Milá Patrície,

v životě i v kamarádství občas přijdou těžší chvíle.  A zvlášť, když zrovna začínáte procházet obdobím plným změn. Měníš se Ty, mění se i Tvá kamarádka a spolužačky. Jak zůstat i navzdory všem změnám dobrou kamarádkou?

V první řadě si musíš uvědomit, že ke kamarádství nemůžeš nikoho nutit. Ani dělat z kamarádky svoje osobní vlastnictví ("je to moje kamarádka a ničí jiná"). To je moc důležité. Když se Tvoje kamarádka rozhodne, že se bude bavit i s někým jiným než s tebou, máš dvě možnosti:

1) Přijmout situaci tak jak je a zkusit si s kamarádkou někdy v klidu sednout a otevřeně a poctivě jí říct, co Tě trápí. Protože dokud své problémy dusíme v sobě, druzí často ani něvdědí, že se nás jejich chování nějakým způsobem dotýká. Při rozhovoru s kamarádkou se vždycky snaž mluvit o SVÝCH pocitech (ne o tom, jak se chová ona, ale jak na TEBE její chování působí). Potom je důležité, abys jí dala svobodu. Pokud se na vašem kamarádství nic k lepšímu nezmění, budeš mít čisté svědomí, že jsi pro něj udělala vše.

2) Poohlédnout se po jiných kamarádkách. Možná je u vás ve třídě někdo, kdo by se s Tebou rád bavil, ale zatím sis ho nevšímala.

Myslíme na Tebe a držíme palce.

Milá Terko,

klíčem k tomu, abys byla oblíbená u druhých, je to, abys přijala nejdřív sebe sama - své dary i slabosti. Aby ses naučila radovat z toho, že jsi introvertka, to znamená, že jsi spíš uzavřenější povahy, že máš třeba bohatý vnitřní svět. Ano, čteš správně - radovat! A objevovat stále nové a nové dary a schopnosti, talenty, které máš.

Pro úplný začátek zkus každý den Bohu poděkovat za to, že tě tady chtěl právě takovou, jaká jsi. Možná se ti to bude zdát obtížné, ale když to uděláš třeba každý den ráno před zrcadlem, uvidíš, že se tvůj postoj sama k sobě časem zlepší. Nebudeš si už připadat nudná a nezajímavá a také, když objevíš, co všechno umíš a co všechno ti jde, budeš se mít s druhými o čem bavit. Tip pro tebe: Zkus si každý večer napsat pět věcí, které se ti ten den podařily. Nemusí to být nic velkého - i drobné úspěchy se počítají - např. to, že se ovládneš a nezačneš nadávat sourozenci, že jsi správně vyřešila příklad z matematiky, uklidila si v pokoji bez upozornění, včas přišla do školy, usmála se na smutného člověka,... Z tohoto seznamu potom můžeš čerpat pocity hrdosti na každý den a zvyšovat tak své sebevědomí.

Dokud ti totiž bude chybět sebevědomí a nedokážeš si sama sebe vážit a udělat si radost sama, bude pro tebe těžké navazovat kontakty, dělat radost druhým a druzí z tvého chování vycítí, že si nevěříš. Skvělá zpráva ale je, že na všem jde pracovat, když budeš opravdu chtít. Když budeš postupně přijímat svoji jedinečnou povahu, podaří se ti i vyjít ze sebe.

A ještě něco: Není ani tak důležité umět s kýmkoli o čemkoli MLUVIT a být zábavná, jako učit se druhým NASLOUCHAT. To je jeden z tvých darů, velice cenný dar! Zkus ho rozvíjet a uvidíš, že od naslouchání k mluvení je velice blízko.

Myslíme na Tebe a držíme palce!

Milá Bariky,

mezilidské vztahy jsou někdy opravdu zamotané a o to těžší, že my sami všechno neovlivníme - vždycky záleží i na druhé straně (v tomto případě na tvé kamarádce) jak se bude chovat, jak se k tomu, co se děje, postaví.

Co můžeš dělat ty? V první řadě je třeba, aby ses se svojí kamarádkou naučila komunikovat. Otevřeně a upřímně si s ní promluvit o svých pocitech a o otázkách, které jsi nám napsala. Ale na takový rozhovor potřebujete mít klid, čas a být osamotě. Nehodí se řešit takové věci púřed ostatními spolužáky ani v rychlosti po cestě ze školy. Můžeš si s kamarádkou zajít do cukrárny nebo jen tak na procházku, případně ji pozvat k vám domů. Snaž se ji z ničeho neobviňovat (vyhni se větám typu: Ty se teď bavíš víc se svojí bývalou kamarádkou, ty jsi taková,...). Místo toho mluv o sobě a o tom, co tě trápí, co prožíváš. A nech prostor i jí, aby se vyjádřila, jak to vnímá ona. Víš, někdy vzniká nedorozumění jenom proto, že si jeden domýšlí něco, co se vlastně ani nestalo, a pak se tím zbytečně "užírá". Možná, že čas strávený tím, že si všechno v klidu vyříkáte a vysvětlíte, bude tím nejlepším, co pro vaše kamarádství můžete obě udělat, a posune vás to dál.

Vždycky je důležité, abys k ní byla upřímná a nepřetvařovala se, a také, abys byla připravená na to, že Tě třeba přes to všechno odmítne a nebude se s Tebou chtít bavit. Já sama jsem měla kamarádku od 1. stupně ZŠ, která se pak přidala k jiné partě. A i když mě to hodně trápilo, našla jsem si nakonec jiné kamarádky, a to přátelství nám vydrželo dodnes. Takže hlavu vzhůru, pokud Ti řekne, že je radši s jinou kamarádkou. Dej jí svobodu, to je také součást dobrého přátelství - že se druhé nesnažíme k sobě připoutat násilím. Za svůj život potkáš ještě spoustu dalších přátel.

V životě se postupně učíme všemu. I vztahům s kamarády.

Myslíme na Tebe a držíme palce, aby všechno dobře dopadlo.

Milá Terko,

na jedné straně chápu tvoji touhu kamarádit se staršími kluky, na druhou stranu i tvoje obavy.

Víš, někdy si kvůli tomu, že se ženeme za tím, co ještě nemáme, zapomínáme vážit toho, co máme. Ve tvém případě jsou to kamarádky. Pokud mám nějak poradit, spíš bych se na tvém místě soustředila na posilování přátelství s holkama ze školy. A když přijde příležitost, klidně se můžeš začít bavit i se staršíma klukama. Ale netlačila bych se nikam za každou cenu. Působilo by to hodně uměle a podivně.

Daleko lepší je ještě nějakou dobu počkat. Všechno v životě má svůj čas a až přijde ten, kdy ti nebude dělat problémy se se staršíma klukama začít bavit, poznáš to a všechno půjde přirozeně a samo.

Zatím si užívej nových přátelství a čekej na vhodnou příležitost. Krásné dny!  

Milá jarče,

v kamarádství občas nastávají situace, kdy poznáváme, kdo je náš opravdový kamarád, a kdo se s námi baví jen tak. Podobnou situaci právě zažíváš. Jestli se s tebou ostatní holky nechtěly bavit jenom proto, že sis našla kamarádku, která jim "nesedí", pak to nejsou takové kamarádky, které by tě podpořily a kterým by na tobě až tolik záleželo.

Na tvém místě bychom se zkusily s novou kamarádkou bavit veřejně, nic netajit. Můžeš se jí omluvit, že ses s ní chtěla bavit tajně a říct jí, že ti na ní záleží.

A co když kvůli tomu ztratíš ostatní holky? Myslíme si, že je lepší mít jednu opravdovou kamarádku než spoustu takových, které se k tobě při první příležitosti otočí zády. Na druhou stranu to může skončit i jinak - možná je to, že si za svojí novou kamarádkou stojíš, osloví a přiměje k zamyšlení. Myslíme na tebe, abyste nakonec byly všechny spokojené. 

Milá majo,

často v odpovědích na vaše otázky ohledně kluků radíme nezačínat s chozením moc brzy, protože ve věku, kdy teprve poznáváme sami sebe, hrozí, že si způsobíme řadu bolístek a zranění.

Něco podobného se přihodilo i tvojí kamarádce. Pustila se do randění příliš brzy a teď zjišťuje, žejejí kluk vlastně sám neví, co chce. To je v jeho případě pochopitelné. Teprve se učí mít zodpovědnost sám za sebe a svoje rozhodnutí, takže ještě není připravený nést zodpovědnost za vztah. Podle toho se také chová.

Co pro svoji kamarádku můžeš udělat ty? Hlavně se snaž být s ní, být jí oporou, protože teď tě hodně potřebuje. Snaž se ji nějak rozptýlit, aby nemyslela na nešťastnou lásku, udělejte si nějaký výlet, uspořádejte někomu oslavu narozenin, začněte sportovat, něco vyrábět, zajděte společně někoho navštívit, pokud jste věřící, můžete společně zajít na mši svatou nebo se pomodlit, zajet na víkend na diecézní centrum života mládeže,... Možností je spousta, zapoj fantazii a hlavně kamarádce naslouchej, když se ti bude chtít svěřit. Každé trápení přebolí a opravdové přátelství se pozná právě v takových chvílích, kdy ten druhý potřebuje pomoc.

Myslíme na vás obě!    

Milá záhadná,

je to úplně normální. Každý z nás totiž prožívá vztahy trochu jinak. Někdo se zamilovává rychle a stejně rychle u něj nejsilnější city i vyprchají, jiný (např. ty) je stálejší, dokáže být zamilovaný do jednoho člověka třeba i několik let. Bez ohledu na to, jestli je ti 12, 14, 15 nebo 20 let. Navíc se po celý život částečně měníme, takže občas překvapíme i sami sebe. ;-)

Přejeme Ti, ať využíváš svůj krásný věk k tomu, aby ses lépe poznávala a objevovala, co je na Tobě krásné a jedinečné. Takové poznávání se je velké dobrodružství, ve kterém Ti moc fandíme!

Milá tazatelko,

jedna rada hned na úvod: Je zbytečné bát se dopředu, že uděláme něco špatnně, protože si to potom často vsugerujeme a nakonec jednáme podle "scénáře", který jsme si ze svých obav připravili sami. Mnohem lepší je si dopředu říkat, že to zvládneš, že o nic nejde. Přece tě nikdo nezabije, když řekneš něco špatně. A to ani při seznamování. 

Super zpráva je, že se můžeš učit trémy, kterou máš při mluvení s lidmi, postupně zbavovat. Docela dobře fungují dechová cvičení. Předtím (nebo i přitom, když se v tobě začne všechno stahovat), se zkus v řeči zastavit a několikrát se zhluboka nadechni a pomalu vydechni. Při nádechu je dobré si třeba představit, že máš nahoře na hlavě háček a něco tě v průběhu nádechu jakoby táhne vzhůru. Opravdu to funguje a nádech je tak hlubší. ;-)

Co funguje nejlépe, ale je k tomu potřeba být na sebe přísná: mluvit, mluvit a mluvit. Vyhledávat co nejvíce situací, kdy se můžeš chopit před druhými slova a učit se s nervozitou pracovat. Protože nic nejde samo, všemu se člověk musí učit. Uvidíš, že až se trochu "otrkáš", nervozita se bude postupně zmenšovat a možná vymizí úplně.

Pokud jsi věřící, svěř svoje strachy a obavy Bohu v modlitbě.

A ještě něco: Nejistota při seznamování může souviset i s tím, že nemáš dostatečné sebevědomí. A sebevědomí úzce souvisí se sebepřijetím. Hodně tady holkám s podobným trápením jako máš ty, radím, aby si vyzkoušely následující: Každé ráno, když se podíváš do zrcadla, řekni si v duchu "Pane, děkuji ti, žes mě tady chtěl právě takovou jaká jsem. Prosím tě, nauč mě mít se ráda." Ze začátku ti to možná nepůjde úplně ze srdce, ale nevzdávej se. Každá modlitba proměňuje tvoje srdce. 

Sebevědomí se buduje po malých krůčcích. Jedno takové "desatero sebepřijetí" aneb tipy jak na sobě pracovat, najdeš v květnovém čísle časopisu IN! na straně 3. Objednat si jej můžeš tady: http://shop.in.cz/index.php?sh=1&druh=1&model=1&bid=-1405&bkod=&nosizes=1&cl=b#view

Myslíme na Tebe a držíme palce!

Milý lívanče,

nemyslíme si, že bys byla nějak divná proto, že se nesměješ pubertálním vtípkům svých spolužáků. Vůbec ne. Víš, je celá řada důvodů, proč se cítíš být starší než oni. Jednak každý dospíváme trochu jinak a jindy. Někdo je odmalička zodpovědnější nebo více vedený k zodpovědnosti než ostatní. Souvisí to s povahou (někdo je uzavřenější, jiný otevřenější), výchovou, vztahy v rodině a také s tím, zda jsi nejstarší ze sourozenců nebo naopak prostřední či benjamínek,...

Každopádně si nemyslíme, že je to něco, čím by ses měla trápit. Jsi prostě o kousek dál před svými vrstevníky, ale časem se to všechno srovná. A v budoucnu zjistíš, že je lepší mít jen několik dobrých kamarádů, se kterými si můžeš popovídat i o vážnějších věcech, než být "naoko" oblíbená u všech, a pak zjistit, že když s tebou přestane být zábava, nikdo se o tebe nezajímá.

PS: Zkus napsat i do diskuse Holky holkám, možná se najde někdo, kdo na tom je podobně jako ty.

Krásné dny!

Milá klárko,

odpověď je poměrně snadná: takovému kamarádovi bych nesvěřovala důvěrné nebo příliš osobní věci ani žádná tajemství. Říkala bych mu jenom to, co může "pustit dál".

Ale zároveň bych si s ním promluvila a řekla mu, že pokud chce být můj opravdový kamarád, že bude muset chování ke mně trochu změnit, že si kamarádství představuju trochu jinak. To je moc důležité - aby ses naučila v kamarádských (a později i v jiných) vztazích být upřímná a mluvit o tom, co tě trápí. Zároveň se ale musíš naučit, jak to říct tak, aby to druhého člověka nezranilo (to znamená: bez křiku, výčitek a ostrého obviňování). 

No a další krok - jestli si to vezme k srdci nebo ne - už bude na něm.

Myslíme na Tebe i na Tvého kamaráda!