Milá Marie,

nejsi divná, je to úplně v pořádku. Pokud je tvoje oblečení čísté, zakrývá, co má, a je přiměřené k situaci (třeba do divadla se mikina zrovna nehodí), tak není žádný důvod, aby ses nutila do něčeho, co se ti nelíbí a v čem se necítíš dobře. Stejně tak ani není potřeba se malovat, pokud nechceš. Myslím, že ve dvanácti to opravdu není třeba a je lepší nechat pleť dýchat, než ji ucpávat makeupem. Na kluky je taky ještě čas, soustřeď se v tomhle věku radši na kamarádské vztahy :) Martina

Ahoj Adélo,

děkujeme ti za tvůj dotaz. Píšeš, že se tě hodně dotýká to, jak se k tobě lidé chovají, a neumíš hodit za hlavu to, co jiní ano. Vypadá to, že jsi hodně citlivá, někteří lidé to tak mají. Je na to taková jedna univerzální rada: Naučit se takové věci házet za hlavu. Tím, že se trápíš kvůli tomu, že tě někdo zkritizuje, nepochválí apod., ubližuješ akorát sama sobě, protože se tím užíráš a trápíš.

A jak na to? Je v pořádku, že se tě kritika dotkne a zamrzí. Neznám nikoho, kdo by nad kritikou dokázal jen tak mávnout rukou. Důležité je umět se nad to povznést a už se tím netrápit. Zamysli se nad tím, jaká je to kritika. Možná ti má pomoct se v něčem zlepšit, tak je potřeba zkusit si z ní vzít něco dobrého, co ti pomůže se posunout dál. Pak je to možná jen něčí subjektivní názor, který nemá žádnou pořádnou váhu - každý člověk má jiné názory, jiný vkus a nikdy se nezavděčíme všem, takže tu vždycky budou rozdílné názory. Nad to je potřeba se umět povznést, poděkovat za názor.

Vezmi to po malých krůčcích, kdy budeš házet za hlavu drobnosti, a místo na negativní věci, které se tě dotkly, se zaměřuj na pozitivní věci, které ti udělaly radost a potěšily tě. Spíš než na to, kdo tě kritizoval nebo nepochválil, se soustřeď na to, kdo tě pochválil a potěšil. Zároveň se i ty neboj ostatní chválit a šířit okolo sebe pozitivní náladu, uvidíš, že se ti to začne vracet.

Pokud by sis chtěla ještě něco přečíst, tak něco málo ke kritice a jejímu přijímání máme v tomto článku na našem webu: http://www.in.cz/clanky/rodina/neboj-se-byt-jina-asg.htm

Martina

Milá Anny,

děkujeme ti za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Jsi dobrá kamarádka, že máš takhle o svoji kamarádku strach. Nicméně jak píšeš, tohle už je spíš na poradu s psychologem.

Otázkou je, nakolik je chování tvojí kamarádky jen nějakým předváděním a touhou po pozornosti nebo se jedná o nějaký vážnější psychický problém. Vypadá to tak, že tvoji kamarádku očividně něco trápí (možná situace doma?) a její chování je asi způsobem, jak se vyrovnat se svou bolestí a trápením. Nejlepší by bylo obrátit se na školního poradce, který by situaci dokázal lépe a konkrétněji posoudit  a věděl by, kam se obrátit pro odbornou pomoc.

Je také možnost obrátit se (zavolat nebo napsat) na Linku bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/, telefon: 116 111) nebo na Modrou linku (www.modralinka.cz), kde můžeš s odborníky, anonymně a víc do detailu probrat konkrétní situaci a oni ti budou schopni poradit víc. Nemusíš se bát, na linku bezpečí se volá zdarma a je opravdu anonymní.

Co se týče toho, co bys pro kamarádku mohla udělat konkrétně ty sama: Zkus ji přivést na lepší myšlenky, být pozitivní, něco podnikněte, zeptej se, jestli něco nepotřebuje, a jestli bys pro ni nemohla něco udělat, navrhni, jestli si nechce se školním poradcem promluvit ona sama o situaci v její rodině... Kamarádce můžeš pomoct a neznít u toho moc duchovně. Upozorni ji na to, že její chování je destruktivní a vynech u toho duši a pošpinění, protože na to kamarádka nejspíš moc neslyší. Zkus to spíš takovým světským způsobem, že vražda je špatná, že střídání partnerů není dobré, že vztah s o tolik starším mužem z dlouhodobého hlediska nejspíš nikdy nebude dlouho fungovat... Držíme palce, ať to dobře dopadne! Martina

Milá Naty,

děkujeme ti za tvou důvěru, se kterou se na nás obracíš. Začala bych tím, že každý člověk je originální a úžasný svým vlastním způsobem. I ty, i když máš pocit, že to tak není. Nesrovnávej se s lidmi okolo sebe. Každý má jiné dary, jiné přednosti, takže když se podíváš okolo, vždycky najdeš někoho, kdo je v něčem lepší než ty. Je potřeba naučit se hledat to, v čem jsi dobrá ty, a přijmout to, co ti třeba moc nejde. A jak si zvednou sebevědomí?

Každé ráno se na sebe usměj do zrcadla a v duchu se pomodli "Pane, děkuji Ti, žes mě tady chtěl takovou, jaká jsem. S mým vzhledem, mojí povahou, se všemi mými dary a talenty." Ze začátku to možná půjde obtížně, ale uvidíš, že vytrvalá modlitba opravdu proměňuje srdce.

To je první důležitý krok přijmout sama sebe, naučit se nacházet na své povaze i klady, nejenom hledat její nevýhody. Třeba ne každý člověk je bavič nebo šoumen, ale to je jedině dobře. Kdyby byli všichni lidé baviči, koho by bavili svými vtipy? Někdo má zase dar, že umí druhým naslouchat, nebo je takový klidný element v partě. Svět je krásně pestrý právě díky bohatosti našich povah. Buď ráda za tu, kterou máš a snaž se ji přijmout. Když se Ti totiž podaří srovnat se sama se sebou, najednou budeš mít druhým z čeho dávat a to je bude přitahovat.

V jednom z minulých čísel časopisu jsme doporučovaly knížku "Jak přežít, když si nevěřím" od nakladatelství Portál. Pořiď si ji, nebo se po ní podívej v knihovně. Najdeš v ní praktické rady, jak pracovat na Tvém sebevědomí. Sebevědomí si totiž můžeme vybudovat bez ohledu na to, jakou máme povahu.

Tak hlavu vzhůru, protože i ty jsi úžasná! A kdybys ještě potřebovala povzbudit, tak nám klidně zase napiš :) Martina

Milá Alžběto,

děkujeme ti za tvůj dotaz. Myslím, že by nejvíc pomohlo, kdyby sis s kamarádkou promluvila, že takhle to z dlouhodobého hlediska opravdu nejde a nemůže jí to pořád procházet. Zkus třeba začít tím, že ji občas upozorníš, že teď by měla dávat pozor, protože by to mohlo být v písemce.

Je v pořádku druhému pomoct a poradit. Dokonce i sem tam se dá přivřít oko a nechat kamarádku opsat úkol, nebo písemku, protože třeba měla spoustu jiných povinností a nestihla se připravit... To se prostě stane. Ale dělat za někoho v jednom kuse jeho práci už v pořádku není, když dotyčný cíleně nedává ve škole pozor. Každopádně jsi hodná, že se kamarádce snažíš pomáhat. Ona by se ovšem měla naučit, že za ni donekonečna nikdo její práci dělat nebude.

Kamarádka nemá žádný důvod být na tebe naštvaná, že jsi jí nestihla pomoct s písemkou. Je to její písemka a má vyzkoušet její schopnosti. Navíc písemky jsou vytvářené tak, aby vám zabraly akorát vyhrazený čas, takže pokud nejsi génius na matiku, tak opravdu není ve tvých silách napsat za jednu hodinu dvě písemky, to by si kamarádka měla uvědomit. Měla bys jí zdůraznit, že jí klidně pomůžeš, poradíš (pokud chceš), ale opravdu ne na úkor tvojí práce ve škole, protože za tebe písemky taky nikdo nepíše. Pomoct kamarádce se dá všelijak, můžete se na písemku učit společně, můžete poprosit někoho ze spolužáků, jestli by vám to nevysvětlil, nebo můžete zají  t za vyučujícím a poprosit ho o doučování... Kamarádka se ovšem musí taky trochu snažit sama. Martina

Milá Mini,

podle toho, co píšeš, to vypadá, že máš v sobě trochu zmatek. Nejspíš by ses měla držet toho, že s ním chodit nechceš, protože jsi úplně na začátku měla nějaký důvod, že do toho nechceš jít. Když přemýšlíš, že by ses s ním přestala bavit a vídat, nejspíš s ním nechceš mít nic ani teď. Je to v pořádku, rozhodně se do ničeho nenuť. Možná se v tuhle chvíli necítíš na vztah připravená, což je ve tvém věku ještě úplně pochopitelné. Každý jsme nějaký.

Chvíle, kdy na něj myslíš, jsou nejspíš chvíle, kdy máš pocit, že už bys třeba s někým měla chodit, protože všichni okolo tebe jsou zadaní, nebo jsi zvědavá a zajímá tě, jaké by to bylo s někým chodit... To, že občas takhle na někoho myslíš, je normální. Jen je potřeba naučit se poznat, kdy je to jen zvědavost nebo platonická láska a kdy opravdová zamilovanost.

Důležité je pokusit se urovnat si svoje pocity. Chtěla bys s ním chodit a budovat nějaký vztah? Ve vztahu je potřeba druhého přijímat i s jeho negativními vlastnostmi a je zbytečné čekat, že se ten člověk nějak radikálně změní, takže chtěla bys budovat vztah s někým, kdo je arogantní a štve tě? Když si ujasníš, co vlastně cítíš, bude snazší se pak rozhodnout, jak dál - jestli si promluvíte a ujasníte, že budete kamarádi, nebo jestli s ním omezíš kontakt nebo se přestanete vídat úplně. Martina

Milá FanIN!ko,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Mohu tě uklidnit, že teď dospíváš, měníš se a pocity, které popisuješ, k tomu občas patří a někdy je těžké se s tím poprat. V první řadě je potřeba říct, že každý jsme jiný. Někdo je otevřený, snadno se seznamuje a hýří sebevědomím, někdo je zase uzavřený a moc si nevěří. Nikde není psáno, co je správně, každý je prostě originál a je potřeba přijímat se taková, jaká jsem a naučit se s tím pracovat.

Píšeš, že máš malé sebevědomí. S tím se potýká spousta holek a dá se s tím bojovat. Zkus se zaměřovat na to, co se ti ten den povedlo, i kdyby to měla kdejaká maličkost, a pochval se za to. Klidně si večer udělej seznam. Ze začátku to možná půjde těžko, ale časem se naučiš ocenit sebe sama a tvoje sebevědomí povyskočí nahoru a začneš si víc věřit :)

Co se týče začleňování do kolektivu, jen málokdy se stane, že si všichni sednou a jsou to velcí kamarádi. Vždycky je někdo, s kým se bavíme víc, protože toho máme hodně společného, a někdo, s kým si tolik nerozumíme, tak se bavíme méně. Je to tak přirozené a úplně v pořádku, takže kvůli tomu rozhodně nemusíš mít nějaké výčitky, že bys někomu znepříjemňovala život. To není pravda. Mrkni na náš článek na webu, kde se dozvíš pár tipů, jak dobře působit na ostatní a třeba ti pomohou snáze se začlenit do kolektivu: http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

To je super, že máš tři opravdové kamarádky. Víš, i když bys chtěla být obklopená velkou spoustou kamarádů, ono je někdy lepší mít jen pár opradových přátel, než milion falešných. Máš pár opradových přátel, ze kterých se můžeš radovat, a k tomu máš nějaké známé, se kterými se můžeš pobavit o vašich společných zájmech, chodíš do kroužků, kde se stýkáš s dalšími lidmi... Takže určitě nejsi outsider, jen třeba nemáš takovou ukecanou povahu, abys byla obklopená spoustou lidí, ale na tom není nic špatného. Jsi taková, jaká jsi a měj se za to ráda. Možná nejsi tak upovídaná, ale třeba zase dokážeš dobře naslouchat. Soustřeď se na svoje kamarády, raduj se z toho, co máš a snaž se hledat společná témata s ostatními lidmi, se kterými se stýkáš :) A kdyby ti zase někdy bylo smutno, tak nám klidně zase napiš do poradny nebo holkám do diskuzí :) Martina

Milá Anno,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Ptáš se, jestli kamarádce říct nebo neříct o tom, že o jejím problému víš ty a půlka třídy. Je to dost ožehavá a komplikovaná situace. Asi bych začala u toho, proč vám to učitelka řekla a co ji k tomu vedlo. Možná bylo jejím záměrem vás upozornit na to, že si vaše spolužačka a kamarádka právě prochází velmi těžkým obdobím, měli byste se ji snažit pochopit a co nejvíce jí pobyt ve škole usnadnit. Kdybys pak kamarádce řekla, že to ty a spolužáci víš, mohla by se před vámi začít cítit trapně, ještě víc se uzavřít, nebo přestat důvěřovat školní psycholožce. Každopádně chápu tvoje dilema, že ti přjde nefér jí to neříkat. Nicméně v některých citlivých situacích je možná lepší některé věci neříct, takže bych se já osobně asi přikláněla spíš k neříkání, jenže dost záleží na situaci. Je nějaká možnost, že by ses mohla zastavit za školní pycholožkou a poradit se s ní? Říct jí, že je to tvoje dobrá kamarádka a že máš o ni strach a nevíš, jak se k tomuhle postavit, protože nechceš, abys jí tím, že jí to řekneš, ještě víc ublížila. A že máš na druhou stranu strach, že by jí mohlo ublížit, kdyby zjistila, že jsi to celou dobu věděla a neřekla jí to. Pak je tady totiž ještě možnost, že kamarádka ví, že vám to školní psycholožka řekla, jenom se o tom s vámi nechce bavit.

A jak se s kamarádkou bavit?  Správně jsi pochopila, že nenaléhat, tím bys ji totiž jen uváděla do dalších rozpaků. Dál jí ukaž, že tu pro ni jsi a máš o ni zájem. Snaž se hledat témata, o kterých se můžete bavit ve škole, aby třeba o přestávce přišla na jiné myšlenky a netrápila se jen školou. Zaměřuj se spíš na pozitivní věci, i kdyby to měly být jen maličkosti. Sebevědomí jí můžeš zkusit zvednout tím, že ji pochválíš - tričko, účes a klidně i tu dobrou známku. Zkus ji taky někdy vytáhnout ven, běžte třeba na procházku, a společně podnikněte něco i mimo školu.

Píšeš, že kamarádka bere prášky, což znamená, že už svou situaci řeší s odborníkem a to je dobře. Ty teď pro ni můžeš být kamarádka, která ji podrží a podpoří. Tvoje kamarádka teď prožívá těžké období a je dobře, že máš o ni starost a není ti lhostejná. V tuhle chvíli je hlavně potřeba být empatická, snažit se pochopit, jak se tvoje kamarádka cítí a brát na to ohled. Taky je potřeba být hodně trpělivá, protože tvoje kamarádka to nedělá schválně, nemůže za to a nejspíš chvíli potrvá, než se trochu srovná. Martina

Milá Terez,

někdo si hledá přátele snáz, někomu to chvíli trvá, než se s někým skamarádí. Je to tak v pořádku a každý jsme nějaký. V situaci, když už se všichni okolo tebe s někým kamarádí, není lehké najít si blízké kamarády a chce to velkou trpělivost. Píšeš, že holkám ze svého nového bydliště nerozumíš a připadáš si navíc, ale při tom jste se přestěhovali už před šesti lety, což je dost dlouhá doba. Neříkej si proto, že jsi tam nová, cizí a nepatříš mezi ně, uvidíš, že se pak budeš cítit mnohem jistější. To, jak se cítíš, z tebe vyzařuje a pokud jsi nejistá a uzavřená, okolí to pozná. Zkus se proto usmívat a chovat přirozeně.

Četla jsi náš článek, jak být holkou do nepohody? Koukni na něj, třeba se tam dozvíš nějaké tipy, které jsi třeba ještě nezkoušela: http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Nemusíš vždycky jen v kolektivu mluvit, ale naslouchej ostatním a zkus zjistit, kdo má podobné zájmy jako ty, aby ses s ním mohla víc skamarádit. Zkus se také s holkami scházet v menším počtu, protože když se vás sejde víc, ty méně průbojnější jsou vždycky trochu odstrčené. Neboj se ani zorganizovat nějakou akci - promluv si s maminkou, že by ses s holkami z vesnice chtěla víc spřátelit a pozvi je a uspořádej třeba filmový večer, nějaké tvořivé odpoledne, kdy budete neco vyrábět, nebo si třeba zahrajete nějakou deskovou hru, záleží na tom, co ty a holky rády děláte. Stejně tak zkus podniknout i něco s holkami ze třídy.

Píšeš, že nemáš nikoho, kdo by tě měl rád a bolí tě to. Je pochopitelné, že bys chtěla mít někoho ve svém věku, s kým by ses mohla kamarádit. Svěř svoje trápení Bohu v modlitbě a popros ho o trpělivost, abys dokázala počkat, na tu svoji nej kámošku. Mezitím se neboj svěřovat třeba mamince nebo babičce, abys na svoje trápení nebyla sama.

Myslíme na tebe a držme palce, aby sis brzy našla nej kámošku, a kdybys ještě potřebovala, zase nám klidně napiš do poradny, nebo můžeš napsat u nás na webu do diskuzí ostatním čtenářkám :) Martina

Milá Maruš,

ptáš se, jestli je špatně mít ve tvém věku svůj styl a oblékat se extravagantně a originálně. Nevím, co přesně máš na mysli, ale píšeš, že se nevhodně neoblékáš, tak by to mělo být v pořádku :) Důležité je být vždycky oblečená slušně a přiměřeně situaci, dbát, aby oblečení zakrývalo to, co má, a dávat pozor na to, co říkají nápisy nebo obrázky na oblečení.

Je úplně pochopitelné, že chceš mít svůj styl, a je to v pořádku. Teď jsi ve věku, kdy hledáš a zkoušíš, co ti sluší a v čem se čítíš dobře. Pokud je to v mezích slušnosti a cítíš se tak dobře, nevidím v tom problém.

Oblečení je také komunikační prostředek. To, co máš na sobě, tvému okolí ledacos řekne. Možná jsou lidé (hlavně kluci) okolo tebe zmatení, co to vlastně vysíláš za signály, protože na něco takového nejsou zvyklí. Soustřeď se na to, jak se k nim chováš, abys jim dokázala, že jsi pohodová holka a nezáleží na tom, co má kdo na sobě. Martina