Milá Natko,

děláš si obavy z toho, jaké to bude na nové škole, zda Tě mezi sebe přijmou noví spolužáci. Máš strach, že Tě budou šikanovat. A také by sis ráda našla aspoň jednu kamarádku. Je přirozené, že se trochu bojíš toho, co přijde. Snad každý člověk se bojí toho, co je pro něj nové a neznámé. Naštěstí je ale pravda, že většina věcí, kterých se bojíme, se vůbec nestane.

A ty máš navíc jednu velkou výhodu - můžeš se na přestup na novou školu připravit. Jak? Zkus zůstat v kontaktu se svými současnými kamarády (možností je dnes více - internet, mobil nebo klasické dopisy -ty tyké mají něco do sebe). Nebudeš si tak hned na začátku připadat odstrčená a sama, protože kamarády mít budeš. Teď půjde jenom o to, skamarádit se s někým na nové škole.

Stěhování může být dobrá životní zkušenost, při které se naučíš trochu zbavit stydlivosti. Když nebudeš pasivní a čekat, že kamarádi přijdou sami, určitě si nějaké najdeš. Udělej první krok, naslouchej, ptej se, projev zájem o to, co dělají, mluv i o svých zájmech. Buď pozorná a měj oči otevřené. Z případných poznámek spolužáků si nic nedělej, snaž se jim třeba zasmát nebo je ignoruj. Na začátku budou možná někteří zkoušet, kolik si k tobě můžou dovolit. Když ale uvidí, že si jejich poznámky nepouštíš k tělu, dají Ti pokoj.

Myslíme na Tebe, aby se Ti na nové škole dařilo!

Milá Elizabeth,

s kamarády je někdy potíž. Rádi bychom, kdyby všechno chápali a prožívali jako my, ale tak to bohužel nefunguje. Kamarádství je pro nás přínosem právě proto, že se můžeme od druhého učit jinak se dívat na svět. Tvá kamarádka si nejspíš myslí, že to, co Ti říká, je dobrý vtip, ale Ty takový druh humoru nechápeš a vezmeš si to osobně.

Píšeš, že ses jí to už snažila vysvětlit, ale neúspěšně. Kamarádku se Ti tedy změnit nepodařilo (a myslím, že změnit jakéhokoli člověka se nám nikdy úplně nepodaří). Klidně si s ní o tom znovu promluv nebo jí to napiš, myslím, že tím nic nezkazíš.

Máme ale ještě jeden tip: Můžeš změnit svůj postoj k jejím narážkám. Píšeš, že ji máš ráda a jinak si rozumíte. Bylo by proto hloupé vaše přátelství zničit kvůli jejím - občas nevhodným - poznámkám. Zkus se od ní trochu učit. Občas jí zkus její "vtipnou" poznámku vrátit nebo se jí od srdce zasměj a dej jí naoko za pravdu. Trénuj se v postřehu a v umění "vrátit jí nahrávku". Někteří lidé si takovými "vtipy" jenom vynucují naši pozornost. Nevím, proč se Tvoje kamarádka neučí, ale možná to má těžké doma nebo prochází nesnadným životním obdobím a podobné poznámky jsou pro ni jakýmsi "voláním o pomoc". Ber jako velké plus to, že si všímá toho, co jí říkáš a co děláš, a reaguje na to. Po svém, ale reaguje. Když ji budeš jenom kritizovat a trápit se tím, nikomu tím nepomůžeš. Pokud její komentáře ze začátku nedokážeš vzít jako vtip, klidně je přejdi mlčením a v duchu popros Boha, aby ses na kamarádku za to nezlobila a aby Tě učil, jak podobné poznámky přijímat.

Držíme palce!  

Ahoj Cecile,  

píšeš, že tě na ples pozval kamarád, fajn kluk. Ale nechce se ti tam jít, protože tam bude jeho sestra, která tě nemá v lásce (což tvůj kamarád neví). Na tvém místě bych na ples šla. Jdeš tam přece kvůli kamarádovi a ne proto, že bys chtěla jeho sestru nějak provokovat. Nemusíš s ní přece na plese vůbec být, pokud nechceš. To, že tě ona nemůže vystát, je smutné. Můžeš se s ní o tom zkusit (třeba ještě před plesem) pobavit, napsat jí, udělat vstřícné gesto. Třeba si to vysvětlíte. Ale pokud svůj postoj nezmění, je to už její problém a ubližuje tím sama sobě. Časem na to nejspíš přijde. Jde o to, aby ses nenechala jejím chováním otrávit, a tak nezkazila ples sobě i kamarádovi. Hlavně si nedělej starosti dopředu a nemaluj čerty na zeď. Ples bude takový, jaký si ho uděláš. Věříme, že bude moc fajn.  

Myslíme na Tebe!  

Milá Káčo,

popisuješ poměrně zvláští přátelství se svým vrstevníkem a zároveň kamarádem, se kterým se poslední dobou pořád hádáte - většinou kvůli tomu, že mu nevěnuješ pozornost, ale bavíš se s někým jiným nebo mu nepíšeš. Navíc tě často krititzuje, což ti vadí. Ptáš se, co udělat proto, aby s tebou zase začal komunikovat.

Když si ještě jednou přečteš svoji otázku, najdeš tam popis situace ze svého pohledu. Přemýšlela jsem, jak asi všechno vnímá tvůj kamarád. Ví o tom, že jsi sice ráda, že ti radí, jak se máš chovat, ale někdy to cítíš jako kritiku? Řekla jsi mu, že ti na něm záleží, ale teď se potřebuješ učit na důležitý test, takže si s ním nebudeš psát? Možná mu právě takové ujištění chybí. Třeba si myslí, že dělá všechno špatně nebo, že ho ignoruješ. Mohlo by to být příčinou, proč se teď zatvrdil. Kluci navíc dospívají později než my holky, takže je zrovna ve věku, kdy se hodně mění. Může mít špatné období, různé výkyvy nálad nebo spory s rodiči, doma. Nebo se zrovna zamiloval (a možná i do Tebe) a neví, jak se k tomu postavit, jak se chovat. Příčin může být spousta. 

Ať už je to jakkoli, vynucováním si pozornosti z něj ale žádné odpovědi nedostaneš. Kluci obecně o svých problémech mluví méně ochotně než holky. Možná by pomohlo zkusit mu napsat takový osobní dopis, ve kterém upřímně popíšeš, jak moc je pro Tebe vaše přátelství důležité, a co Ti naopak vadí. A potom mu necháš čas, aby za Tebou přišel, až sám bude chtít. Klidně mu to tam můžeš i napsat. Pro kluky je moc důležité, aby mohli o svých problémech přemýšlet v klidu a hledat řešení. Nemají takovou potřebu si o nich povídat. Takže mu dej čas a doufej, že se podaří vaše přátelství zachránit. Držím palce!

Milá kašno,

trápí tě, že kamarádka ve tvé přítomnosti neustále smskuje nebo si píše přes skype se svým klukem a na tebe nereaguje. Zkoušela jsi jí to říct, ale nepomohlo to. Ptáš se, jak jí dát najevo, že ti to vadí.

Na tvém místě bych vyzkoušela léčbu šokem. Pokud kamarádka nereaguje na to, co jí říkáš a věnuje se víc svému klukovi než tobě, řešila bych to následovně. Až budeš příště u ní na návštěvě a ona si zase začne psát na skype a nebude na tebe reagovat, beze slova se zvedni a odejdi z místnosti. Pokud se zeptá, kam jdeš, můžeš říct, žes zkoušela, jestli si všimne, že odcházíš, protože máš pocit, že je víc se svým klukem než s tebou a že si připadáš nadbytečná. Pokud si ani nevšimne, že jdeš pryč, pak odejdi domů. V každém případě by sis s ní měla potom otevřeně promluvit a poprosit ji, jestli by aspoň během návštěvy nemohla skype nebo mobil vypnout, případně aspoň nereagovat na zprávy, protože pak máš pocit, že jim děláš "třetího". Snad si tvá kamarádka potom uvědomí, že to může být někomu opravdu nepříjemné. Někdy prostě potřebujeme, aby s námi něco otřáslo. 

Myslíme na tebe v modlitbě a držíme palce, ať to dobře dopadne! 

Milá Adélko,

z toho, jak situaci popisuješ, si myslím, že jsi v právu a neudělala jsi nic špatného, za co by ses měla kamarádce omlouvat.

Chápu to, že Tě chtěla mít na schůzce s sebou. To je v pořádku a Ty ses projevila jako dobrá kamarádka, že jsi jí chtěla být oporou. Vždyť to mělo být spíše takové seznámení, oťukávání, žádné velké rande. (A tak by to ve Vašem věku mělo být – spíše jen kamarádství, než se po hlavě hnát do vztahů. Nic vám neuteče. )

Reakce Tvojí kamarádky ale byla velmi nepěkná. Je naštvaná, protože žárlí, zřejmě by chtěla toho kluka pro sebe za každou cenu a klidně tě kvůli tomu „hodila přes palubu“. To se nedělá.

Chápu, že svoji kamarádku nechceš ztratit. Můžeš jí říct nebo napsat, jak se od ní cítíš být využitá a ponížená, a doufat, že to ona pochopí, časem se uklidní a Vaše přátelství bude pokračovat.

Ale je možné, že se to nepodaří. Stává se to. Takové situace jsou velmi těžké, ale ukazuje se v nich, kdo má jaký charakter. Je na Tobě, jestli jí odpustíš (to bys každopádně měla) a jestli se s ní budeš chtít dál kamarádit, nebo si raději najdeš nějakou upřímnější kamarádku.

Přeju ti, Adélko, ať tuto nepříjemnou situaci dobře zvládneš.

Renata Zajíčková, lektorka etické výchovy

www.web4teens.cz

Milá Týno,

mezilidské vztahy jsou někdy opravdu zamotané a o to těžší, že my sami všechno neovlivníme - vždycky záleží i na druhé straně (v tomto případě na tvé kamarádce) jak se bude chovat, jak se k tomu, co řekneš, postaví. I proto neexistuje na všechny otázky okamžitá rada, odpověď. 

Mám pro tebe ale jeden tip: Až se příště dostaneš do podobně složité situace, vezmi papír a propisku nebo tužku, posaď se a piš. Tak jako jsi své trápení napsala nám. Můžeš svou zprávu třeba adresovat přímo své kamarádce jako takový osobní dopis (samozřejmě, že jí ho pak nemusíš dávat). Piš o tom, co tě mrzí, jaké její chování ti vadí... na rovinu. Bez přetvářky.

K čemu je to dobré? Jednak dostaneš všechny pocity ven ze sebe, když se ze svého trápení "vypíšeš". Další výhodou je, že papír snese všechno, a klidně můžeš své zápisky potom vyhodit. Kdybys ale v rozhořčení všechno vykřičela své kamarádce, už to zpátky vzít nepůjde a možná by tě moc mrzelo, že jsi neudržela jazyk za zuby. No a v neposlední řadě si sama během psaní uajsníš, co konkrétně tě nejvíc bolí a na čem můžeš začít pracovat. Můžeš si po sobě svůj zápisek přečíst i několikrát a podívat se tak na problém s odstupem. Vyzkoušej a uvidíš. Nakonec se zkus za svou kamarádku pomodlit. Zkus také prosit za to, abys ji dokázala víc chápat a říkat jí citlivě a upřímně o tom, co prožíváš.

Myslíme na vás obě a držíme palce! 

Milá Kari :),

to, co píšeš, jsou závažné věci, žádná legrace. A je dobře, že ti není jedno, co tvoje kamarádka prožívá, protože se vystavuje velkému nebezpečí. Jednak proto, že jí ještě nebylo ani 15 let, takže pokud by se svým klukem spala, šel by (v případě, že je mu více než 15 let) do vězení. Minimálně by z toho měli velké problémy jeho rodiče. Doporučuji ti zavolat nebo napsat na modrou linku důvěry http://www.modralinka.cz/?page=ld , kde ti odborníci poradí, co dělat. Je to anonymní, takže se nemusíš ničeho bát. 

Druhá věc: Určitě si s kamarádkou promluv ohledně intimních fotek. V žádném případě by neměla svému klukovi žádné intimní fotky posílat!!! Je známa řada případů, kdy kluk po rozchodu s holkou jako pomstu podobné fotky zneužil např. vyvěšením na internet. Pokud jednou takové fotky pošle, je skoro nemožné je dostat zpět! S klukem, který po mně chce intimní fotky a tlačí mě do sexu, bych se co nejdřív rozešla. To není láska v pravém slova smyslu, ale zneužívání důvěry! Věřím, že si s kamarádkou rozumíte natolik, že si s ní o tom můžeš promluvit. Možná se naštve, když jí budeš chtít otevřít oči, ale ty musíš využít všechny prostředky, abys zabránila jejímu pozdějšímu trápení. 

Myslíme na vás obě v modlitbě. Klidně se zase ozvi.

Ahoj Týno,

děkujeme ti za důvěru k nám, moc si toho vážíme. K tvému dotazu: Každý, kdo má nějakou kamarádku, nebo kamaráda, ví, že kamarádství (přátelství) je hodně "křehká věc". Proč? Protože i kamarádství je o vztahu, o tom, jak se kdo v momentální situaci zachová, v jakém je zrovna rozpoložení, jakou má náladu, atd. Vztahy budeš řešit, tak jako i my ostatní, celý  život. Asi není ani tak důležité, jak se zachová ten druhý člověk, (ve tvém případě tvá kamarádka) to totiž moc neovlivníš, ale důležité je, jak se zachováš ty. Můžeš si s kamarádkou zajít do cukrárny nebo na procházku a vaše problémy, nedorozumění si zkusit vyříkat. Víš, někdy vzniká nedorozumění jenom proto, že si jeden domýšlí něco, co se vlastně ani nestalo, a pak se tím zbytečně "užírá". Možná, že čas strávený tím, že si všechno v klidu vyříkáte a vysvětlíte, bude tím nejlepším, co pro vaše kamarádství můžete obě udělat, a posune vás to dál. Z redakce vám fandíme a myslíme na vás.

Články o přátelství najdeš i na našem webu, v rubrice Vztahy a podrubrice Přátelství. Malá ochutnávka: http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/pratele-nejsou-dokonali-lide-iea.htm

Milá Nino,

vztahy (nejen mezi kamarádkami) nejsou jednoduché. Ale hodně se jimi učíme. Třeba teď máš před sebou výzvu jak se naučit říkat pravdu s láskou. Být upřímná. I za cenu toho, že to bude bolet. Položím ti otázku: Kdyby se tvoje kamarádka topila, přivolala bys pomoc nebo se ji pokusila zachránit? Předpokládám, že ano. I za cenu toho, že bys musela obětovat trochu času a sil, že by sis při zachraňování mohla nějak ublížit nebo se minimálně namočit, za cenu toho, že bys ty sama utrpěla šok.

A teď přemýšlej - sama vidíš, že to, jak se tvoje kamarádka chová, pro ni není dobré. Že si ubližuje, že se vlastně "topí", i když to nemusí vidět. Jde o to, jestli jí dokážeš nabídnout pomocnou ruku. Jak? Tím, že si ji vezmeš někam stranou, třeba si zajdete na čaj nebo na zákusek a promluvíte si spolu. Komunikaci z očí do očí totiž nic nenahradí. Přestaneš v sobě dusit to, co tě trápí a všechno jí řekneš. Ale ne hněvivě, povýšenecky nebo se strachem. Pokud chceš, můžeš se za to, abys k ní dokázala být upřímná a zároveň ji nezranila, pomodlit. Kamarádka na tebe možná bude protivná, každá kritika se špatně poslouchá a pokud jí dělá problém uznat svou chybu, bude to nejspíš snášet těžko. Je to podobné jako když se tonoucí člověk při zachraňování naloká vody, táhne záchranáře ke dnu nebo se odře o kamenitý břeh. Ale nakonec pozná, že to všechno bylo pro jeho dobro.

I když to pro tebe bude těžké, tak tím, že jí řekneš, jak na tebe působí, tím, že jí pomůžeš otevřít oči, jí vlastně pomáháš. Možná to nebude vnímat hned, ale až s odstupem času - po týdnu, měsíci, roce, několika letech. V tom případě se nevyhneš zranění, ale pokud to dokážeš, uděláš pro ni maximum, a můžeš mít klidné svědomí. A naučí tě to důležité věci: že ne pohoda, ale právě zkoušky a trápení nás učí novým věcem a dávají nám nové zkušenosti, které se potom v životě moc hodí.

Na závěr ještě důležitá věc: nezapomeň dát své kamarádce dostatek prostoru, aby se k tomu, co jí řekneš, vyjádřila. Třeba zjistíš, že i ona se trápí kvůli tobě a vaše přátelství to zachrání. 

Moc na tebe i tvoji kamarádku myslíme. Můžeš nám potom do redakce napsat, jak to dopadlo.