Milá Terko,

rouhání znamená, že vyslovuji Boží jméno s úmyslem ho potupit nebo něco dělám s úmyslem vysmívat se Bohu, potupit ho. Je to nedostatek úcty a dokonce nenávist k němu.

Rouhání může směřovat také k Boží církvi, svatým a posvátným věcem. Příkladem rouhání je mučit druhé, zabíjet je, zotročovat, a přitom se zaštiťovat Bohem.   

Milá Edo,

maminka Ti radí dobře. Jóga se dá někdy obtížně oddělit od náboženských teorií východu. Nejednou cvičení jógy odvede dotyčného od křesťanských názorů. Duchovní svět východních náboženských pohledů je opravdu v mnohém úplně jiný, než ten, do kterého nás uvádí vztah s milujícím Bohem - Ježíšem.

Ale nevěš hlavu. Trenér/ka na volejbal ti jistě poradí, jak cvičit, aby ses udržovala v kondici. Nejzdravější je stejně chůze, plavání, protě to, co není nijak zvláštní.   

Milá Li,

buď klidná. Jisteže jsi neudělala hřích. Pána Ježíše v eucharistii se snažíme uctívat. Ale je třeba stále více prohlubovat svou víru v to, že v tak malém kousku chleba je přítomný sám Bůh, milující Ježíš. Úcta ale neznamená, že bychom měli být nějak úzkostliví. 

Milá Terko,

tvoje jméno pochází ze starověkého řecka a jmenovalo se tak mnoho světic: 

• sv. Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)

• sv. Terezie od Ježíše (Terezie z Avily)

• sv. Terezie z Lisieux (Terezie od Dítěte Ježíše)

• bl. Matka Tereza (Terezie z Kalkaty)

Každé jméno má svou krásu a hodnotu. 
Ale předešvím má takovou hodnotu, jak žije ten, kdo takové jméno nosí.

Poznáváš-li Pána Ježíše, třeba se jednou rozhodneš pro křest, a to je chvíle, kdy si volíme někoho z nebe, kdo pak je takovým naším pomocníkem. Když máš tak hezké jméno, které nosilo již tolik světic, třeba se pak rozhodneš, že se necháš pokřtít zase na Terezu.  

Milá Májo,

duchovní obnovy bývají různé a mívají i různý program. Většinou je během nich několik hezkých přednášek a více času na osobní tichou modlitbu. V tom tichu se snažíme rozjímat na téma přednášek, které jsme slyšeli. A hlavně, snažíme se osobně rozmlouvat s Ježíšem, předkládáme mu své problémy, děkujeme mu atd.

Takže se dá doporučit jako velice vhodné chodit během obnovy často do kaple a modlit se před eucharistií. Moc si obnovu užij.  

Milá Terko,

Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, jako společenství, a to ke své podobě, k podobě společenství lásky - Trojice. Dále nás stvořil jako bytosti, které v sobě spojují ducha a tělo.

Protože máme žít jako Bůh - tedy mít se rádi - a jsme lidé, daroval nám také možnost, jak vyjadřovat lásku tělem (např. pohlazením, podáním ruky). V manželství je pak láska vyjadřována naplno celou bytostí: duší i tělem. Sexualita tedy slouží mimo jiné k tomu, aby manželé byli svým životem co nejvíce podobni Bohu, zobrazovali Boží lásku zde na zemi. 

Milá tazatelko,

ano, masturbace je považována za těžký hřích, protože člověk dar sexuality, který má pro vytvoření společenství a pro otevření se daru plodnosti, využívá sobecky jen pro sebe a svůj pocit.

Ale pozor, těžký hřích je: svobodné, dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci. Masturbace vážná věc je, ale je vždy svobodná?  Jakmile si člověk na masturbaci zvykne, nemůžeme říci, že jde vždy o těžký hřích. Je zde zmenšená svoboda, a tak v takových případech hovoříme sice o hříchu, ale ne o těžkém. V praxi je dobře, když člověk po pádu jde ke zpovědi. Pokud se stává masturbace častěji, vždy ihned litovat a může člověk jít i k sv. přijímání, ale měl by v takovémto případě často chodit ke zpovědi – např. jednou za týden či 14 dní. O tom je dobré si popovídat s dobrým zpovědníkem.

Jak se s tímto hříchem vypořádat? Protože mám za to, že odpovídám děvčeti, budu hovořit o tom, jak se může z hříchu masturbace vymanit děvče:

Sebeukájení u žen vzniká ne tolik ze sexuálního nucení, ale z psychologických důvodů. Žena se cítí sama, nepřijatá, utápí se ve svém žalu, je neuspokojená ve svém životě, prožívá stav nepřijetí od druhých, nelíbí se sama sobě… Někdy se také stane, že se již malé dítě naučí onanovat - ze zvědavosti se začne nějak dráždit. To bývá častěji u děvčat.

Zbavit se tohoto hříchu je věštšinou dlouhá cesta. Je důležité se modlit, třeba takto: Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší.

Pamatuj, láskyplná Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu, kdo vzýval tvou moc, kdo prosil o tvou přímluvu. V této důvěře se také já k tobě utíkám, Panno panen a Matko. K tobě přicházím, před tebou stojím, já kající hříšník. Dobrá Matko věčného Slova, neodvracej se od mých slov, ale slyš je a vyslyš. Amen.

Další cestou je nechat Pána vstoupit do všech zákoutí své duše a uvěřit, že Tě Pán má rád takovou, jaká jsi. I přes vše, co jsi v životě zažila, co nejrůznějších negativních zážitků máš, přes to vše Bůh Tě má rád. Přeji Ti, abys dokázala prožít ve své duši chvíle, kdy se v modlitbě schoulíš k nohám Pána Ježíše, schoulíš se v klínu Boha Otce. „Nebudete-li jako děti,...“, říká evangelium. Být dítě Boží. Spolehnout se ve všem na Pána. Vše mu svěřovat, důvěřovat mu. Učit se odhalovat jeho plán s Tvým životem. To je cesta k osvobození se od hříchu.

Je třeba, aby ses nechala milovat od Pána Ježíše, který Tě má opravdu rád. Proto můžeš mít ráda i sama sebe. Děkuj v modlitbě Pánu za sebe: za své ruce, vlasy, srdce,… děkuj mu i za hřích, do kterého jsi se nechcíc zamotala – a říkej mu, že mu děkuješ proto, že teď může on sám oslavit sebe tím, že Tě uzdraví z hříchu.

No a pak je také třeba prostě se naučit odolat pokušení. Prostě si říci: neudělám to. Ono se to pak občas také podaří a začne dařit. Je to jako takové otužování či sportovní trénování vůle.

Milá tazatelko,

v liturgické knize, která je určena pro křest, není Amen po slovech po lití vody na hlavu dítěte uvedeno. Proč? Amen znamená, že souhlasíme s tím, co bylo řečeno. Po křtu nic nepotvrzujeme, protože křtí sám Bůh. Po slovech proměnění také Amen neříkáme. Křtem není konec, ale obřady pokračují mazáním olejem a dalšími obřady.

Ale ještě jedna poznámka. I kdyby někdo Amen řekl, nic se neděje. Jde přece jen o obřady, které může církev měnit.

Milá tazatelko,

určitě to není hřích, když jsi uvažovala o tom, zda Ti Bůh odpustil. Víš, možná očekáváš po odpuštění nějaké dobré pocity. Ty se pochopitelně dostavit můžou, ale spíše jako nějaký bonus, občas.

Odpuštění hříchů je záležitost víry. A jak ji posílit? Číst si v Novém zákoně ta místa, kde Ježíš odpouští. Marnotratného syna (Lk 15,11-32) nebo ztracená ovce (Lk 15, 1-10) nebo v nebi je větší radost z jednoho hříšníka, který se obrátil, než z devětadevadesáti spravedlivých (Lk  15,7), podobenství o celníku Zacheovi (Lk 19,1-10) a vyprávění o cizoložné ženě (Jan 8,3-11).

Milá Barčo,

kmotrem při biřmování může být klidně Tvůj učitel, proč ne? Je jen třeba, aby kmotr žil z víry. Doporučuji Ti konzultovat své přání s rodiči a tím, kdo Tě na biřmování připravuje.