Ahoj Maky.

Někdy to trvá, než si člověk najde dobré kamarády. Je potřeba trpělivost, než potkáš někoho s kým si sednete a budete velcí kamarádi. Neboj se druhé oslovit, popovídat si s nimi, zajímat se o ně. Stejné je to i se začleňováním do kolektivu. Víš, někdo vždycky musí zůstat poslední. Nemusí to rovnou znamenat nic špatného, i když chápu, že je to nepříjemné, já jsem taky vždycky zůstávala mezi posledními

Zkus mrknout na náš článek Jak být holkou do nepohody. Jsou tam tipy, jak dobře působit na ostatní a mohlo by ti to pomoct se lépe začlenit do kolektivu a najít si kamarády: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Matika je jenom zkrácená a hovorová verze oficiálního názvu matematika. Myslím, že teď už i učitelé ve velké míře používají kratší název. Mělo by být úplně jedno, jaká verze se používá.

Martina

Milá Julčo,

díky za tvůj dotaz a důvěru. Já jsem taky introvert, tak moc dobře chápu, jak těžké někdy může být, když je člověk s lidmi, které moc nezná, nebo si s nimi nesedl. Pro někoho jsou pak letní tábory skvělý zážitek a pro někoho právě moc ne. Je to v pořádku, každý jsme nějaký a a máme jinou povahu.

Pokud bys radši šla na táboře do kuchyně, nestálo by za to zkusit ještě s rodiči promluvit o změně? I když už tatínek tábor zaplatil, někdy se s tím dá ještě něco dělat, změnit, domluvit... Co kdyby ses alespoň zkusila rodičů zeptat, jaké jsou možnosti, co by se s tím dalo dělat? Nevím, jak moc jsi s rodiči o táboře a o svých pocitech z něj mluvila. Rozhodně se neboj s rodiči  mluvit o svých pocitech a co nejpřesněji pojmenovat, co tě trápí, proč se ti tam nechce a co se ti nelíbí a co bys radši dělala místo toho. Pokud druhým neřekneme, jak se cítíme, tak na to většinou nepřijdou. Pro introverty je někdy těžké mluvit s ostatními, hlavně o svým pocitech. Rodiče by přesto měli vědět, s jakými pocity na tábor jedeš.

Ptala ses především, jak to tam vydržet, když už pojedeš. Nevím, jak přesně to funguje na vašich táborech, ale tady je pár tipů:

- Zkus najít způsob, jak na táboře trávit čas se sestrou. I když bude ve vedení, určitě se spolu uvidíte a budete si moct popovídat a budeš jít moct říct, jaké to tam je a svěřit se jí.

- Co mladší brácha, který také jede? Můžeš tam být někdy i s ním?

- Popros sourozence, především starší sestru, když je ve vedení, aby ti pomohli se s někým seznámit. Tady dávám ještě odkaz na náš článek na webu, který by ti třeba mohl pomoct při hledání kamarádů, se kterými by tábor nemusel být tak hrozný zážitek: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

- I když tvoje kamarádka, kterou sis tam našla, pojede s jinou kamarádkou, ničemu to nebrání, abyste čas na táboře trávily ve třech a poznala jsi tam někoho dalšího. Pokud nepojede vůbec, vezmi to jako příležitost se s někým novým seznámit.

- Nezaměřuj se na to, co se ti tam nelíbí, ale zkus se soustředit na pozitivní věci, které ti to může přinést: třeba zase potkáš někoho, s kým se skamarádíš, třeba budeš mít i letos fajn rádkyni a bude to super, zažiješ něco nového... Vím, že je to těžké, hlavně po nepěkných zážitcích z minulých let. Zkus si sepsat, co bylo na minulých táborech super, na co se můžeš těšit teď. Počítá se každá maličkost :)

- Zůstaň ve spojení s ostatními kamarády a s rodiči přes mobil, pokud ho tam můžeš mít s sebou. Ale zase pozor, ať nejsi na telefonu moc a máš čas věnovat se táboru.

Milá Julčo, myslím na tebe a klidně nám ještě napiš. I kdyby ses jenom potřebovala vypovídat :) Martina

Ahoj Ani,

díky za dotaz. Jsi hodná, že kamarádce pomůžeš a úkoly jí pošleš. Tolik nevadí, když tu a tam dáš kamarádce úkol opsat. To se ještě dá chápat jako určitá pomoc. Sama jsi ale dobře pochopila, že pokud to je často, kamarádce už to může akorát uškodit, protože se sama nic nenaučí. Ideální by tedy bylo kamarádce vysvětlit, že takhle to nejde. Je totiž dost pravděpodobné, že do školy ještě nějakou dobu nepůjdete, takže kamarádka by se toho moc nenaučila a měla pak mezery, které jí budou chybět příští rok. Nemusí to ale znamenat, že se na kamarádku vykašleš. Můžeš jí nabídnout, že jestli má s něčím problém, můžete se na to podívat spolu. Třeba si zapnout videohovor a udělat nějaké úkoly společně. Bude to skoro jako ve škole :) Martina

Milá Danielo,

moc děkujeme za tvůj dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíš. Šikana bývá velký problém a mrzí mě, že neskončila tvým přestupem na jinou školu a trvá tak dlouho. Máš ve svém okolí někoho, komu by ses mohla svěřit a vypovídat se vždycky, když se něco takového stane? Třeba rodiče nebo kamarádka? Hodně pomůže, když víš, že na to nejsi sama a máš se na koho obrátit.

Nevšímat si bývalých spolužáků je určitě dobrá cesta. Zvedni hlavu a snaž se nedávat najevo svoje obavy. Říkej si, že už tě i nemusí zajímat, že s nimi nemáš nic společného. Vím, že je to nesmírně těžké a že je hrozně nepříjemné jít po ulici a slyšet nějaké nadávky a nevhodné poznámky na svoji adresu. To, že se ti tvoji bývalí spolužáci stále vysmívají a nadávají ti, není tvoje vina, takže se nemusíš bát někomu se svěřit. Stejně tak nebyla tvoje vina, že tě na předchozí škole šikanovali. Často se stává se takhle kolektiv proti někomu obrátí a je to opravdu nepříjemné. Máte ve škole nějakého pedagogického nebo psychologického poradce? Zkus zvážit, že by ses zastavila za ním a o všem si popovídala. Bude tě umět povzbudit a podle konkrétní situace i poradit a postupovat.

Napadá mě, zda by nebyla možnost obrátit se s rodiči přímo na tvoji předchozí školu, kam chodí studenti, kteří ti takhle stále ubližují, a trvat na tom, aby se škola snažila situaci řešit. Nevím, jak se na té škole řešila šikana před tím, než jsi odešla, a zda třeba byla snaha vyřešit situaci tak, abys tam mohla zůstat. Zřejmě tam je pořád v kolektivu nějaký problém, který přetrvává i po té, co jsi odešla, a škola by se měla snažit s tím něco dělat, protože studenti tu školu reprezentují ne úplně vhodným způsobem a především tobě pořád ubližují.

Chápu, že je to pro tebe celé hrozně těžké, navíc ještě ve chvíli, kdy šikana proíhá ze strany žáků jiné školy. Pokud bys měla pocit, že je toho na tebe až moc a styděla by ses obrátit na někoho ve svém okolí, můžeš využít třeba Linku bezpečí (www.linkabezpeci.cz) nebo Modrou linku (www.modralinka.cz) nebo existuje stránka i mobilní aplikace Nenech to být (www.nntb.cz), která se zaměřuje přímo na problémy šikany a šikana se přes ní dá nahlásit i konkrétní škole. Samozřejmě můžeš i kdykoliv zase napsat nám :) Martina

Ahoj,

chápu, že tě hodně mrzí, když zrovna od kamarádky slyšíš nějaký nepěkný komentář. Od kamarádky zřejmě jako všichni ostatní čekáš pochvalu, popřípadě radu.

První cestou by bylo si s kamarádkou o všem promluvit a upozornit ji na to, jak ti její poznámky ubližují. Vím, že je to někdy těžké takové věci říkat. Pokud je ti nepříjemné řešit to s kamarádkou zvlášť, můžeš ji alespoň upozornit v reakci na její poznámku. Když ti zase něco takového řekne, zkus se zeptat, proč si to myslí a proč ti to pořád říká. Při tom ji můžeš upozornit, že tě to mrzí, když od ní v jednom kuse něco takového slyšíš.

Další věc pak je naučit se tyto poznámky nebrat vážně. Každý totiž máme úplně jiný styl a vkus. Důležité je, jestli se tvoje oblečení líbí tobě? Cítíš se v něm dobře? Byla by škoda, kdybys něco přestala nosit jen proto, že někomu se nelíbí. Chápu, že od kamarádky to mrzí víc než od někoho cizího. Občas ale v životě uslyšíš různé ne úplně hezké věci, takže zkus tohle brát jako takový trénink, jak se postavit za svůj názor.

Drž se a klidně se nám zase ozvi! Martina

Milá Lili,

děkujeme za tvůj dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Mezilidské vztahy bývají složité a dokážou způsobit nejedno trápení. Píšeš, že se svou kamarádkou kamarádíš už devátým rokem a nejspíš jste se tedy už skamarádily zhruba někdy v první, druhé třídě. Je to opravdu dlouhá doba, za kterou jste se obě hodně změnily, dospěly jste a našly jste si nové zájmy. Změny jsou nevyhnutelné, ale chápu, že to zamrzí, když jste se takovým způsobem odloučily. To ale neznamená, že už dál nejste nebo nemůžete být kamarádky.

Co takhle si s kamarádkou o všem popovídat? Můžeš jí při té příležitosti říct, že tě trápí, když už se spolu nebavíte tolik jako dřív, a že bys ráda, abyste se občas víděly, něco spolu podnikly... Možná by ti mohlo pomoct napsat kamarádce dopis, který jí ale nemusíš dávat. Jenom si tak ujasníš myšlenky a vypíšeš se z toho, co tě trápí.

Zamysli se nad tím, co ty děláš pro vaše přátelství. Čekáš, až za tebou kamarádka přijde a bude si tě všímat, nebo jsi to ty, kdo píše první, začíná rozhovor, hledá témata k povídání atd.? Někdy je potřeba být trochu akční. Často se stačí usmát, a říct: "Ahoj, jak se máš?" nebo třeba popřát štěstí před zápasem, říct něco milého... Občas je těžké hledat témata ke konverzaci, ale co se jí třeba zeptat na její koníčky, fotbal a projevit zájem? Neboj se také kamarádce ty sama navrhnout, jestli si občas nechce sednout za tebou do lavice. Píšeš, že by bylo možná lepší, kdybyste každá byla na jiné škole a psaly si. Co vám brání psát si, i když jste na stejné škole?

Někdy se občas stane, že se cesty kamarádů rozejdou a přátelství už není tak intenzivní, i když se člověk opravdu hodně snaží. Ke kamarádství ale nelze nikoho nutit. Neupínej se tedy jenom na tuhle jednu kamarádkou, ale soustřeď se i na vztahy s ostatními kamarády a spolužáky.

Na téma přátelství si můžeš přečíst i nějaké články u nás na webu:

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/pratele-nejsou-dokonali-lide-iea.htm

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/zradila-me-kamoska-usa.htm

Držím palce, ať vše co nejlépe dopadne, a když budeš chtít, klidně nám zase napiš :) Martina

Milá Dančo,

díky za zajímavý dotaz.

Je pochopitelné, že tě mrzí, když si někdo "přivlastní" tvůj koníček, ale není dobré naplňovat se naštváním nebo třeba vztekem vůči druhým. Všichni asi máme tendenci chtít být něčím zajímaví a výjimeční, třeba tím jaký děláme koníček. Koniček by ale měl být něco, co tě baví, naplňuje a dělá radost. Pokud budeš dělat něco jenom proto, že to nikdo jiný nedělá a je to jen "tvoje", tak je dost možné, že tě to nebude tolik bavit. Navíc vůbec nevadí, když jednu věc dělá víc lidí, každý ji totiž dělá svým vlastním způsobem. A je to super, když můžete dělat něco společně s kamarádkami třeba dohromady :)

Stejné je to i s porovnáváním toho, kdo je v něčem lepší. V mnoha oblastech (třeba v nějaké kreativní činnosti) je navíc hodně subjektivní, kdo je lepší. Nezaměřuj se tedy na to, jestli je někdo lepší a jestli někdo dělá to stejné co ty. Najdi si koníček (nebo klidně víc koníčků) podle toho, co tě baví a soustřeď se na to, jak se zlepšuješ ty sama. Neporovnávej se s ostatními, ale zeptej se sama sebe: Jde mi to lépe než před týdnem? Před měsícem? Baví mě to a mám ze svého koníčku radost? Tak ať se ti daří! Martina

Milá Veru,

díky za tvůj dotaz. Mezilidské vztahy bývají složité, někdy se spolu lidé přátelit přestanou, někdy se spřátelí s někým jiným, někdy přátelství přestane být tak intenzivní, jako bylo na začátku... Stát se může cokoliv.

Chápu, že to, co ti kamarádka řekla, opravdu zamrzí. Řekla ti kamarádka, proč byste se spolu měly méně bavit? Zkus si s ní o tom promluvit a zjistit, co se děje. Podle toho se pak bude dát vymyslet, co dělat dál. V klidu si spolu někde sedněte nebo se běžte projít. Řekni kamarádce, že ji máš ráda a nechceš o ni přijít, a že by sis o tom ráda promluvila. Co vlastně pro ni znamená méně se bavit a proč to tak kamarádka chce? Možná můžete být kamarádky, i když si třeba nebudete psát každý den...

Neboj se také spřátelit se i s někým dalším, třeba u vás ve třídě. Zkus třeba mrknout třeba na tenhle náš článek: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Držím palce, ať se situace s kamarádkou vyjasní, a kdybys potřebovala, klidně nám zase napiš :) Martina

Milá neznámá,

díky za dotaz. Popisuješ dost komplikovaný vztak tří kamarádek. Pro jistotu to shrnu, jestli jsem to dobře pochopila. Nejdřív ses hodně kamarádila s Emou, se kterou chodíš do školy. Pak jsi ale potkala Eminu kamarádku Kristýnu a začala ses hodně kamarádit s ní. Od té chvíle to pak začalo skřípat mezi tebou a Emou.

Hned na začátek je potřeba říct, že vztah tří kamarádek bývá velmi problamatický, protože stačí málo a jedna z nich může rychle začít mít dojem, že další dvě se spolu baví víc a ona je odstrčená. Píšeš, že máš pocit, že Ema žárlí. Možná to ani nemusí být žárlivost, ono stačí, aby ji mrzelo, že se najednou jedna její kamarádka začala bavit s druhou její kamarádkou a navíc jsou BFF. Ona si pak snadno může začít připadat odstrčená.

Představ si, že bys najednou zjistila, že Kristýna s Emou jsou BFF a ty jsi najednou ta třetí, odstrčená. Jak by ses cítila? Mrzelo by tě to? Měla bys pocit, že jedna druhou ovlivňuje? Mysli na to, protože právě takhle se s největší pravděpodobností cítí Ema, možná jí je smutno a mrzí ji to. To pak může být důvodem, proč se spolu hádáte.

Není nic špatného na tom, že ses s Kristýnou skamarádila a staly jste se BFF. Pokud máš ale Emu ráda, záleží ti na ní a je to pořád tvoje dobrá kamarádka, je potřeba na vašem vztahu pracovat. Zamysli se nad konkrétními věcmi, kvůli kterým se hádáte a jak by tomu šlo předcházet. Občas to můžou být jenom maličkosti, které za hádku ani nestojí. Než něco napíšeš, představ si, jak by ses cítila ty, kdyby ti tohle někdo řekl. Pokud už se pohádáte, je dobré umět se omluvit, přiznat, že jsem třeba udělala chybu nebo jsem reagovala příliš ostře. Dej Emě najevo, že je to pořád tvoje kamarádka a že ti na ní záleží, věnuj jí svůj čas (napiš první, zeptej se, jak se má, zajímej se o ni a dávej si pozor, ať před ní zbytečně nemluvíš moc o sobě a o Kristýně...) a klidně podnikněte něco všechny tři dohromady, když se znáte a kamarádíte. Neboj se taky s Emou si v klidu promluvit, zeptat se, jak se cítí a co ji trápí... A vždycky měj na paměti, jak by ses cítila ty, kdyby byla situace obrácená.

Měj se krásně a držím palce, aby vztahy mezi tebou a tvými kamarádkami byly fajn :) Martina

Ahoj,

díky za zajímavý dotaz. Hned na začátek, jasně a stručně: Ano, je naprosto v pořádku vůbec nepít alkohol. Jestli tě to uklidní, moc dobře chápu, co prožíváš a co popisuješ, protože to mám stejně. S tímto postojem určitě nejsi jediná. Ovšem je to postoj menšiny.

Společnost je nastavená tak, že pití alkoholu je považováno za jakýsi standard a normu. Kdo nepije, na toho ostatní často divně koukají, mají hloupé poznámky a často mu alkohol opravdu nevybíravým způsobem nutí. (Zažila jsem blízké kamarády, co mi násilím a opravdu nevybíravě cpali skleničku do ruky, že si musím dám s nimi... Už jenom z trucu jsem se ani jednou nenapila.) Občas je to těžké a unavující neustále vysvětlovat, že si opravdu nedáš a že nechceš, ale časem to okolí většinou přijme. Jen je potřeba vytrvat a být trpělivá.

Je pochopitelné, že máš z alkoholu trochu strach, je to pro tebe v podstatě něco neznámého. A ano, alkohol opravdu umí děsivé věci - opilost, kocovina, výpadek paměti, nekontrolované chování... Opravdu není o co stát. V malém množství a příležistostně (na nějaké oslavě, posezení s kamarádkou na víně atd.) se ale opravdu není čeho bát. To ovšem neznamená, že máš jít a alkohol pít. Je naprosto v pořádku odmítnout ho úplně.

Zkus si k alkoholu nebudovat tak negativní vztah. Nestavěj mezi sebe a kamarády zeď na základě toho, že oni pijí alkohol a ty ne. Chápu, že pít alkohol a nepít alkohol pro tebe v tuhle chvíli může být opravdu velký rozdíl. S kamarády máte jistě spoustu jiných zájmů, které vás sbližují, o kterých se můžete bavit atd. Je úplně v pohodě být při takové akci střízlivá jenom s nealkem. Můžeš si taky s kamarády promluvit o tom, proč se opíjí, jestli jim to pak stojí za všechny ty následky a jestli by někdy nechtěli podniknout něco, kde nebude hlavním cílem pití alkoholu, nějaký výlet atd. Navíc plesů se nemusíš bát. Jsou to společenské události, takže bych očekávala, že kamarádi budou mít dost rozumu, aby to s alkoholem na takové veřejné akci nepřeháněli.

Klidně můžeš zvolit i metodu zlaté střední cesty, občas si dát něco alkoholického (třeba na oslavě přípitek), pokud budeš chtít, ale pak zase další odmítnout a dát si místo toho nealko. Záleží na tobě, jak budeš chtít. Jen je pravda, že pak přichází fáze "Dej si ještě jednu skleničku." a musíš zase odmítat. (V tomhle se mi osvědčilo pít opravdu hodně pomalu, třeba jen usrkávat víno - piješ, ale pořád máš něco ve skleničce, takže ti nikdo nedolívá další :D)

Co se týče pití alkoholu jako hříchu. Hranice, kdy je v ČR dovoleno pít alkohol, je právě 18 let. Sama ale asi dobře víš, že to s tím dodržováním pití od osmnácti není tak horké. I křesťané musí dodržovat zákony státu, ve kterém žijí. S ohledem na zákon tedy nezletilý pít alkohol nesmí. Ale to, že jsi v sedmnácti jednou ochutnala skleničku naředěného vína, jistě hřích není. Alkohol se stává hříchem ve chvíli, kdy se člověk opíjí a nedodržuje při tom míru, je mimo, nekontroluje se, pije často a vystavuje se riziku vzniku závislosti... V takovém případě je úplně jedno, jestli je člověk plnoletý, nebo ne.

Doufám, že je to srozumitelné. Hodně sil a pevnou vůli! :) Martina