pana faráře, že bys mu chtěla přes léto vypomáhat a jestli by pro tebe měl nějaké uplatnění. Je spousta věcí, jak bys mohla pomáhat, v každé farnosti je to jiné. Pokud máte farní zahradu, najde se spousta práce tam, na faře možná bude potřeba udělat pořádek v knihovně nebo ti pan farář může svěřit nějakou jednodušší administrativu, možné je zapojit se do úklidu a výzdoby kostela... Pan farář také bude mít přehled a bude vědět, jestli by někdo ze starších farníků nepotřeboval někoho, kdo by mu občas skočil s něčím pomoct, nebo jestli někdo nebude potřebovat pohlídat děti atd.
Je skvělé, že už teď přemýšlí, jak čas o prázdninách vyplníš! Přejeme z redakce krásné léto :) Martina
redakce IN!
Otázka: Už docela dlouho masturbuji, chtěla bych s tím skončit, ale nevím jak...Ahoj Ahoj, mám už dlouho velký problém. Je to dost osobní, ale nedalo mi to a musím se zeptat. Už docela dlouho masturbuji. Začala jsem někdy ke konci čtvrté třídy. Už ani nevím, jak jsem se k tomu dostala. Chtěla jsem se zeptat, jestli jsem normální. Hrozně se bojím to říci mamce, nebo vlastně vůbec někomu. Chtěla bych s tím skončit, ale vůbec mi to nejde. Nemáte nějaký ,,návod"? Předem díky za odpověď 16.5.2017 09:05
anonym, 12 let
Odpověď:
Ahoj anonyme, vážíme si v redakci tvé důvěry a odvahy, se kterou jsi se na nás obrátila, a také si ceníme toho, že se chceš této závislosti zbavit. To víš, že jsi normální:), a možná by ses divila, kolik mladých lidí ve tvém věku s tímto problémem bojuje. Jak z toho ven? Existuje moc fajn knížka "Láska, která za to stojí" (vydalo ji nakladaltelství Paulínky) a tam se píše mmj. i o masturbaci. Inspirovala jsem se radami z ní, které by ti mohly pomoct:
- Cvič se v malých, splnitelných a konkrétních předsevzetích - např. nesněz naráz vše, co ti chutná, pomoz rodičům hned, jak tě o něco požádají, vstaň hned po zazvonění budíku... Je totiž třeba, abys posílila a upevnila svou vůli. Zkus to.
- Masturbace může být i útěkem nebo kompenzací něčeho, např. samoty, skrytého zranění, nedostatku náklonnosti. Zkus tuto kompenzaci pojmenovat. Pokud jsi věřící, svěř to všechno Pánu Ježíši a popros o sílu a vytrvalost.
- Pusť se do nějaké pozitivní činnosti (např. běhání, jízda na kole, vyrábění, pravidelná návštěva opuštěné sousedky...). Své nedostatky nepřemůžeš jenom tím, že proti nim budeš bojovat, ale také tím, že rozvineš své přednosti.
- Pokud znovu "upadneš", nevzdávej se! Odvahu! Neboj se bojovat o čistotu! I když to může být běh na dlouhou trať, věříme, že to dokážeš!
Moc na tebe myslíme a klidně se zase někdy ozvi. M.
redakce IN!
Otázka: Můžu jet na CSM, když je m teprve 13? Ahoj, chtěla bych se zeptat, jestli můžu jet na CSM, i když mi bude začátkem srpna teprve 13. Díky 11.5.2017 18:18
Kiki, 12 let
Odpověď:
Milá Kiki, pokud máš někoho staršího (sestru, bratra), kdo by jel s Tebou nebo jedeš s nějakým spolčem, je možné na setkání přijet. Ale musíš počítat, že program je připravovaný pro starší.
o. Jan Balík - organizátor CSM
Jan Balík
Otázka: Jak je to s homosexualitou? Ahoj IN!, jsem věřící a zajímalo by mě, jak se mám stavět k homosexuálům. Myslím, že i logicky uvažujícímu ateistovi to musí připadat nepřirozené- vždyť jsme byli stvořeni jako muži a ženy. A jenom muž a žena mohou zplodit děti. Tak je to přirozené, v souladu s chodem přírody. Tak proč si hodně lidí prostě myslí, že je to normální, když se chovají homosexuálně (\"vždyť někdo je heterosexuál a já jsem zrovna homosexuál\")? Nechtějí na sebe homosexuálové spíš jenom upozorňovat? Nebo nesnaží se být homosexuální , protože jsou od malička v prostředí stejných pohlaví a k tomu opačnému pohlaví cítí nedůvěru, nebo už se v něm minulosti zklamali? Jak to teda je? Vím, jaky má k tomu postoj církev. Ale přijde mi divné, že se teď ti lidi tolerují v katolické církvi. Jak se může v církvi tolerovat něco, co je absolutně proti přírodě? 3.5.2017 18:15
R., 18 let
Odpověď:
Milá R.,
uvažuješ velice poctivě.
Pro pochopení otázky je třeba nejprve jasně poznamenat, že u člověka je vždy třeba počítat s darem svobody. Proto se může rozhodovat i pro jednání, které je ve své podstatě zlé a špatné, může svou svobodu zneužívat (např. umělý potrat, vykořisťovat zaměstnance, vést války).
Lidé mají své tělo, dar sexuality a rozhodují se, jak se svým tělem a s darem sexuality naloží. Z Bible víme, že je sexualita pro člověka dar, aby mohl jako muž a žena vytvořit jednotu, obohacovat se a přivést na svět a vychovat děti.
Pokud někdo žije svou sexualitu mimo rámec manželství, je to zneužití daru, jedná se víceméně jen o ukájení pudu, i když třeba ve dvou. Rozvíjet sexualitu mimo rámec manželství jinými slovy znamená neukázněnost, zneužití svobody.
A teď k lidem, kteří pociťují přitažlivost ke stejnému pohlaví. Proč se to některým lidem v minulosti i dnes stává, že pociťují tuto přitažlivost, je veliká otázka. Mnoho psychologů je toho mínění, že jde o důsledky pokažené rodinné výchovy (nepřítomnost otce a veliká přisvojující si láska matky). Pokud někdo takový cit v sobě má, samo o sobě to není hřích. Takový člověk je ale jako každý jiný volán k tomu, aby jako svobodný člověk zareagovat tím, že nebude rozvíjet sexualitu mimo manželství, bude žít tedy ve zdrženlivosti. Ano, může to být pro něj obtížné. Ale obtížné je to i pro jiné skupiny lidí. Vždyť ne každý může vstoupit do manželství a jsou lidé, kteří do manželství nevstoupí z nějakého důvodu a zůstanou svobodní.
Pokud takový člověk začně rozvíjet sexualitu homosexuálně, je to špatně stejně tak, jako u muže, který je heterosexuál a sřídá ženy nebo má kromě své manželky občas nějakou další ženu. Jedná se pak o zneužití svobody a o špatné jednání. A zlo nikdy nikomu nepřinese dobro.
Jak píšeš, problém současnosti spočívá v tom, že se vydává homosexuální soužití za další normální variantu lidského bytí. S tím nemůžeme souhlasit, je to skutečně proti přirozenosti, proti Bibli. Papež František hovoři již vícekrát o lobby, které takového postoje protlačují a o genderových ideologiích, které jsou protlačovány finančními skupinami. Proto se můžeme setkat s tím, že je homosexuální život pokládán za normální, běžný, dokonce zajímavý...
Zdá se, že pokud opravdu někdo v sobě pociťuje přitažlivost ke stejnému pohlaví, vnitřně dost trpí. Takový člověk pak potřebuje pomoc. Otázkou je, zda mu ji současná společnost je schopná vůbec poskytnout, když psychologové mají skoro zakázáno takovým lidem pomáhat.
V katolické církvi jsme tedy vedeni k tomu, abychom kažého měli rádi, i když se rozhoduje, že bude žít špatně, ale to neznamená, že souhlasíme s jeho hříchem. S tím souhlasit nemůžeme.
A ještě jedna poznámka. Dnes se kolem nás hovoří o lidské bytosti jako o někom, kdo je závislý na tom, aby žil sexuálně a to jakýmkoliv způsobem. Štěstí člověka ale není v naplnění sexuality, ale schopnosti milovat druhé - darovat se, sloužit druhým, být darem pro druhé.