Milá tazatelko,

Tvoje kamarádka má asi dávno mobil jiný a je spokojená. Tvoje rada nebyla sice moc dobrá, ale omlouvá vás, že jste byly mladé a trochu jste holt dováděly. Pokud tě to trápí, klidně to vyznej ve zpovědi (před lety jsem poradila kámošce, jak rozbít mobil) a řekni Pánu Ježíši, že Tě to mrzí, že jsi poradila takovou blbost. A už se s tím vůbec netrap. Bůh odpustí a už na to nebude vzpomínat, tedy na to nevzpomínej ani ty.  

Milá wenndy, 

protože se zdá, že běžně neopisuješ, nemusíš si dělat starosti, pokud jsi jednou něco opsala. Jistěže je to malá nepoctivost, malý hříšek, nedokonalost.  Ale na druhou stranu, ve škole se s tím jaksi počítá, že občas někdo něco opíše.

V IN!u jsme opisování určitě neschvalovali, ale psal jsem jednou tady v poradně, že jde o "sport". Bylo to takové nadnesené rčení. Proč? Protože lidé jsou někdy velice zaměřeni na to, aby v takovýchto věcech nedělali nic špatného, ale na druhou stranu jim uniká mnohem důležitější vztah lásky k druhým. Dokonalost, svatost je v lásce k Bohu a k druhým lidem. Mimo jiné u opisování by bylo dobré hovořit o hříchu tehdy, když by někdo opisoval běžně, neučil se a takto prolézal školu.

Milá tazatelko,

sebepoškozování je jistě hříchem proti 5. přikázání. Ale zda je to hřích těžký nebo lehký, to určuje především druh sebepoškozování (nezdravé stravovací návyky nebo braní drog) a pak množství a jak často (cigareta jen občas ve společnosti nebo několik denně). A také záleží na to, proč se kdo sebepoškozuje: zda je to důsledek nějakých psychických stavů nebo zda je to děláno s rozvahou a chtěně. Pokud by se týkalo poškozování např. řezání do zápěstí, pak je to spíše než hřích psychický problém a je třeba vyhledat psychologickou pomoc.  

Můžeš si o sebepoškozování přečíst článek na našem webu: http://www.in.cz/clanky/rodina/kdyz-tece-krev-neboli-duse-tjz.htm

Odboronou pomoc získáš například na modré lince důvěry: http://www.modralinka.cz/?page=ld

Milá Akdis,

víra v Boha nám pomáhá pochopit, že Bůh je zdroj všeho, co člověku pomáhá. Mimo jiné dal lidem rozum. Když tedy lidé přemýšlí a hledají svým rozumem jak léčit, je to pochopitelně správné. Tak vzniklo zdravotnictví. Jakmile si ale lidé začnou myslet, že se obejdou bez Boha nebo se uchylují k věcem nerozumným nebo dokonce spojují uzdravení s okultismem, je to problém a může to být i nebezpečné. Protože je to složité téma, většina lidí má trochu zmatené pohledy: buď směšují víru v Boha, pověry a také okultní věci nebo o všem, čemu nerozumí, řeknou, že je to ze zlého ducha. 
Jsem toho názoru, že kamínky jsou nerozumná pověra. Kamínky stvořil Bůh, ale nevíme nic o tom, že by se dalo dokázat, že pomáhají ovlivnit náš život. Homeopatie je složitější. Mnoho lidí ji používá neodborně a také ji velice často směšují s ezoterikou. Ale MUDr., který vykonává svou lékařskou praxi a kromě toho vypomáhá i čistou homeopatií, to špatné není. Jedná se o novou lékařskou metodu. Babička asi není lékař, tak bych radil tu homeopatii také moc neužívat (kromě nějakých léků na chřipku). 
Co z toho vyplývá? Alternativní léčba nemusí být vždy špatná, ale mnohdy je. Například užívání bylinek není špatné, ale různé metody zaříkávání ano. Je tedy třeba dobře rozlišovat. 

S babičkou můžeš vést dialog na téma: Proč to a to působí? Nepůsobí to jen psychologicky? Působí to proto, že je to vědecká metoda nebo to má působnost, protože se dovoláváme nějakých neznámých sil? Kde v tom kterém postupu léčení má místo Bůh? 

Milá Anno,

v zásadě i řeholnice pečují o svůj vzhled a jistě mohou jít i na ples. Obecně platí, že máme dělat to, co odpovídá době, ve které žijeme, a co odpovídá povolání, které vykonáváme. A vždy by měla platit určitá skromnost. 
Např. řeholnice si může na plese povídat s druhými a nemusí celý večer protancovat. Možná některá nebude tancovat vůbec, ale bude svou přítomností a rozhovory pomáhat druhým.

Proč by si trhala obočí? Ale pokud je třeba, upravit si ho jistě může. 

Milá Péťo,

je výborné, že se ptáš a přemýšlíš. Písmo svaté je celá veliká knihovna, která obsahuje různé literární druhy. Podobně jako dnes máme reportáž, báseň, divadelní hru, vedecké pojednání atd. V Bibli jsou pochopitelně jiné literární druhy: např. proroctví, modlitby, kázání a mimo jiné také zvláštní literární druh prvních kapitol, které pojednávají o stvoření.

Od prvotní doby byli mezi křesťany teologové a vykladatelé Písma (exegeté), kteří měli za to, že tento literární druh podává mnoho důležitých informací, ale není to doslovný popis toho, co se událo; jak přesně Bůh stvořil svět a jak stvořil človeka. Brali to spíše jako obrazné líčení. Proto dnes mezi exegety jen výjimečně někdo tvrdí, že první kapitoly Bible jsou věrným popisem událostí.

A na závěr: Písmo nemá v úmylsu technicky popisovat děj, ale poselství a vnitřní pravdu slutečnosti. A podává to srozumitelně lidem své doby (více jak 3 000 let před Kristem). 

Milá Zimničko,

dobrá otázka. Je vidět, že přemýšlíš nad tím, co děláš, a máš citlivé svědomí. Jen tak dál.

„Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému,“ zní katechetická formule 8. přikázání. Od 3. třídy, kdy se toto přikázání probírá v náboženství, víme, že to znamená „Nelhat a mluvit pravdu“. Ale ne vždy je to takto snadné, někdy v životě  nastanou situace, kdy tápeme: Můžu lhát? Nemůžu lhát? Musím vždycky říkat pravdu?   

Ve všech případech platí, že důležitý je úmys s jakým něco říkámel. Našimi slovy máme budovat vztahy lásky, důvěry a přátelství. Když máme tento úmysl, pak jsme pravdiví. Proto v následujících hraničních situacích nemá člověk hřích, i když pravdu neřekne: 

1) MILOSRDNÁ (zbožná) LEŽ: Co se tím myslí? Ona se lží jenom nazývá, je to „lež“ v uvozovkách. My někdy neřekneme člověku úplnou pravdu nebo ji řekneme kulantně, diplomaticky. Ale není to s úmyslem toho člověka poškodit, ublížit mu, ale je to z opačného důvodu. Třeba ho chceme uchránit šoku z přílišné pravdy, kdy se bojíme, že by to neunesl a podobně. Takže milosrdná lež ano. Ale vždycky zvažujme, jestli to naše slovo není součástí pokrytectví nebo přetvářky. Vždycky hledejme úmysl svého jednání.

2) PŘEDSTÍRÁNÍ, ZASTÍRÁNÍ: Situace: Přijde nečekaná návštěva. Sobota večer, pohoda a najednou zvonek, kamarádka. No, tak rádi nejsme. Co máme dělat? Někdo řekne: upřímnost nadevše: „Ty, prosímtě, teď se mi to nehodí, přijď někdy příště.“ A nebo taky můžeme říct: „To jsem ráda, že tě vidím, pojď dál.“ Ale vnitřně vím, že to až tak pravda není, že toho člověka rádi nevidíme. Pěkně o tom píše kardinál Špidlík a používá jedno přirovnání: „Život vyžaduje, aby naše vnitřní srdce navenek bylo někdy průhledné i neprůhledné. Podle okolností. Stejně tak, jako když doma zatahujeme nebo roztahujeme záclony v okně.“ Ale zase připomíná, že rozhodující je úmysl. Je neprůhlednost, která ruší dobrý vztah. Může to být neprůhlednost z nedůvěry, ze sobectví, z toho, že jsme vypočítaví. Takže předstírání, zastírání ano, ale zase pozor na úmysl.  

Snad se nám podařilo Ti tuto problematiku trochu objasnit. Z redakce Ti přejeme pokojné dny. 

Milá Sisi,

máš pravdu. Ve světě je veliká bídá a utrpení a my zrovna žijeme v jednom z nejbohatších míst světa. Co dělat? 
Žít skromě a neplýtvat. Ale mít to, co je na úrovni naší doby. Proč bys nezdobila stromeček? Ale nemusíme mít každý rok nové ozdoby. Proč nechodit pěkně oblékaná? Ale i v sekáči či ve slevě se dá koupit solidní a moderní oblečení. Máš-li od rodičů vše a nemusíš chodit na brigádu, můžeš jít třeba na brigádu jen na dva týdny či jen na nějakou menší a peníze, které vyděláš, věnovat na pomoc druhým. 

Obecně platí, že máme žít skromně a učit se ze svých peněz část darovat na pomoc trpícím lidem. Ale je třeba dobře hledat, komu peníze svěříš. Myslím, že je bezpečné: Papežská misijní díla, adopce na dálku. 

Milá :P,

je krásné, že máš nápad stát se řeholní sestrou. Myslím, že Tvá maminka je moudrá, když ti radí, že si to musíš hodně rozmyslet. Jsi ve věku, kdy je pochopitelné, že mladý člověk hledá své povolání. Je krásné, že tě přitahuje láska k Ježíšovi.

Co dělat? Snaž se každý den opravdu poctivě modlit, najdi si nějakou chvilku v klidu na rozjímání. Choď každý měsíc ke zpovědi a často k eucharistii. Bude výtečné, najdeš-li nějakého moudrého kněze, s kterým si budeš moci občas o sobě popovídat. A v modlitbě často říkej: "Panno Maria, prosím, vypros mi poznání, čím mám být. Pokud řeholnicí, veď mě, ať jsem řeholnicí svatou. Pokud manželkou, ať najdu pravého chlapce."

No a dobře se uč a plň své povinnosti. Konec konců, je dobré, když řeholnice má před vstupem do řádu i nějaké vzdělání. Postupem času pak poznáš, zda Tě opravdu Pán volá nebo zda je řeholní stav jen Tvoje současná představa. 

Milá comteso,

první kapitoly Bible jsou úžasnou básní, ve které nám svatopisec inspirovaný Bohem zanechal ty nejdůležitější poznatky o člověku. Nejde o reportáž či vědecké pojednání, ale o to, že do básně bylo vloženo veliké poselství.

Nejde tedy o 7 dní, o prach země, o jablko... ale o obrazy. V zásadě se tam dozvídáme, že člověk byl stvořen Bohem jako muž a žena, je povolán k manželství, a i když má hmotu, je odlišný od hmotného světa. Pak se tam dovídáme o hříchu, a tedy o tom, že na počátku bylo Boží stvoření pokaženo. Nádherně o tom píše sv. Jan Pavel II. v Teologii těla. Můžeš si třeba pročíst knihu od Ch. Westa: Teologie těla pro začátečníky.