Ahoj Tero, díky za dotaz. Mezilidské vztahy bývají někdy pořádně složité, že? Chápu, že tě chování tvé kamarádky k tobě mrzí a vadí. Zkus si s ní o tom promluvit a zjistit, co se děje, třeba někde v cukrárně, na procházce nebo si zajděte na zmrzku.:)... Řekni kamarádce, že ji máš ráda a nechceš o ni přijít, a že by sis ráda promluvila o tom, co ji na tobě vadí. Možná se dozvíš, že má jenom nějaké starosti, které se tě ani netýkají, možná jí na tobě opravdu něco vadí, co si ani neuvědomuješ, možná je zakopaný pes úplně jinde, proto si myslím, že je fajn si spolu popovídat a věci si vyjasnit a ujasnit. A uvidíš...

Neboj se ale také přátelit se i s někým dalším. Začne nový školní rok a s ním i spousta možností. Zkus třeba mrknout i na náš článek na webu:https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Měj se hezky a klidně se zase ozvi. M.

Milá tazatelko, nic není nad Pána Ježíše. Avšak to mnozí lidé nevědí a hledají "duchovno" všude možně. Tedy i v nebezpečných vodách. Dnes je tolik nejrůznějších "duchovních" učitelů, kteří přináší nejrůznější nauky. Ale bylo to i v době prvotní církve. Sv. Jan píše o těch, kteří se utápí v různých nesmyslných učeních.

Co tedy můžeš dělat? Neboj se s kamarádkou o víře hovořit, prostuduj si YOUCAT, abys o své víře více věděla. A modli se za ní. Možná by neškodilo i nějaké pozvání kamarádky na krásnou mši, na hezkou modlitbu či na nějaké setkání mládeže.

Ahoj Kačíku, díky za dotaz. Chápu, že je to pro tebe těžké. Člověk má potřebu se sdílet a my, ženy, zvlášť. Teď jde asi spíš o to, jak. Každý člověk má svobodnou vůli, a podle toho se může taky chovat. Může se svěřovat, ale taky nemusí a hlavně, nemusí říkat úplně všechno. A o tom to je: člověk nemusí říkat úplně všechno. Je dobré, nechat si něco i pro sebe - i proto, že někdy to, co se zdá v jednu chvíli špatné, hloupé, prostě k ničemu, už za pár dní může být nebo vypadat úplně jinak. No jo, ale když je toho v tobě tolik a potřebuješ to ze sebe "dostat" nejlépe ihned? Zkus si vzít papír a tužku a svoje pocity, trápení, naštvanost, nespravedlonost, prostě cokoliv, co tě zrovna trápí, si napsat, tak jako bys o tom mluvila se svou kamarádkou nebo kamarádem.  Tobě se uleví a papír to unese a nikomu to nerřekne:). A pak ho klidně roztrhej a vyhoď. Zkusíš to? Klidně nám zase napiš. Hezké prázdninové dny. M.
 

Ahoj Pakucho, díky za dotaz. Sociální sítě, to je v dnešní době velké téma nejenom u dětí a mládeže, ale také u dospělých. U mnoha lidí vzniká závislost, tzn. že jsou neustále, pokud to jenom trošku jde, na mobilu, Instagramu, Tit Toku atd...Chápu, že tě to štve, a že ti vadí, že si chceš s kamarádkou povídat, něco prožít a místo toho je neustále na mobilu. Co s tím? Dočetla jsem se, že neustálým používáním sociálních sítí (např. i časté hraní počítačových her) se v mozku vyplavuje dopamin. Je to hormon, který způsobuje pocity štěstí. Znamená to teda, že být neustále na mobilu, pc atd. je správné? Pocit štěstí je přece důležitý! Nebo je to jinak? Určitě správně tušíš, že to takjednoduché není. Hormon Dopamin se totiž uvolňuje samozřejmě i jinak -  po sportování, po dobrém obědě nebo třeba po čase, který trávíme s lidmi, na kterých nám záleží, se kterými je nám fajn a které máme rádi. Co si o tom s kamarádkou popovídat třeba tímto způsobem? Můžeš jí navrhnout, že si spolu můžete zajít do kina na nějaký bezva film a pak si o něm popovídat třeba v cukrárně u zmrzlinového poháru nebo spolu můžete začít běhat, hrát badminton, prostě zkusit najít něco společného, co vás bude bavit a alespoň na čas bez mobilu. Držím palce. M.

Ahoj Any, díky za dotaz. No, je to někdy těžké, že? Tři kamarádky, to bývá často mnohem složitější, než když jsou jenom dvě nebo třeba čtyři.... A jak píšeš, (a toho si ceníme, že si to dokážeš přiznat, protože to znamená, že s tím chceš něco dělat), že někdy, když jsou samy dvě, to u tebe přerůstá až v závist. V první řadě je dobré si uvědomit, že kamarádky nejsou moje osobní vlastnictví (jsou to JENOM moje kamarádky a basta), to je moc důležité, protože i tvoje další dvě kamarádky se někdy mohou rozhodnout trávit čas jenom spolu třeba v nějakém kroužku nebo po cestě ze školy... A možná někdy jsi zase ty jenom s jednou kamarádkou třeba v hudebce, při sportu... Hned na začátku dotazu píšeš, že jste tři hodně dobré kamarádky, tak předpokládám, že většinu společného času asi trávíte ve třech. Pokud se ti ale zdá,  že kamarádky jsou spíše jen spolu, zkus jim poctivě říct, co tě trápí. Řekni jim, jak se cítíš ty, a uvidíš, co ti na to řeknou. A možná, že ve třídě nebo ve škole, v zájmovém koužku... je někdo, kdo by se s tebou taky moc rád bavil, a kamarádil, ale zatím sis ho nevšimla. Zkus se kolem sebe dobře dívat. Myslíme na tebe. M.

 

Ahoj S a B, díky za váš dotaz i důvěru k nám. Dobré kamarádství je paráda, je to vzácný dar, který každý nemá. Už proto stojí za to si ho opečovávat a chránit. Možná vám někteří v skrytu závidí a některé by vůbec nenapadlo si z vás utahovat, ale strhnou je ostatní. Chápu, že vás to štve, ale čím víc jim něco říkáte, tím je to asi horší, že? Zkuste si hloupých řečí nevšímat, nereagovat na ně, i když chápu, že vám to vůbec není jedno. Ale vy víte, jak je to s vaším přátelstvím. Myslím, že existuje nějaký citát, kde se píše něco v tom smyslu jako Nechte ptáčky štěbetat:)...Když nebudou mít spolužáci žádnou odezvu, tak je to brzo přestane bavit. Můžete zkusit i druhou možnost: např. říct jenom Že vás to baví nebo Už je to fakt trapné... a dál si jich nevšímat. Možná by taky pomohlo zajímat se o společný "život" ve třídě, sem tam prohodit i s jinými spolužáky a spolužačkami pár slov, poradit, když je potřeba, prostě být i pro druhé. Můžete to zkusit. Z redakce přejeme hodně trpělivosti a vynalézavosti a taky pevné nervy.:) Nebojte se, to půjde. Držíme palce. M.

Ahoj, díky za dotaz. Když se jakýmkoiv způsobem přeruší nějaké kamarádství, vždycky to bolí. I ty píšeš, že se s tebou před rokem přestala bavit tvoje nej kámoška ze třdídy, ale teď se spolu zase trochu začínáte bavit, přispěla k tomu i vaše paní učitelka, která vás přiřadila do stejné skupiny. Chápu, že máš trochu obavy z toho, aby to nedopadlo jako minule. A co si tak o všem, co se stalo, popovídat? Třeba někde v cukrárně? Tím, že si spolu promluvíte, možná zjistíte, co se vlastně a proč před rokem stalo. Komunikace je moc důležitá v každém vztahu, i mezi kamarádkami. A tím, že celou věc proberete, si můžete spoustu věcí objasnit a ujasnit. A potom bude i tvé rozhodování, jak dál v kamarádství pokračovat, asi daleko jasnější. Myslíme na vás. M.

Ahoj anonymko, díky za dotaz. To, o čem píšeš, jsou hodně vážné věci, to je pravda. Na druhé straně žádný člověk není "všemocný" a ani ty nemůžeš mít zodpovědnost za všechny okolo tebe. Tady je důležité velmi zdůraznit, že za to v žádném případě nejsi zodpovědná, i když je ti z toho smutno. Za činy druhých neneseme zodpovědnost!! Moc oceňujeme, že ses snažila. Tvá kamarádka už je ale, jak jsem pochopila z tvého dotazu, 5 měsíců pod dozorem a v péči lékařů, tak věřím, že jí pomohou, i když doba léčení a uzdravování bude asi dlouhá. Píšeš, že sis vyčítala, žes jí nějak nepomohla, na druhé straně ale také píšeš, že ses jí ptala, jestli je v pohodě, a odpověděla, že ano. Možná do budoucna by bylo fajn svěřit se se svou obavou někomu dospělému, komu důvěřuješ a pokud jsi věřící, tak se za svou kamarádku můžeš také modlit a svěřovat ji Bohu. Každý z nás má svobodnou vůli a rozhoduje se sám za sebe, s tím nic nenaděláš a také nikdo z nás nemůže pomoci všem lidem na celém světě, to prostě nejde. Ale můžeš se snažit pomoci, tam kde právě jsi, tak jak už jsem psala, modlitbou za toho daného člověka nebo právě i tím, že se svěříš někomu dospělému, komu opravdu věříš a poprosíš ho o pomoc. A ještě jedna důležitá věc: Samozřejmě záleží na tom, jak se cítíš i ty, na tvých pocitech. Neboj se o tom, co a jak cítíš ohledně svých kamarádek, mluvit s rodiči nebo si zajdi za školním psychologem, můžeš tím předejít tomu, že i ty se budeš kvůi nejrůznějším kamarádkám a věcem stresovat. Když chceme pomáhat druhým, i my samy bychom měli být v pohodě. A 14let a celé to období dospívání je hodně náročné období samo o sobě, z dívek se pomaličky měníte v ženy a to není jednoduché a dá to jednomu zabrat. A ty věci, o kterých píšeš, jsou hodně náročné, věřím, že když se s nima podělíš s někým dospělým, uleví se ti. Myslíme na tebe i tvé kamarádky. M.

PS: Zde je ještě odkaz na aplikaci Nepanikař https://nepanikar.eu/, kde můžeš najít další tipy, co dělat, na koho se obrátit... Tuhle aplikaci taky můžeš doporučit a nabídnout např. kamarádce, pokud vidíš, že není v pohodě, ale nechce o tom mluvit.

Ahoj Zdeni, díky za dotaz. To vám neporadíme, s tím nemáme žádné zkušenosti. Zkuste se obrátit na org. Člověk v tísni.Hezký den. M.

Ahoj tazatelko, díky za dotaz. Máme radost, že si v Poradně listuješ a přemýšlíš  o různých věcech. To je super, a taky kvůli tomu byla Poradna zřízená, navzájem si pomáhat. Udělala jsi nám radost, děkujeme.:)  A teď ke tvé otázce. Úplně rozumím tomu, že je to pro tebe těžké. Píšeš, že jsi spíš introvertní typ a dělá ti problém seznamování a komunikace s cizími lidmi. A tím, že jste před delší dobou přešli s rodinou z jiné církve do katolické, máš problém si tady najít kamarády, společenství, protože se ti zdá, že už každý má nějakou skupinku a ty nevíš, jak se zapojit. Nevím, jak moc je u vás např. společenství mladých aktivní. Možná bych se zkusila zeptat vašeho kněze, kde by ses mohla zapojit do nějakého společenství mladých, schóly, někde na poslední chvíli třeba ještě shání pomocníky na křesťanské tábory, není to zrovna třeba ve vaší farnosti?:) Můžeš se mrknout i na akce okolních farností nebo akce děkanátu. V každé diecézi jsou ale také tkzv. diecézní centra mládeže (DCM), která pořádají  během roku o víkendech, ale taky o prázdninách nejrůznější akce pro mladé, tam se stačí jenom přihlásit. Zkus si zadat DCM dané diecéze a třeba tě nějaký program zaujme. Hodně odvahy k prozkoumávání nových věcí!  Přeju ti, ať se ti daří. M.