Ahoj U, díky za dotaz. Píšeš, že tě už delší dobu štve tvá váha. Vzhledem k tomu, že je ti teprve 12 let, tvé tělo se postupně vyvíjí, takže bych ti žádné radikální a rychlé hubnutí rozhodně nedoporučovala. Je pravděpodobné, že část své váhy ztratíš, když ještě povyrosteš. A pravidelné cvičení? Každý pohyb a cvičení se počítá, a to zvlášť v dnešní době, kdy většinu času trávíme u pc, mobilu nebo tabletu. Nezapomínej také jíst 5x - 6x denně v menších dávkách, jez hodně ovoce a zeleniny a pij dostatečné množství tekutin.

A ještě jeden tip, který na první pohled s hubnutím zdánlivě nesouvisí, ale ono jo:). Zkus se podívat okolo sebe a udělej druhému radost, jenom tak, nemusí to být nic velkého, jenom maličkost - můžeš umýt nádobí, pohlídat sourozence, usmát se na někoho ... Těch možností je spousta. Nehubne se po nich, to je pravda pravdoucí:), ale člověk se cítí hned líp, protože někoho druhého potěšil, udělal mu radost - a ta se odráží jako bumerang, takže "trefí" i toho, kdo obdarovává. A vlastní starosti se zdají o něco menší. Nechceš to zkusit? Přejeme z redakce hodně síly a radosti. M.

Ahoj M, díky za dotaz i důvěru k nám. Úplně tě chápu. Toto období je náročné pro všechny, trvá už dlouho a je to něco úplně jiného, než na co jsme byli všichni zvyklí. A máš pravdu, děje se něco, čemu nerozumíme, nedokážeme to ovlivnit… Když se člověk cítí osamocený, je fajn si o tom s někým promluvit, dostat to ze sebe. Zkus popřemýšlet, komu by ses mohla svěřit. Kámošce, mamince, školní psycholožce? Někomu pomáhá psát si svůj deníček, kde se můžeš vypsat ze všeho, co tě trápí (nebo ti dělá radost). Je úplně v pořádku, že tohle prožíváš, protože, jak píšeš, o tom to období dospívání je, hledáme se, nacházíme nebo nenacházíme a někdy sami sebe těžko poznáváme, to je úplně na místě. Teď jen najít cestu, jak to nějak urovnat. Možná bude úplně stačit, když o tom budeš, jak už jsem psala výše, s někým mluvit, protože už to tě může vést k nějakému utřídění myšlenek. Jedno pravdivé úsloví říká: sdílená bolest je poloviční bolest, člověk potřebuje to trápení dostat ze sebe ven. Svoje myšlenky můžeš klidně převést také do psaní, kreslení... (psaní svého deníčku, povídek, písniček, básniček, malování obrázků...).

Důležité je také naučit se věnovat čas sama sobě, umět se opečovávat. Když udělám něco hezkého pro sebe, objevuji tím také, co mám já ráda, poznávám sama sebe.

Nedávno jsem poslouchala jednoho otce františkána na tv Noe. Mluvil také o tom, jak je důležité právě v těchto časech, kdy je hodně věcí jinak, jak jsme byli zvyklí, něco dělat i PRO DRUHÉ. Víš, nepřemýšlet jenom sama nad sebou, ale vyjít ze sebe pro ostatní. Tak např. napíšu někomu dopis, uklidím doma jako překvápko pro maminku, vyrobím (upletu, uháčkuju, nakreslím) pro někoho nějakou věc, půjdu s někým blízkým na procházku, nebo si budeme jenom tak při čaji nebo kafi povídat o něčem hezkém, rozhodnu se každý den 10 min cvičit, atd. Možností je fůra, jenom člověk musí hledat. A klidně si i nějak rozdělit den, co kdy budu dělat, protože každý z nás má 24 hodin času, ale někdy je to tak, že člověk "ztvrdne" jenom u pc, mobilu nebo tabletu, den uteče jak nic, a je to škoda. Taky pomáhá uvědomit si, co všechno mám, např. jsem zdravá, mám okolo sebe blízké lidi, na které se mohu spolehnout. Zkus si na papír napsat 10 svých UMÍM, např. umím dobře naslouchat druhému, umím upéct moc dobrý  koláč, umím... Neboj, určitě je najdeš:), a když ti bude smutno, tak si je přečti.

Můžeš něco z toho vyzkoušet a klidně nám zase napiš, jak se ti daří to zvládat. Pokud by se ti ale zdálo, že už to opravdu nejde, není vůbec žádná ostuda vyhledat odbornou pomoc – psychologa. M

Za konzultaci moc děkuji naší bývalé redaktorce, Mgr. at Mgr. Anetě Hrabovské.

Ahoj Kláro, je vidět, že o svou pleť pečuješ, a to je fajn, ale je taky pravda, že v tomto věku akné a černé tečky prostě řádí a spousta holek i kluků o tom ví své.... Chce to trpělivost a vydržet. Moc toho člověk asi nezmůže, ale nějaké vychytávky přece jenom jsou, např. v tomto článku:  https://www.in.cz/clanky/pece-o-telo/tipy-pro-zdravou-plet-zkk.htm. Hezký den. M.

Ahoj Leono, čím delší dobu (měsíce, roky) dívky a ženy menstruaci mají, tím jasněji rozpoznávají signály, kdy menstruace nastoupí (např. podrážděná nálada, emocionální výkyvy, zvýšená tělesná teplota, příp. bolesti zad apod.). Menstruace se také "hlásí o slovo" mírnými křečemi v podbřišku (při uvolnění zralého vajíčka), které se objevují přibližně 14 dnů před začátkem cyklu a některé ženy je vnímají. Ze začátku, kdy je cyklus ještě nepravidelný, jde ale nástup další menstruace odhadnout jenom velmi těžko. Je proto dobré nosit u sebe v batohu či v tašce vždycky několik vložek, případně používat intimky (tenké vložky, které zabrání prosáknutí malého množství menstruační tekutiny na začátku menzes). Tak budeš klidnější a nemusíš si z mentruace dělat žádné vrásky. Přece jenom je to přirozená součást života všech žen. Hezký den. M.

Ahoj Ančo, díky za dotaz. Podle tvého dotazu si myslím, že žádnou anorexii nemáš, jestliže jíš totiž pravidelně a jak píšeš normálně všechna jídla (samozřejmě něco ti může chutnat víc a něco míň, ale to je normální), tak bych v tom neviděla žádný problém. Ve tvém věku se holky někdy vytáhnou, to znamená že rychle vyrostou, a pak si můžou připadat hodně hubené, a postupně, časem se zase trošku zaoblí, to je normální a k dospívání to patří. Pokud by se ti ale přesto zdálo, že něco není v pořádku, zkus se o tom poradit s maminkou nebo s někým komu důvěřuješ, a kdo tě dobře zná. Hezký den. M.

Ahoj retse, díky za dotaz i důvěru k nám. Někdy je to se sourozenci těžké, že? Každý z vás se snaží najít si své pevné místo v rodině a u toho někdy nejrůznější střety jsou. Nevím, jestli máš starší nebo mladší sourozence, ale sourozenecká rivalita prostě někdy funguje:). Podobně to možná vidí i tví brášci směrem k tobě. Někdy pomůže (když je zrovna klid, a nic se neděje) si  o tom se sourozenci popovídat - co mi vadí, co mě vyloženě štve, ale také naopak, co si na nich cením. Ale měla bys být připravena také na to, že zpětná vazba bude podobná - tedy kritika a možná:) i nějaká pochvala. Znovu opakuji, nevím, jak jsou tvoji brášci velcí, ale ty jsi zrovna v takovém hodně citlivém věku, kdy se zvlášť holek všechno hodně dotýká, mění se pomaličku v dospěláka, a to dá jeenomu zabrat samo o sobě. Ale určitě se to dá zvládnout (prošly jsme tím všechny), je ale pravda, že někdy je to OK a někdy zase těžší a složitější. Zkus si vědomě každý den udělat nějakou malou radost - hezká písnička, procházka, něco dobrého, knížka, cokoliv, co tě baví. Co se týká sebepoškozování, v INu vyšel před lety článek přímo na toto téma, můžeš si ho přečíst. Jsou tam dobré rady, jak se s tím poprat. Moc držíme palce, a zase se klidně ozvi. Hezký den. M.

https://www.in.cz/clanky/rodina/kdyz-tece-krev-neboli-duse-tjz.htm

Ahoj U, díky za dotaz. Vzhledem k tomu, že je ti teprve 12 let, rozhodně doporučujeme vložky. Hezký den. M.

Ahoj Hanko, díky za dotaz. No, asi by to bylo super, kdyby člověk dokázal být v každém okamžiku v pohodě, radostný a tak. Ale jsme přece jenom lidé, kteří mají sice svoje nesporné klady, ale i záporné vlastnosti, a někdy se prostě nedaří, a asi bych z toho nedělala vědu:). Myslím si, že důležité ale je si v té naštvanosti, zlosti, "protivnosti" smutku, atd. nelebedit:), tzn. přiznat si, jo, teď jsem protivná, naštvaná, nic se mi nedaří.. ALE snažím se dál. Taky je fajn si každý den najít alespoň jednu věc, která mi udělá radost, a sama taky to pozitivní (úsměv, radost, pomoc někomu...) rozdávat. Netvrdím, že je to jednoduché, ale každý den se dá potrénovat.)...A ono to časem půjde. Někde jsem četla, že když něco člověk opakuje 21x, stává se z toho zvyk. Asi nejde o přesný počet, ale hlavně o vytrvalost...V indiánské pohádce dědeček povídá o dvou vlcích, jeden je dobrý a druhý zlý. A vysvětluje svému malému vnoučkovi, že to je vlastně povaha v nás, která  má sklony k dobrému, ale i ke zlému, a záleží jenom na nás, čím ji budeme "krmit". Hezká písnička, dobrá knížka, bezva kamarádi, zajímavé zamyšlení, sportování nebo pc či mobil dlouho do noci, pomlouvání kamarádek, ve všem vidět to špatné atd.? To už záleží na každém z nás, co si kdo vybere. Přeju ti, krásný další rok a v něm hodně dobrého a pozitivního. M.

Ahoj Já, díky za dotaz, i když je spíš na nějakého trenéra nebo cvičitelku, kteří se tím zabývají:), ti by ti asi přesně řekli, jak to všechno správně funguje. Myslím si, že pokud jsi zdravá, a nemáš nějaká zdravotní omezení, tak běh ani skákání přes švihadlo ti ale neublíží, spíš naopak. Dočetla jsem se, že 10 minut skákání přes švihadlo je stejně účinné jako 30 minut běhu. Ale jestli je to opravdu tak... A potom jsou také cviky, zaměřené přímo na nějakou oblast těla - na nohy (záda, břicho, paže atd.) A důležité je cvičit pravidelně a delší dobu.. V každém případě, správně rozložené jídlo, pití a pohyb k tomu je to nejlepší, co můžeš pro své zdraví udělat. 

Ahoj, díky za dotaz. Pihy a pigmentová znaménka jsou malé či větší skvrnky kožního barviva na pokožce. Jejich vznik ovlivňují především geny a sluníčko. Každý jich má na těle několik, někdo dokonce desítky až stovky. Znaménka mohou být přítomna už u novorozenců, větší část jich vzniká až v průběhu života, kdykoli od narození do dospělosti. Charakter znaménka se od vzniku postupně a pomalu mění, jeho vývoj může být ukončen až v dospělosti... Tak tolik jsem se dočetla obecně o znamínkách, nejsem totiž žádný odborník:). Já bych se asi poradila s maminkou nebo někým blízkým a zašla si na kožní. Jsou tam lékaři, kteří se mmj. právě znamínky zabývají a této problematice rozumí nejlíp a určitě ti rádi poradí co a jak. Pěkný den. M.