Milá Kiki,

některé věci zkrátka nejsou v naší moci, ať děláme, co děláme. To, že se za kamárádku modlíš je skvělé a myslím si, že to nejsou modlitby zbytečné a nikde se určitě neztratí. Modli se stejným způsobem i za sebe, abys našla vnitřní klid a pokoj a nevyčítala si, co velmi pravděpodobně není vůbec tvá chyba. Stejně jako ty si vyčítáš, že jsi jí v krizovém čase nemohla být nablízku, mohla by ona dělat to samé - ani ty jsi to evidentně neměla v té době doma snadné a ona ti, jak se mi zdá z toho, co píšeš, také přílišnou oporou nebyla. Netrap se tím a věř, že Bůh myslí na tvoji kamarádku a snaží se k ní dostat, jak jen to jde - dnem i nocí :)

Měj se krásně!

Ahoj, Májo :)

Děkujeme za tvůj dotaz, upřímně nás (jen a jen v dobrém) rozesmál :) S dotazy do poraden je to hodně různé - většinou jich chodí více, když mají školáci prázdniny apod., ale zpravidla chodí alespoň 2 dotazy denně a o víkendu v průměru 3 - 4. Někdy se ale stane, že za den přijde třeba i 10 dotazů, jindy zase žádný - podle toho, co komu zrovna vrtá hlavou :)

Nejvíce dotazů chodí do poraden Víra a Láska :)

Měj se krásně a ať se ti daří!

Milá Aničko,

především je ideální, pokud jsou členové spolča zhruba ve stejném věku (resp. rozmezí 12 - 15 nebo 16 - 22 let). Velmi pravděpodobně totiž nebude dvaadvacetileté děvče bavit to, co dvanáctileté a naopak. Chápu ale, že pokud jde o spolčo farní, kde třeba není tolik mladých, znamenalo by rozdělení spolča na dvě fakt, že v každém z nich budou např. 4 lidi.

Doporučuji, aby se proto takové spolčo rozumně domluvilo na tom, jak si jednotliví členové jeho náplň představují a tomu se program přizpůsobil. Osobně myslím, že by rozhodně neměla chybět ani modlitba, ale ani nějaká ta hravá aktivita.

Např.: Na začátek krátké kolečko (o tom, jaký měl kdo týden a jak se mu daří - zkrátka takový koordinovaný "pokec"), následně hra (pohybová, aby se jen nesedělo, ale mladší měli pořádné vyžití), potom třeba krátké témátko (formou čtení z Písma na předem vybrané téma nebo nějakého krátkého příběhu na zamyšlení a pro inspiraci) a na konec modlitba, která bude vyvěrat z předchozího tématu.

Rozhodně bych byla pro to, aby se duchovní náplň neztrácela kvůli mladším členům - i oni se můžou nechat inspirovat a obohatit třeba i náročnějším tématem, kterému se blíží spíše ti starší.

Je to ale hodně o domluvě a vzájemné kooperaci. Také doporučuji, aby se spolčo scházelo pravidelně 1x za týden (častěji si děvčata zpravidla "lezou na nervy", méně často ztrácejí motivaci a chuť spolčo navštěvovat).

Přeji vašemu spolču hodně štěstí se udržet a vytvářet přátelské vztahy :)

Milá cestovatelko,

takové možnosti v zahraničí jistě jsou, konkrétně však doporučit žádnou komunitu nebo klášterní zázemí nemůžeme. Pokud se ale na cesty jako dobrovolník někam vypravíš, přejeme ti hodně štěstí! :)

Ahoj, Any :)

Kamarádské vztahy jsou někdy opravdový oříšek. Asi bych ti poradila, aby ses nebála svým kamarádkám říct, jak co vidíš a co si opravdu myslíš a vysvětlila jim, proč se zastáváš některých lidí a jiní ti naopak vadí. Základem každého vztahu je totiž vzájemná komunikace a upřímnost. A pokud jsou tato děvčata tvými opravdovými kamarádkami, věřím, že to pochopí, nebo alespoň společně dospějete k nějakému řešení, jak vztahy ve třídě zkousnout a zároveň nepřijít o vaše přátelství.

V případě, že je rozhádaná celá třída, nemůžeš očekávat, že budeš právě ty oblíbená u všech - jen málokdy se zavděčíš všem a docílíš toho, že tě všichni budou mít rádi. Někdy je zkrátka lepší riskovat a postavit se za názor, který opravdu zastávám, než se chtít všem líbit a dělat mrtvého brouka.

Hodně štěstí!

Milá "čaver",

osobně bych ti doporučila se za ni především modlit a pokud je to možné, snažit se ji zároveň nějak rozptýlit (vytáhnout někam mezi lidi, klidně i na nějakou křesťanskou akci na vaše nejbližší DCŽM). Věřím, že o samotné nemoci totiž slyší často i doma od rodičů, popř. je pobízena k tomu, aby jedla nebo je ujišťována o tom, že je opravdu hubená, měla by přibrat atd., atd. Proto by bylo možné dobré jí dát najevo, že tu pro ni sice jsi, kdyby potřebovala pomoct, ale zároveň se nesnažit jí nemoc stále připomínat. Spíše jí dát pocítit, že ji máš skutečně ráda a vážíš si jí jako člověka, pro to, jaká je jako tvá kamarádka, ať už mám problémy s čímkoli.

Přejeme tobě i tvé kamarádce mnoho štěstí!

Milá anonymko,

snad se nebudeš zlobit, když spojím odpovědi na otázky 1 a 3.

Prvně bych chtěla zdůraznit, že být introvert není nemoc. Člověk introvertní povahy může být stejně zajímavý a zábavný jako extrovert a naopak. Mám totiž trochu pocit jako bys ty sama měla zafixované, že fakt, že jsi možná tišší a uzavřenější, je velký problém. Rozhodně není. Naopak to někdo může vidět jako pozitivní vlastnost (možná i někteří tví spolužáci věřili, že vzkazy pochopíš jako kompliment), protože se třeba sám necítí dobře ve společnosti někoho přílišně extrovertního, hlučného - člověka, který hlasitě upoutává pozornost jen a jen na sebe. V takovém případě jistě dokáže ocenit, když je někdo tišší, když je někdo spíše dobrý posluchač než řečník.

Z tvého dotazu na mě spíš dýchá to, že sama nepřijímáš svou povahu, že nechceš být uzavřenější a tišší, že nechceš být sama sebou. A právě s nepřijetím sebe samé často souvisí i nízké sebevědomí. Pokud o sobě nemáš dobré mínění, podvědomě očekáváš špatné soudy i od ostatních. Má rada proto zní: Měj se ráda. Zkus svou povahu chápat jako přednost a ne jako břímě, zkus na sobě hledat pozitiva. Můžeš to udělat i velice konkrétně - zkusit si sepsat (alespoň) 10 věcí, kterých si na sobě vážíš, které se ti líbí, které bys neměnila. Napiš tam to, v čem si myslíš, že jsi dobrá, že ti jde, že je tvojí silnou stránkou. Ale co nejdůležitější - zkoušej si tento seznam číst dokola a snažit se uvěřit tomu, co na něj napíšeš. Uvěřit tomu, že jsi milovaná Boží dcera, která obdržela spoustu darů, spoustu výsad, kterými může obohatit i ostatní.

Co se týče dotazu č. 2.: Věř, že v sedmnácti letech tápe ve vztazích kluci-holky většina tvých vrstevníků. Kluci se nevyznají v děvčatech a děvčata zase nerozumí klukům. Není to také tak, že bys už měla mít nějaké velké zkušenosti nebo byla dokonce pozadu! Spíše naopak.

Zkoušej se bavit s klukama úplně normálně, jakoby o nic nešlo (protože opravdu o nic nejde :)) a vyčkávej. Uvidíš, že časem potkáš někoho, s kým si budeš rozumět natolik, že ani nebude třeba přemýšlet nad tím, "jak na něj", aby ses mu zalíbila. Kluci také zpravidla mají potřebu "dobývat", takže pokud o tebe bude opravdu stát, bude se tě snažit získat právě on, takže "taktizováni" nech na něm :)

Hodně štěstí!

Ahoj, Zuzko :)

Samozřejmě záleží na počtu hráčů, ale oblíbenými hrami do spolča jsou např. Komár nebo Zvířata.

KOMÁR (potřeby: 2 šátky, kolíčky na prádlo)

Vybraný dobrovolník si nechá zavázat oči šátkem, druhý šátek si vezme do ruky. Hráči - komáři - kolem něj běhají, bzukotem (bzzz) mu dávají vědět o své přítomnosti a pozici a snaží se jej štípnout (navěšet na něj kolíčky) co nejvícekrát. Hráč se zavázanýma očima se je snaží šátkem odhánět - koho se šátkem dotkne, ten vypadává ze hry. Vyhrává nejúspěšnější komár - ten, kterému se podařilo zavěsit nejvíce kolíčků.

ZVÍŘATA (potřeby: žádné)

Před začátkem hry si každý hráč zvolí "své zvíře" a pohyb, který toto zvíře bude znázorňovat (např. tučnák - několikrát se zakymácí do stran nebo slon - provleče si ruce a naznačí jimi chobot apod.). Hráči se rozestaví do kruhu, v jehož středu je opět jeden dobrovolník. Ten si zakryje oči a hráči se potichu tajně domluví, kdo hru zahájí. Vybraný člověk stojící po kruhu potom udělá pohybem své zvíře (např. pohyb tučnáka) a pošle štafetu někomu jinému stojícímu v kruhu tím, že naznačí pohyb onoho hráče (např. pohyb slona). Signál přijímající hráč opět zopakuje svůj pohyb (tedy pohyb slona) na znamení, že pochopil a vyšle signál zase někomu dalšímu (např. veverce). Hráč stojící uprostřed kruhu se otáčí a snaží se zachytit signál, který si hráči mezitím vysílají. Pokud pozná, u koho právě štafeta je a ukáže na něj, může se zařadit zpátky do kolečka a na jeho místo doprostřed přichází odhalené zvířátko.

Zajímavé hry můžeš najít také na stránkách: www.hranostaj.cz :)

Milá sssmile,

být vámi, nebála bych se pohovořit si s vedoucím vašeho spolča o tom, jaká je mezi vámi nálada. Možná, že to sám tuší a vaší iniciativou se mu také uleví, aniž byste si to myslely :) Pokud máte navíc možnost být součástí společenství, které je živoucí, byla by škoda jí nevyužít. Zkuste mu situaci popsat tak, jak ji zde líčíš nám - že si vážíte jeho práce a času, který vám věnuje, ale že jste statický kolektiv, který spolu tráví času až až a nejste si pro to ve spolču až tak rozmanitým obohacením. Kdybyste cítily, že je to opravdu velký problém, můžete se s ním kompromisně dohodnout na modlitební alternativě vašeho spolča (budete se scházet v jiný den třeba jen na předem domluvenou modlitbu - příkladně růženec, který trvá půl hodinky) a jinak budete docházet do spolča vedlejší farnosti. Tak neztratíte ani kontakt s vaším vedoucím, budete mít stále užší skupinku kamarádek, ale zároveň se budete rozvíjet i jinak. Pokud by to ale nešlo, nebojte se ani spolčo opustit úplně a společně zkusit docházet jinam - věřím, že váš vedoucí to pochopí (sám pro vás jistě chce to nejlepší :)).

Hodně štěstí a žádný strach! +

Ahoj, Kiki! :)

Najít pravé přátelství je těžká věc, ale rozhodně stojí za to :) Pokud jsou tví dva kamarádi opravdu tvými kamarády s velkým K, určitě si nechají vysvětlit, že bavit se i s někým jiným není hrdelní zločin. Naopak je to může přimět k zamyšlení a k přehodnocení svých vlastních vztahů k ostatním. Zkus si si nimi rozumně promluvit a jasně ukázat, že vaše přátelství není ohroženo tím, že by ses bavila s někým dalším a naopak i oni můžou tímto způsobem získat nové kamarády. "Skupinkování" větších kolektivů je takřka nevyhnutelný proces, ale jen proto, že se více bavím s určitými lidmi neznamená, že ti ostatní jsou tím pádem okamžitě mí nepřátelé :)

Přeji ti hodně štěstí!